Sport přináší na jedné straně ohromnou radost a štěstí, na druhé straně ale také bolestná zklamání. Jedno takové právě prožívají hokejisté Canadiens. Přestože se nemají za co stydět, neboť letos překvapili celý hokejový svět a odehráli parádní play-off, na vysněný pohár nedosáhli. A zklamání je obrovské.
V jejich kádru najdeme hned několik ostřílených veteránů. Takový Corey Perry prohrál druhé finále během pouhých deseti měsíců, loni totiž v dresu Dallasu nestačil také na Tampu Bay. Stále se ale může utěšovat tím, že jeden prsten už ve sbírce má, od roku 2007, kdy zvítězil s Anaheimem. Podobně je na tom Eric Staal, který triumfoval v roce 2006 s Carolinou. Michael Frolík, jenž se ve finále na led nedostal, slavil během svého angažmá v Chicagu. Tihle borci vědí, jak chutná triumf.
Pak je tu ale dvojice, na kterou byla upřena největší pozornost – hvězdný brankář Carey Price a klíčový bek Shea Weber. Ani jeden z nich nemá na slavném poháru své jméno a pro oba to mohla být poslední šance, jak si tento velký sen splnit. I mladší hráči z týmu Habs přiznávali, že moc touží vyhrát především pro tyhle dva lídry.
Poklonu Priceovi vysekl i kouč vítězů Jon Cooper. „Je to nejlepší gólman své generace. Nejlepší, jakému můj tým musel čelit,“ řekl. Opora Canadiens si ale po utkání sypala popel na hlavu. „Nebyl jsem dost dobrý. Na začátku série jsem měl chytat mnohem lépe,“ prohlásil rodák z Anahim Lake.
S tím nesouhlasil Shea Weber. „To si nemyslím, To my jsme před Careym nehráli dost dobře,“ řekl. „Ale je potřeba smeknout před soupeřem. Mají skvělý tým a nejsou zde náhodou. Byli lepší než my,“ dodal.
Shea Weber continues to show his leadership after the loss. pic.twitter.com/MZ2QFMkq9n
— JayOnSC (@JayOnSC) July 8, 2021
Price má za sebou výborné play-off, pravdou ale je, že první tři duely finálové série mu nevyšly. Jeho statistiky to jasně dokreslují – průměr 4,39 branky na zápas a úspěšnost zásahů mizerných 83,5%. To nejsou čísla, kterými by se chlubil jakýkoli gólman v kterékoli lize, natož pak hvězdný brankář NHL. Ve finále ho zkrátka Andrej Vasilevskij zastínil. Přesto mohou fanoušci za postup do finále děkovat především jemu.
Pro třiatřicetiletého gólmana, který má za Montreal odchytáno 14 sezón, to bylo první finále Stanley Cupu v kariéře. „Z výsledku jsem nesmírně zklamaný,“ hlesl. Podobně je na tom i o dva roky starší Weber, jenž na postup do závěrečné série o pohár čekal dlouhých šestnáct let. „Je to těžké. Spousta kluků těžko hledá slova. Pro tohle hokej hrajeme. Byli jsme tak blízko,“ soukal ze sebe.
Na letošní jízdu mohou fanoušci Habs vzpomínat jen v dobrém. V ligové tabulce po základní části skončili až osmnáctí, ve své divizi pak obsadili čtvrté, poslední postupové místo. V prvním kole proti Torontu byli na pokraji vyřazení, když prohrávali 1:3 na zápasy. Svého rivala ale dokázali zaskočit a sérii otočit, čímž příznivcům Maple lefas způsobili další bolehlav. Poté ve čtyřech zápasech vyřídili Winnipeg a v semifinále poněkud překvapivě odstavili z cesty také Vegas Golden Knights (4:2). Finálový soupeř už byl ale nad jejich síly.
„Každý z kluků do toho dal v každém střídání úplně všechno. Určitě jsou v lize talentovanější týmy než my, ale žádný z nich není tak soudržný, jako tahle parta. Jsem hrdý na to, že jsem toho mohl být součástí,“ prohlásil malý velký bojovník Brendan Gallagher. „Vím, že jsme asi spoustu lidí překvapili, ale my jsme od sebe očekávali, že teď budeme slavit. Opravdu jsme tomu věřili, proto to tak bolí. Tohle je hořká pilulka,“ dodal.
Na svůj tým je pyšný také kouč Dominique Ducharme. „Ti kluci byli domlácení, zranění, ale bojovali, krváceli a nikdy to nevzdali,“ prohlásil.
Útěchou pro fanoušky může snad být fakt, že budoucnost týmu vypadá slibně. Nick Suzuki (21 let), Cole Caufield (20) nebo Jesperi Kotkaniemi (21) jsou stále teprve na startu kariéry, a to nejlepší mají teprve před sebou.
Stanley Cup tak ani letos nezamíří do Kanady. Klub ze země javorového listu se naposledy radoval v roce 1993, kdy Montreal porazil Gretzkyho Los Angeles Kings.
