- Reklama -

Slavní z HHOF: Co se nám nepovedlo?

- Reklama -

Dominik Hašek, Peter Forsberg, Mike Modano, Rob Blake. Od pondělí noví členové Hokejové síně slávy v Torontu. Dalo by se říci, že uvedením mezi legendy (nejen) zámořského hokeje dosáhli nejvyššího bodu své kariéry. Přesto jsou okamžiky, které by si přáli změnit.
Kdo u Dominika Haška tipne neúspěšné finále Buffala s Dallasem v roce 1999, nemůže se splést. Český gólman ovšem při pohledu zpět odmítá, že by tenhle nezdar měl na jeho kariéru dalekosáhlý dopad.
„Prohra v prodloužení šestého zápasu finále Stanley Cupu s Dallasem byla velkým zklamáním, ale na mé hokejové kariéře nic nezměnila. Život šel dál a museli jste to hodit za hlavu. O tom hokej je – snažíte si užít výher, ale když je po zápase, je před vámi další trénink a další zápas a vy musíte být zase připraveni. Soustředil jsem se na hokej stejně jako předtím a měl to štěstí, že jsem mohl pohár zvednout nad hlavu s Red Wings v roce 2002. Ničeho nelituji.“
Mike Modano byl ve vzpomínaném finále před patnácti lety na správné straně, dokonce jako zástupce kapitána Hvězd, také on ale prožil závěrečné boje o Stanleyův pohár, z nichž odjížděl se svěšenou hlavou.
„V roce 1991 jsme prohráli finále s Pittsburghem (ještě jako Minnesota North Stars, pozn. red.). Bylo to těžké, na druhou stranu jsem byl ještě mladý a naivní. Ve své druhé sezóně v NHL jsem netušil, jak těžké je dostat se daleko. Trvalo nám dlouho, než jsme se z toho vzpamatovali, přišla spousta změn včetně stěhování do Texasu. Kolem roku 1996 nebo 1997 jsme začali cítit, že jdeme nahoru. Udělali jsme pár dobrých výměn a v roce 1999 jsme věděli, že buď Stanley Cup získáme nebo to skončí velkých krachem. V polovině února jsme prohráli teprve deváté nebo desáté utkání, takže jsme věděli, že tenhle rok patří nám.“
Hašek slavný pohár nakonec vybojoval dvakrát, Modano už další triumf nepřidal. Rovněž Rob Blake má ve své sbírce jen jednu upomínku na chvíle, kdy zvedal stříbrnou trofej nad hlavu – v roce 2001 s Coloradem.
„Přál bych si mít šanci získat Stanley Cup víckrát,“ říká v rozhovoru pro Globe and Mail. „Vyhrát jednou je dost těžké, ale mít příležitost si to zopakovat by bylo něco. Za titulem se ženeme všichni, o to je to složitější. Takové by bylo moje přání, kdybych měl možnost něco změnit.“
Peter Forsberg má dva tituly (jeden vybojovat společně s Blakem, druhý o pět roků dříve také v Coloradu). Stejně jako jeho spoluhráč z Avalanche je členem prestižního Triple Gold Clubu, spolku sdružujícího hráče a trenéry, kteří zvítězili na olympiádě, na mistrovství světa a ve finále Stanley Cupu. Stejně jako zlaté medaile si ale švédského útočníka nacházely i zranění.
„Osm roků jsem bojoval se zraněním chodidla a absolvoval spoustu operací, které ho měly zpevnit, ale nezabralo to. Byly to těžké časy, ale mohl jsem se přitom věnovat i něčemu jinému než hraní hokeje. Do třiceti jsem se plně koncentroval na hokej a nedělal nic jiného. Pozitivní na tom bylo, že když jsem s hokejem skončil úplně, měl jsem snazší přechod do normálního života. Měl jsem štěstí, že jsem spoustu věcí dokázal, ještě než začaly mé problémy. Dívám se na svoji kariéru pozitivně, moc bych na ní neměnil.“

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -