V záhlaví obálky se chlubí tím, že je největším evropským časopisem o NHL. Pokud jde o český trh, nenajdete lepší a obsáhlejší tištěné periodikum zabývající se do hloubky soutěží zvanou National Hockey League. V nhlnews.cz jsme hrdí na to, že magazín ProHockey se stal naším mediálním partnerem, vzájemnou spolupráci si nemůžeme vynachválit. V rozhovoru s dlouholetým šéfredaktorem Petrem Novotným Vám nyní tento skvělý časopis trochu představíme.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
ProHockey je největší evropský časopis o NHL, tenhle primát si drží už dlouho, Od kdy ale vychází jeho česká verze?
Nulté, tedy zkušební číslo, vyšlo v září 1998. Protože obchodně uspělo, začal ProHockey (tehdy se ještě psal s mezerou – Pro Hockey) pravidelně vycházet od ledna 1999.
Od kdy zastáváte funkci šéfredaktora a jak jste se k této práci dostal?
Do nakladatelství jsem nastoupil v dubnu 1999, už v září toho roku jsem měl na starosti Průvodce sezonou. Tehdejší ředitel nakladatelství Egmont nechtěl, aby ho připravovala externí firma. Přijel jsem tehdy na pohovor a to místo dostal.
Na přípravě každého čísla se podílejí přispěvatelé z různých zemí, jako jsou Finsko, Švédsko nebo USA. Lidé kolika národností na přípravě magazínu pracují? Jak tyto redaktory získáváte?
Ještě pro nás píše Kanaďan a samozřejmě Češi. Pravidelně se tedy na přípravě ProHockeye podílí pět národností. ProHockey se stále na trhu drží i díky tomu, že oslovuje skutečně renomované autory. Že pro nás píše Kevin Allen, je takový malý zázrak. Ve světě hokejové žurnalistiky je to obrovský pojem – zastává funkci prezidenta Asociace profesionálních hokejových novinářů v Severní Americe a v minulém roce byl oceněn za svou práci Hokejovou síní slávy. Je pravidelně označován jako jeden ze sta nejvlivnějších lidí v hokeji. Ale abych to uvedl na konkrétním příkladu – není mnoho lidí na světě, kterým zpátky volá například Gary Bettman, když se mu nedovolají. Kevin Allen je jedním z nich. A povedlo se nám ho získat vlastně náhodou. Tehdy ještě nebyl tak slavný, tak mu švédský šéfredaktor napsal, jestli by nechtěl jednou za měsíc napsat jeden či dva články pro časopis ProHockey. A on souhlasil. Od té doby přispívá pravidelně. Pokud někoho chceme, napíšeme mu. Odmítnutí se nám dostane většinou jen tehdy, když si to nepřeje zaměstnavatel onoho novináře. Kvůli tomu nás například odmítl Scott Burnside z ESPN.
Nakolik je obsah české a skandinávské verze totožný a jakou část čísla zabírá ryze „český“ obsah?
Mám velkou autonomii, takže je zcela na mně, kolik materiálu použiju ze švédské verze a kolik dodám vlastního. Musím ale říct, že kolegové ve Švédsku odvádějí velmi dobrou práci, takže ke skutečně razantním zásahům nemám většinou důvod.
Nedávno jste se museli odhodlat k nepopulárnímu zdražení a rozloučit se s některými známými jmény. Už se podařilo ekonomicky nejhorší období překonat?
Ano, za což musím našim čtenářům velmi poděkovat. Hodně jsem se toho kroku bál, ale protože jsme chtěli ProHockey stabilizovat, odhodlali jsme se k tomu. Když jsem to oznamoval v úvodníku a na Facebooku, čekal jsem spoustu negativních reakcí. Ale naprostá většina čtenářů odpověděla, že je to sice netěší, ale že argumenty chápou a přijímají. Nechci znít pateticky, ale obrovsky mile mě tím překvapili.
V jakém nákladu u nás vlastně časopis vychází?
Tiskneme v nákladu 13 000 kusů.
