Zatímco ve světě v té době vrcholily boje druhé světové války, v sezoně 1944–45 se Maurici Richardovi z Montrealu Canadiens povedlo vstřelit padesát branek ve stejném počtu klání. „Rocket“ Richard tak nevědomky ustanovil frázi „50 gólů v 50 zápasech“, což znamená, že se hráči povede vstřelit tento počet branek v prvních pěti desítkách utkáních sezony, nikoli v jeho prvních 50 zápasech kariéry v NHL.
Dlouhá léta se zdálo, že Richardův zápis nikdo nedokáže vyrovnat, natož překonat. Trvalo 16 let (!), než další montrealský útočník Bernie „Boom Boom“ Geoffrion dokázal překonat magickou hranici 50 branek (povedlo se mu to v 64 utkáních).
Na přelomu 70. a 80. let začali lize dominovat New York Islanders. Páteř mužstva tvořili brankář Billy Smith, obránce Denis Potvin a útok známý pod přezdívkou „Trio Grande“ – Bryan Trottier, Clark Gillies a Mike Bossy. Z posledně jmenovaného hráče, jehož si Ostrované na draftu 1977 zvolili z 15. pozice, se zrodil jeden z nejlepších kanonýrů v dějinách soutěže.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
V prvních třech sezonách byl Bossyho gólový počin následující – 53, 69 a 51 branek! Pro sezonu 1980–1981 si vytyčil jasný cíl: vyrovnat Richardův rekord.
Mnozí tento cíl považovali za příliš ambiciózní, ale Bossy kritikům brzy sebral vítr z plachet, když od počátku ročníku sázel mezi tři tyče soupeřů jeden puk za druhým. Média v tom viděla skvělý příběh a na Bossyho byl vyvíjen čím dál tím větší tlak; i proto, že na dálku soupeřil s Charliem Simmerem z Los Angeles Kings.
Oba čarostřelci shodou okolností nastoupili ke svému 50. zápasu 24. ledna 1981. Simmer měl na svém kontě 46 zásahů, Bossy o dva více. Simmer proti Bruins zaznamenal hattrick, čímž mu zápis mezi nesmrtelné unikl o jediný gól.
Bossy se celých 55 minut proti Quebecu trápil a vypadalo to, že svůj sen nedokáže proměnit v realitu. Jenže v posledních pěti minutách hry dvakrát skóroval, díky čemuž upravil finální podobu skóre na 7:4 pro Islanders. Richard mu po utkání osobně pogratuloval.
Puk připomínající historický zápis Mikea Bossyho z 24. ledna 1981
„Nevzdal jsem se, ačkoliv to mohlo vypadat beznadějně. Nic jsem nedělal. Nemohl jsem se dostat ke střele. Zacházel jsem s pukem tak, jako kdyby byl obvázaný lepicí páskou. Říkal jsem si, jestli ještě vůbec někdy dokážu skórovat, nejen v tomhle mači,“ líčil přítomným reportérům své pocity hrdina večera.
„Nejtěžší na tom všem bylo, že jsem si všechen ten tlak zavinil sám, protože jsem pořád vykládal, že chci trumfnout Richarda. Prozradil jsem svůj cíl a vypadalo to, že z něho sejde. Na poslední dvě branky jsem měl k dispozici tři zápasy, skoro jsem selhal,“ setřásl ze sebe psychickou zátěž Bossy, jenž ročník završil s bilancí 68 branek (jeho druhý nejlepší výsledek v kariéře).
O čtyři měsíce později dokráčel tým z Long Islandu ke druhému Stanley Cupu v řadě. Islanders triumf zopakovali i v následujících dvou letech a vytvořili rekord NHL, když vyhráli 19 sérii play-off v řadě.
Bossy kvůli bolestem zad odehrál jen 10 sezon; kromě té poslední se mu ve všech zbývajících ročnících podařilo pokořit hranici 50 branek. V 752 duelech jich nasázel 573.
Rekord legendy Islanders ale vydržel pouhý rok. Už v následujícím ročníku ho výrazně vylepšil Wayne Gretzky díky 50 brankám v 39 zápasech! Podobný počin se mu povedl ještě dvakrát – v sezonách 1983–84 (v 42 utkáních) a 1984–85 (v 49 duelech).
Dalšími dvěma hokejisty, kteří napodobili Richarda, Bossyho a Gretzkyho, se stali Mario Lemieux v ročníku 1988–89 (v 46 zápasech) a Brett Hull v sezonách 1990–91 a 1991–92 (v 49, resp. 50 duelech).
Bossyho dvě branky proti Quebecu, které znamenaly vyrovnání 36 let starého rekordu Maurice Richarda
