Rick Nash měl dozajista výjimečnou kariéru. Vavřínů se však dočkal pouze díky reprezentování své země. Majiteli více než tisíce zápasů NHL se nikdy nepodařilo vyhrát Stanleyův pohár. V pátek ve 34 letech oznámil, že pověsil brusle na hřebík. Do hry ho nepustily následky otřesu mozku.
Rodáka z kanadského Bramptonu si jako celkovou jedničku vybrali v roce 2002 Columbus Blue Jackets. V jejich dresu ihned začal poutat pozornost a postupně vzal na sebe pozici hlavní a také v krátké historii mančaftu první superhvězdy, která oblékala jejich dres.
Hned ve druhé sezoně NHL získal svoji nejcennější individuální trofej – díky 41 nastříleným brankám se s Iljou Kovalčukem a Jaromem Iginlou podělil o Maurice Richard Trophy. Následující výlukovou sezonu strávil ve Švýcarsku v Davosu a mohl se radovat z ligového titulu. Jediného, který ve své kariéře získal.
Návrat po výluce byl pro Nashe zjevením. Oproti NHL, jež znal ze svých začátků, padala spousta branek. Rozhodčí nemilosrdně trestali fauly hokejkou, hra byla rychlejší. Co se však ani tři ročníky po zavedení platových stropů nezměnilo, byla pozice outsidera, kterou Blue Jackets se svojí mladou hvězdou zastávali.
Talent na rozdávání
V Nashově nováčkovské sezoně 2002-2003 se v kádru Columbusu objevil bratr slavného obránce Sean Pronger. Ten ve své knize „The Journeyman“ popsal, jak vyzrálou osobností už ve svých 18 letech budoucí majitel dvou olympijských medailí byl.
„Během sezony jsem měl možnost poznat Ricka velmi dobře. Alespoň jednou týdně jsme ho zvali k nám na večeři. Měli jsme místa vedle sebe v šatně a v letadle. V osmnácti už uměl neuvěřitelné věci,“ vzpomínal starší a méně úspěšnější Pronger.
Jeho první dojem z budoucí hvězdy ale nebyl zrovna nejlepší. Pro veterána, který celou svoji kariéru žil na pomezí hlavního a farmářského mužstva, byl mladý vlčák na předsezónním kempu nevítanou konkurencí. „Nejdřív jsem myslel, že dostane své jméno na soupisku jenom díky tomu, že ho zvolili tak brzo na draftu,“ svěřil se ve své autobiografii.
„Měl jsem pravdu v jedné věci – že získá místo. Ale rozhodně jsem neměl pravdu v tom, že by si ho nezasloužil. Stejně jsem se mýlil i v domnění, že ten kluk je spratek. Stačilo ho jednou vidět na tréninku a bylo mi jasné, že tenhle kluk to z nás dotáhne nejdál,“ prozřel cestovatel, který v NHL oblékal dresy sedmi týmů.
„I když jsem se neskutečně snažil jeho a jeho talent nenávidět, tak to prostě nešlo. Choval se přesně tak, jak mladý hráč na kempu má. Byl tichý, respektoval ostatní a nechal za sebe mluvit své výkony,“ popsal osobnost kanonýra hráč, jenž byl na ledě při nešťastném zranění Steva Moora Toddem Bertuzzim.
Trejd do New Yorku
Poprvé Nash zbrázdil led v play-off až ve své šesté sezoně. Byl to také první ročník, kdy nosil kapitánské „C“ v Columbusu. Po tomto ojedinělém představení ve vyřazovacích bojích odehrál v Ohiu další tři roky. Pokaždé se ale vydával na prázdniny už po skončení základní části.
Ještě před další výlukou, která začátkem ročníku 2012-2013 zmrazila NHL, se odhodlal změnit prostředí. Společně s obráncem Stevenem Delislem a podmíněnou volbou draftu putoval do Rangers za Brandona Dubinského, Arťoma Anisimova, Tima Erixona a první volbu v draftu.
Strádající kanonýr na Manhattanu znovu objevil své střelecké kouzlo a v ambiciózním týmu si rychle vybudoval respekt. Ve své druhé sezoně (2013-2014) také jedinkrát okusil atmosféru finále NHL. V nich ale Kings už v pěti zápasech vypráskali Rangers a odnesli si svůj druhý Stanley Cup v historii.
Po tomto neúspěchu se vzepjal a zažil poslední opravdu výjimečnou individuální sezonu, když skončil základní část s 42 brankami na kontě. Rangers opět došli v play-off daleko, druhé účasti ve finále za sebou ale zabránila Tampa.
Zdraví řeklo stop
V posledních třech ročnících v New Yorku už to nebylo ono. Kádr stárnul, někdejší opory odcházely. Nash se už nedostal přes hranici 40 bodů, propadal se sestavou. Koncem února loňského roku tak Rangers vzali zavděk nabídce Bruins, kteří se snažili posílit své řady o zkušeného veterána před vyřazovacími boji.
V jejich dresu stihl do konce základní části nastoupit do 11 utkání a získat šest bodů. V březnu ale přišel osudový náraz, který nakonec znamenal ve svých důsledcích konec kariéry. Na play-off se sice vrátil do sestavy, nebylo to ale ono, stále se pral s následky otřesu mozku.
V létě mu vypršela smlouva, byl volným hráčem a podle různých zdrojů mělo až osm týmů zájem o jeho zkušenosti. On však řekl agentovi, ať mu nic zatím neshání, zdraví je přednější. Nakonec se po 15 sezonách v NHL v čtyřiatřiceti letech rozhodl ukončit kariéru.
V 1060 zápasech nastřílel 437 branek a celkem získal 805 bodů.
Titulní foto: Icon Sportswire
