Rob Blake: hvězda NHL, také hrdý Kanaďan

Dvakrát si zahrál finále Stanley Cupu, ale ne vždy se jeho klubu tak dařilo. Logicky se proto ocital v hledáčku stavitelů národního týmu. A když se někdo z kanadské federace ozval, Rob Blake neváhal. I proto je jedním z osmi dítek z hokejové kolébky, které vstoupili do elitního Triple Gold Clubu.
Na mistrovství světa se podíval čtyřikrát. V roce 1991 jako vyjukaný zajíc nastoupil jen ke dvěma utkáním, o tři roky později slavil s Kanadou v Itálii titul. Za další tři roky si to zopakoval. Neodmítl pozvánku ani po naganském nezdaru. V roce 1999 vedl reprezentaci javorového listu jako kapitán.
„Užíval jsem si to. Proto jsem jim kývnul skoro pokaždé, kdy jsem teoreticky mohl jet,“ vysvětluje novopečený člen Hokejové síně slávy.
Nejinak tomu bylo v devadesátém devátém roce při jeho poslední účasti na světovém šampionátu. Na výzvu generálního manažera Bryana Murrayho reagoval nejprve negativně, posléze změnil názor. „Volal jsem mu den poté, co jsem odmítl, a řekl mu, že bych do toho šel. Napoprvé jsem řekl ne, protože jsem měl všeho dost a za sebou dlouhou sezónu, ale potom jsem se druhého rána probudil a zeptal se sám sebe, co se chystám dělat. Během dvou nebo tří dnů bych chtěl stejně někam vypadnout.“
Do Hokejové síně slávy v Torontu byl v pondělí samozřejmě uveden především za své výkony v NHL. 1270 odehraných zápasů, Norrisova trofej z roku 1998, Stanleyův pohár s Coloradem v roce 2001 (další dva získal v posledních letech jako činovník LA Kings). Úspěchy na mezinárodní scéně ale dokreslují obrázek hokejové legendy stejně dobře.
„Spousta hráčů se MS zúčastní jednou, dvakrát a potom řeknou, že by mohl zase někdo jiný. Rob Blake ale přišel pokaždé, když jsme ho požádali,“ říká trenér Kanaďanů Mike Johnson, nynější kouč Pittsburghu. „Někteří si řeknou, brzy bude olympiáda, tak já pojedu. Ale Rob, ten by šel i čtyři roky před olympiádou.“
Apropo, hry pod barevnými kruhy. Blake se zúčastnil třech. V Naganu sledoval Dominika Haška, jak přehrazuje Kanadě cestu do finále, ze Salt Lake City přivezl zlato, v Turíně zažil zklamání po čtvrtfinálovém vyřazení od Rusů.
„Jako trenér jsem vždycky pokládal za nejlepší část své práce, když zavoláte Robu Blakeovi a jemu podobným a oni řeknou, že by jeli,“ děkuje další Blakeův kouč Andy Murray. „Rob tu byl vždycky, když ho Kanada povolala, a stejně tak jí teď slouží jako manažer při mistrovstvích světa.“
Ano, Blake už je definitivně na druhém břehu hokejové kariéry, stal se z něho funkcionář. Na jeho postoji k reprezentaci to ale nic nezměnilo.
„Máme hodně kandidátů a Rob k nim určitě patří,“ říká v rozhovoru pro agenturu Canadian Press šéf kanadské hokejové federace Tom Renney. „Ukázal míru svého odevzdání jako hráč a není důvod nevěřit, že nepředvede to samé, pokud zaklepeme na jeho dveře a požádáme ho znovu o obsazení místa generálního manažera.“
Foto: Icon Sportswire