Chystáte na letošní rok ještě nějaké úpravy formátu či obsahu časopisu, připravujete nové rubriky, vzhled apod.?
Neustále se snažíme reagovat na podněty čtenářů. Na druhou stranu se nechceme unáhlit a udělat nějaké změny, které by ho mohly poškodit. Změn bylo v poslední době celkem dost, takže žádné další se nyní nepřipravují. Určitě ale budeme rozebírat spoustu možností, kudy by se ProHockey mohl dále ubírat, na setkání ve Švédsku.
Jak vlastně celý proces přípravy nového čísla probíhá, jaká je posloupnost jednotlivých činností?
Je to poměrně dlouhý proces. Asi dva měsíce před vydáním čísla pošle švédský šéfredaktor Linus Hugosson návrhy témat. Vyjádříme se k nim a on pak pro ně vybere autory, které osloví. Ti mají určitý čas na sepsání článků. Pak je pošlou Linusovi, který je rozesílá dál. Následně je pročítám já a posílám je překladatelům. Pokud se mi nějaký článek nelíbí, buď úplně změním téma, nebo základ nechám stejný, ale najdu domácího autora. Znovu se obracím výhradně na zavedené a kvalitní autory, jako jsou Karel Knap, Roman Jedlička či Luboš Brabec. Po přeložení textů je znovu pročítám a pak je posílám k odborné korektuře Romanu Jedličkovi. Ten mi je obratem vrací, znovu je shlédnu a upravím dle jeho návrhů a posílám je korektorovi Luďkovi Čermákovi. Následně putují do studia ke zlomu do připraveného layoutu ze Švédska, případně layout vytváříme sami. Pak texty znovu čtu – tentokrát už v podobě, v jaké je uvidí čtenáři (byť pouze černobíle). Před tiskem ještě z tiskárny přijdou tzv. ozalidy, což znamená stránky k poslední kontrole, už v barvě.
Vaší specialitou jsou tradičně zajímavé úvodníky. Kde k nim berete inspiraci? Jak dlouho vám sepsání úvodníku trvá?
Inspiruju se například dopisy od čtenářů, aktuálním děním… Čas strávený nad úvodníky se velmi liší. Ale to zná každý, kdo něco psal – někdy to jde tzv. samo, jindy stále mažu a věty přepisuju.
Objednejte si předplatné časopisu Pro Hockey
Na stránkách časopisu dáváte pravidelně prostor čtenářům. Kolik dopisů vám odhadem měsíčně chodí? Odpovídáte na ně? Podle jakých kritérií vybíráte dopis měsíce?
Ani tohle se nedá zobecnit. Řádově jde o stovky mailů měsíčně. Snažím se odpovídat na všechny, ale občas se dostanu do skluzu a pak si musím vybírat jen ty nejzajímavější. Mnoho čtenářů ví, že jsem jim odpověděl až po několika měsících. Mrzí mě to, ale u dopisů nechci odpovídat předem připravenými frázemi, což vše protahuje.
V posledních letech se uchytila každoroční soutěž o nejlepší návrh brankářské masky. Jaké jsou na tuto soutěž ohlasy a budete v ní pokračovat?
Jde o velmi populární soutěž ProMask. Dokud s námi bude spolupracovat Dave Gunnarsson, kreslíř masek, budeme v této soutěži pokračovat, protože čtenáři ji mají skutečně rádi.
Jak složité a náročné je sestavit každoroční žebříček TOP100 hokejistů světa? Kolik osob na jeho vytvoření spolupracuje?
Porota je vždy uvedená u článku. Naposledy byla (jestli si dobře vzpomínám) ryze evropská, ale jinak žádáme o spolupráci i zámořské novináře. A jak je to náročné? Však si to zkuste. Není to práce na hodinu či dvě. Velmi rychle zjistíte, že jste opomněli toho či onoho hráče a že by si zasloužil být mnohem výš. A tak hledáte statistiky, články atd… A přitom stejně všichni víme, že čtenáři s námi nebudou souhlasit, protože každý by sestavil žebříček jinak. Ale to je v pořádku a jsme pak rádi za každý ohlas.
