- Reklama -

Rozhoduje kvalita, netrápí DeBoera nepoměr v počtu střel

- Reklama -

V prvním finálovém utkání mířilo na pittsburghského Matta Murrayho 26 kotoučů, zatímco jeho protějšek Martin Jones musel čelit 41 střelám. Když se k tomu přidala porážka 2:3, není divu, že trenér Žraloků Peter DeBoer se pozastavil nad aktivitou svých svěřenců.
„Nejsme spokojeni s počtem střel. Nejsme spokojeni s jejich kvalitou. Nejsme spokojeni s kluky, kteří mockrát nevystřelili,“ vypočítával postupně po pondělním zápase.
Ve středu se bilance malinko zlepšila. Přestože druhý duel s Penguins dospěl až do prodloužení, k Jonesovi tentokrát dolétlo pouze 30 puků. Pořád to ale bylo o osm více než na opačné straně. V kombinaci s porážkou 1:2 v prodloužení měli Sharks další důvod k zamyšlení.
O víkendu po premiérovém finálovém vystoupení na vlastní půdě už DeBoer hovořil jinak. Po výhře 3:2 v nastaveném čase už se příliš neohlížel na to, že počet Jonesových zákroků dosáhl čtyřicítky, zatímco Murray zůstal přibližně na svém standardu.
„Pens pálí odkudkoliv, ale hokej není tak jednoduchá hra, abyste se podívali na počet střel a řekli o jednom mužstvu, že dominuje, když je to 40 ku 26. Musíte rozlišovat kvalitu a kvantitu,“ nabádá novináře.
„Pittsburgh často střílí na bránu a my bychom asi měli odvést lepší práci v tom, abychom tomu zabránili a lépe jejich střely kryli,“ uznává přesto DeBoer. „Během sezóny jsme byli jedním z nejlépe blokujících týmů v lize, ale oni střílí ze všech pozic, čímž způsobují zmatky před brankovištěm. Musíme na tom zapracovat, ale to, že mají v sérii o třicet střel víc než my, trápí víc vás novináře než mě.“
Na druhou stranu kouč San Jose nezapomene svým svěřencům připomenout, že bez střelby vzniká jen málo šancí, nemůže tedy padat mnoho gólů. „Žádná střela není špatná. I když ji soupeř zablokuje, častokrát se můžeme znovu dostat k puku. Nesmíme se vzdát své střelecké mentality, musíme ve střelbě pokračovat.“
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -