Graeme Townshend byl prvním hokejistou s jamajskými kořeny, který okusil slavnou NHL. Teď chce mezi hokejovou elitu pozvednout i své krajany. Reprezentanti z karibského ostrova by se podle jeho neskromného přání během dvaceti let měli objevit na olympijských hrách.
Dvacet roků je pro bývalého útočníka Bostonu, NY Islanders a Ottawy horní časová hranice. Když je nabitý optimismem, hovoří o osmi letech. Dobře si však uvědomuje, že cesta ke splnění jeho snu bude hodně trnitá.
„Pokud by se Jamajčanům podařilo poslat tým na mistrovství světa nebo olympiádu, byl by to zázrak. Je to ale něco tak výstředního, že věřím tomu, že by to mohlo fungovat,“ tvrdí odhodlaně Townshend. „Pokud se nám toho podaří dosáhnout, stanete se svědky fascinujícího příběhu o tom, že pokud se snažíte, je možné všechno.“
Základní krok má Jamajka za sebou, od roku 2012 je přidruženým členem Mezinárodní hokejové federace IIHF – prvním z karibské oblasti. Aby dosáhla na plné členství, musí splnit dvě podmínky: mít alespoň jeden zimní stadión a představit svůj program rozvoje nového sportovního odvětví. Nic z toho zatím není k dispozici.
Townsend, který se ve třech rocích přestěhoval s rodiči z jamajského Kingstonu do kanadského Toronta a v NHL odehrál v devadesátých letech minulého století 45 zápasů, věnuje propagaci olympijské myšlenky každou chvíli svého volného času. Na ostrově už zkoumal možnosti, která ze sportovních zařízení by bylo možné proměnit v hokejový stánek. V srpnu uspořádal v Torontu kemp, kam pozval potenciální kandidáty reprezentačního dresu.
Nejlepší už jsou zadaní
Montrealský P.K. Subban, Wayne Simmonds z Philadelphie, Devante Smith-Pelly z Anaheimu ani Chris Stewart z Buffala mezi nimi nebyli. Ze hry by je ostatně vyřadily jejich dřívější starty za kanadský národní tým. Townshend ale pátrá po každém kvalitnějším hokejistovi, v jehož rodokmenu je možné objevit jamajské předky. V hledáčku někdejšího bruslařského kouče Maple Leafs se tak objevili nejen hokejisté ze severoamerického kontinentu, ale také třeba švédský junior David Southwells.
„Když jsem hrával za Boston, dělal jsem si legraci, že jedinou možností, jak se můžu dostat na olympiádu, je jako člen jamajského mužstva,“ přiznává Townshend. „Takže když mě před třemi roky oslovili členové jamajské hokejové federace, nemohl jsem tomu uvěřit. Ono je to opravdu možné. Už to nebyl vtip.“
S týmem, který poskládá, hodlá během příštího léta podniknout exhibiční turné, aby představil svůj plán celému světu a nalákal další sponzory. Hokejisté musí samozřejmě přijmout jamajské občanství a národní tým si musí vydobýt patřičné postavení v žebříčku IIHF, takže Townsend uznává za nereálné, aby se podíval v roce 2018 do korejského Pchjongčchangu. Hry v roce 2022, ty už by teoreticky mohly vyjít.
Fandit v tom případě budou i protivníci s javorovým listem na hrudi. „Narodil jsem se v Kanadě a mým snem je hrát jen a pouze za Kanadu, ale rodiče pocházejí z Jamajky a tahle možnost by určitě byla zajímavá,“ říká obránce Jordan Subban, nejmladší z bratrského tria, draftovaný loni Vancouverem. „Bylo by senzační, kdybychom mohli jednoho dne sledovat jamajský tým na olympiádě.“
Rodnou zem jeho rodičů zatím na zimních hrách reprezentovalo jedenáct mužů – deset (včetně proslulého týmu z roku 1988) se představilo v bobové dráze, Errol Kerr (na snímku) absolvoval v roce 2010 soutěž skikrosařů.
Foto: Icon Sportswire