Je něco, na co byste chtěl čtenáře v nejbližší době nalákat?
Čtenářsky nejatraktivnější jsou čísla o vítězích Stanley Cupu a Průvodce sezonou. Osobně ale považuju za jednu z nejzajímavějších rubriku V zákulisí. Například v čísle 3/2015 vyjde článek o tom, že NHL chystá nový klub v Las Vegas. Oficiálně ještě nic oznámeno nebylo, ale podle všech indicií se tak zřejmě stane. A čtenáři se v článku dozví proč.
Překvapilo vás něco v právě probíhajícím ročníku NHL?
Nashville a Islanders jsou kluby, které dokázaly téměř nemožné. Jen by mě zajímalo, který z nich skončí jako Colorado. I to totiž v minulé sezoně hrálo fantasticky, načež v současném ročníku se zase trápí. A pak mě doslova ohromil vzestup brankáře Devana Dubnyka po přestupu do Minnesoty. To se také jen tak nevidí.
Jaké jsou cíle a plány ProHockeye do budoucna? Kde vidtíte svůj časopis za takových pět let?
Budeme se snažit o získání práv na Průvodce World Cupem, rádi bychom dělali i Průvodce olympijským turnajem. Budu šťastný, pokud ProHockey bude mít stále tak věrné čtenáře, jako má dosud.
Spolupracujete s novým serverem o NHL nhlnews.cz. Jak se vám naše stránky líbí?
Jsou to stránky, na které by měl každý fanoušek NHL denně zavítat, protože se tam dozví to, co potřebuje. Sám si je pravidelně pročítám.
Často se kriticky vyjadřujete k situaci v českém mládežnickém hokeji a patříte mezi nejhlasitější kritiky současného systému s odstupným za děti. Můžete stručně vysvětlit svůj pohled na věc?
To stručně nejde. Kriticky se vyjadřuji hlavně směrem ke krokům svazu a některým jeho představitelům. Na druhou stranu si velmi cením práce trenérů většinou v malých klubech, kteří navzdory ne vždy ideálním podmínkám drží český mládežnický hokej nad vodou. Často to dělají zadarmo nebo za minimální honoráře, přesto dokážou v konkurenci ostatních sportů děti u hokeje udržet a ještě jim dát kvalitní hokejové (a velmi často i lidské) základy. Některým se pak nelíbí, když se v hokeji něco kritizuje s tím, že to od hokeje odhání rodiče malých dětí. Neuvědomují si, že ne všude to funguje tak, jako v malém klubu, kde si spoustu věcí doslova vydupali a udělali sami. Třeba právě jejich svěřenci se pak můžou dostat do „většího hokeje“, kde na ně často čeká velké rozčarování. Ale jsem přesvědčený, že se věci pomalu dávají do pohybu a že celkové prostředí se začíná měnit k lepšímu. Jen mě neskutečně zaráží urputná snaha některých lidí tomu bránit. Ale to je skutečně na samostatný článek, ne na krátkou odpověď.
O hokeji nejen píšete, ale sám se mu i aktivně věnujete jako trenér mládeže. Můžete popsat, co všechno práce mládežnického trenéra obnáší? Co vám na této práci dělá největší radost a starosti?
Pracovat s mládeží je většinou radost. U dětí totiž rovnou poznáte, jestli je něco baví, nebo ne. Když je to baví, tak se vám odvděčí neuvěřitelným zápalem a energií. Mám tu „práci“ (není to pro mě práce, ale koníček, protože trénuju zadarmo) strašně moc rád. Jsem pět nebo šest dní týdně několik hodin na zimáku, povzbuzuju, učím se, zapojuju rodiče (například, aby doma hlídali správnou stravu)… Je to tisíc a jedna drobnost, u které si vyčistím hlavu. Navíc mi zápasy dětí vrátily fanouškovství. Zatímco zápasy NHL už sleduju skutečně téměř bez emocí, utkání dětí prožívám.
Děkujeme za rozhovor, přejeme časopisu spoustu dalších úspěšných let a těšíme se na pokračování spolupráce ProHockey a nhlnews.cz.
