Kirk McLean byl úspěšným hokejovým brankářem, který v NHL v letech 1985-2001 odchytal v součtu základní části a play-off celkem 680 zápasů. Převážnou část kariéry strávil ve Vancouveru, se kterým se dostal v roce 1994 až do sedmého finálového zápasu o Stanley Cup proti New York Rangers. Oblékal však také dres New Jersey, Caroliny, Floridy a Rangers.
Během své aktivní kariéry byl krátce ženatý s Jane MacDougall, sloupkařkou deníku National Post. A právě McLeanova exmanželka se nyní v jednom ze svých sloupků rozepsala o tom, jaké to je být hokejovou manželkou hráče NHL. Myslíte, že se manželky a přítelkyně hokejistů mají jako v bavlnce? Že žijí vysněný a bezproblémový život, kdy jejich jedinou starostí je to, jak nejlépe utratit manželem vydělané peníze? Nenechte se mýlit. Skutečnost totiž může být dost odlišná.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
„Ten rok mě málem zabil,“ říká natvrdo novinářka při vzpomínce na hektické období po boku gólmana. „Nestěhovali jsme se jednou nebo dvakrát, dokonce ani třikrát. Stěhovali jsme se hned čtyřikrát! A nebylo to stěhování v rámci města nebo provincie, šli jsme do jiného státu. Přestěhovali jsme se do míst, do kterých jsem se netoužila ani podívat, natož tam bydlet. Museli jsme žít v úplně jiném časovém pásmu, v jiné zemi,“ popisuje neskutečný kolotoč, kdy byl její manžel nucen v rychlém sledu několikrát změnit klub.
„Byla jsem nějakou dobu vdaná za Kirka McLeana. Byl to fajn chlap, co prožil v NHL dlouhou a úspěšnou kariéru. Požádal mě o ruku a já souhlasila. Týden poté byl vyměněn,“ vybavuje si šokující novinku, kdy se poprvé dověděla o nechtěném stěhování.
„Očekávala jsem, že náš život bude vypadat stejně jako v době, kdy jsme spolu chodili. Věděla jsem, že bude mít tréninky, zápasy a venkovní tripy, ale myslela jsem si, že bude pro klub stěžejním hráčem. Mýlila jsem se. Zjistila jsem, že život v NHL je jako z programu na ochranu svědků. Neexistuje pro vás žádný domov,“ nebere si servítky.
„Nejprve jsme si na Floridě pronajali dům, poté jsme se rozhodli nějaký domek koupit. Následoval prodej domu a návrat do Vancouveru, kde jsme opravovali barák. Pak jsme přesídlili do New Yorku. Na pronajatý byt na Manhattanu jsme si nikdy nezvykli, tak jsme se poohlédli po novém domě. To vše během necelých jedenácti měsíců,“ popisuje hektické období. Ve chvíli, kdy se počtvrté za rok stěhovali, ještě stále nebyly uzavřeny všechny záležitosti okolo prvního stěhování.
Problémům ale zdaleka nebyl konec. „Při stěhování v New Yorku nám stěhováci ztratili všechny věci. Neměli jsme vůbec nic a trvalo to celý měsíc. Každý den jsme si říkali, že nám ty věci musí přivézt. Objednali jsme si jen matrace, místo polštářů jsme používali role toaletního papíru a stále jen čekali.“
„Během tohoto roku jsem měla dvanáct různých telefonních čísel ze tří různých časových pásem. Když se mě někdo ptal na mé číslo, koktala jsem a nemohla si vzpomenout, které vlastně momentálně platí, takže jsem asi udělala ohromný dojem,“ říká s ironií v hlase.
Pokud má člověk rodinu, vše je prý ještě mnohem horší. „V novém působišti musíte najít pro své děti školy a doktory. Váš manžel se ponoří do své hokejové rutiny, na kterou je zvyklý už od dob, kdy byl malý kluk. Žena je ale ponechána sama sobě napospas,“ předkládá svůj názor.
Novinářka nicméně přiznává, že hokejové kluby se občas snaží manželkám hráčů život zpříjemnit. „Kluby mají v halách pro manželky vyhrazené prostory. Pokud jde o tým složený ze starších hráčů, najde se tam dost maminek s dětmi. Pokud je to ale mladý tým, většina hráčů je svobodná. Klub sice několikrát do roka pořádá nějaké akce pro manželky, ale jsou to většinou dost formální a nervózní akce s manželkami členů managementu a majitelů klubu. Věkově jsem k nim ale měla přece jen blíž, než k manželkám hráčů,“ vzpomíná.
„Nakonec si sice uděláte nějaké přátele, v týmu i mimo něj, nikdy se ale nezbavíte toho pocitu, že to je jen na přechodnou dobu. Dokonce i doma cítíte, že to je všechno jen dočasné. Ani se nevyplatí kupovat závěsy, to je vždycky známka toho, že vašeho muže brzy vytrejdují,“ píše s nadsázkou. „Všechno je zkrátka provizorní, skutečný domov máte úplně někde jinde.“
„Pokud jde o ostatní manželky, všechny byly fajn. V pětadvaceti je ovšem těžké si představit, že přijde doba, kdy nebudou pravidelně přicházet tučné šeky. Někdo se s bohatstvím zacházet nenaučí, ti chytřejší to ale zvládnou. Protože jsou hráči bohatí, mladí a slavní, stávají se také často terčem různých fám a pomluv,“ tvrdí. McLeanova exmanželka také otevřeně přiznává, že se běžně setkávala i se sváděním a sexuálními nabídkami. „Jakmile je samoty příliš, člověk se pak snadno dostane do problémů.“
Bude vás zajímat:
Když odbočíme od záležitostí spojených s bydlením a stěhováním k samotnému hokeji, i ten dokáže být dost tvrdý. „Není snadné být ve své nejlepší formě večer co večer. Na konci zápasu Kirk vždycky vypadal, jako by ho někdo zmlátil kladivem. Člověk musí mít hroší kůži. Reakce lidí jsou různé a samozřejmě vás to žere,“ píše o životě pod neustálým tlakem médií a fanoušků.
„Neustálé přemisťování, odloučení a nejistota, to všechno požírá vaši rodinu, a to nemluvím o přivykání na nová místa. Je to život na hraně a vybírá si svou daň. Dodnes se mě lidé třeba ptají na údajnou nevěru s chlápkem, kterého jsem v životě neviděla. A každý je zvědavý, jak skvělé bylo být manželkou hráče NHL,“ píše závěrem sloupkařka National Post.
Tak co, ještě manželkám hráčů jejich pohádkový život závidíte?
