Pomyslel jsem na Stanley Cup, přiznává Lecavalier po výměně do Los Angeles

Za Philadelphii nastoupil Vincent Lecavalier letos jen k sedmi zápasům na přelomu října a listopadu. Do té doby a poté až do 5. prosince vysedával na tribuně, následně ho vyřadilo ze hry zranění zad. Není divu, že v hlavě pětatřicetiletého útočníka začaly sílit myšlenky na odchod do hokejového důchodu. Těch se ostatně nevzdal ani po nedávné výměně do Los Angeles. Jen doufá, že se bude moci loučit s lepšími pocity a třeba i s nějakou tou trofejí v ruce.
„Ano, mám v plánu v létě skončit, ale pořád věřím, že jsem schopný ještě něco zahrát a být prospěšný. Jsem šťastný, že jsem se stal členem týmu, v němž můžu sehrát určitou roli. Bylo by skvělé, kdybych mohl vyhrát další Stanley Cup, a pro tenhle klub je vítězství tou nejdůležitější věcí na světě,“ prohlásil po přestěhování do Kalifornie.
Rodák z Ile Bizard má už jeden prsten za zisk mistrovského titulu v NHL z roku 2004, kdy působil v Tampě Bay. Na jaře mohl sledovat, jak na nejvyšší vrchol spolu s ostatními Blackhawks vystoupal jeden z jeho dlouholetých spoluhráčů Brad Richards.
„Nevím, jak popsat své pocity. Dá se říci, že jsem na něho žárlil, v dobrém slova smyslu. Říkal jsem si: ‚Paráda, on to zase dokázal.‘ Viděl jsem ty fotky, když posadil do poháru svého kluka,“ říká Lecavalier.
Sám má děti už odrostlejší, ale ne zase tolik, aby se mohl v rodinném albu kochat podobnými obrázky. „Bavil jsem se s nimi o Stanley Cupu, ale moc o něm nevěděli, tak jsem jim musel vysvětlit, co to všechno obnáší. Bylo by speciální, kdybych mohl ty pocity znovu zažít se svojí rodinou, dětmi a ostatními,“ zasní se účastník olympiády v Turíně. „Když jsme vyhrál pohár v roce 2004, byla to má nejlepší sezóna.“
Lecavalierův odchod od Lightning v roce 2013 se nesl v hodně rozpačitém duchu, klub ho už po čtyřech letech vyplatil z 85miliónové smlouvy, která měla původně končit až v roce 2020. Nově získané angažmá u Letců (plánované na pět sezón) bylo také dost štědře honorované – v prvních dvou sezónách činila hráčova mzda šest miliónů, v této 4,5 miliónu. To je ostatně také průměrná částka započítávaná do platového stropu.
Jak už útočník naznačuje výše, s dalšími dvěma sezónami (po 3 mil. dolarů) už si Králové nemusejí lámat hlavu. Díky tomu ostatně také kývli na výměnu, při níž změnili majitele ještě obránce Luke Schenn a útočník Jordan Weal a třetí volba v letošním draftu na straně druhé. Flyers se navíc zavázali oběma odcházejícím hráčům uhradit polovinu zbývající mzdy.
„Už pár dnů před výměnou jsem věděl, že probíhají rozhovory. Jen jsem si nebyl jistý, v jakém jsou stádiu. Bylo těžké čekat, prožil jsem pár bezesných nocí,“ přiznává. „Chápu, že proces výměny má určité zákonitosti, ale jako hráč chcete vědět, co se děje.“
Králové dali Lecavalierovi první šanci ve čtvrtek po trejdu, proti Torontu vedl do boje jejich čtvrtou formaci a hned si připsal asistenci. Tím zdvojnásobil svoji dosavadní bilanci ze sezóny 2015-16. O dva dny později bohužel neuspěl v sedmé sérii nájezdů, což přineslo porážku 1:2 se St. Louis, ale v pondělním duelu s Detroitem – už po boku Trevora Lewise s Dwightem Kingem – strávil na ledě patnáct minut, což byl jeho největší letošní „zápřah“, a to se neprodlužovalo.
„Nechci dělat velkou vědu z toho, že asi skončím. Chci být hlavně součástí kvalitního mužstva a teď mám štěstí, že jsem dostal šanci hrát s Kings. V šatně je cítit, že jsou na dobré cestě,“ posiluje Lecavalier svoji víru, že by se mohl loučit s kariérou v dobrém.
Foto: Icon Sportswire