V NHL si naposledy zachytal v březnu 2013, od té doby už žádnou nabídku nedostal. Alespoň ne takovou, která by přímo souvisela s jeho profesí. Jose Theodore ale fanouškům z očí nezmizel, v posledních dvou sezónách komentoval zápasy pro quebeckou lokální televizi TVA.
„Vedl jsem rozhovory s několika kluby. Byl jsem pořád ještě v dobré kondici a nechával si otevřené možnosti,“ ohlíží se kanadský brankář za situací na přelomu roků 2013 a 2014, kdy ho mediální společnost oslovila. „Jakmile jsem se ale rozhodl pro televizi, stoprocentně jsem se na tu práci soustředil. Sice jsem nikdy oficiálně neoznámil ukončení kariéry, ale všichni věděli, jak na tom jsem.“
V NHL odchytal 648 utkání v základní části (z toho 286 vítězných), dalších 56 startů přidal v play off (tam uspěl 21krát). V roce 2002 jako člen Canadiens získal Hartovu a Vezinovu trofej. S montrealským klubem, který ho před jednadvaceti lety draftoval ve druhém kole, spojoval svůj osud nejdéle. Později oblékl také dresy Colorada, Washingtonu, Minnesoty a Floridy.
„V určitém smyslu jsem dospěl k názoru, že je načase vrátit se domů,“ vysvětluje rodák z Lavalu, proč se rozhodl přijmout nabídku TVA. „Komentování pro televizi je pro mě vlastně mostem mezi hokejem a dalším životem. Když jsem se po šestnácti letech ohlédl zpět za svojí kariérou, zjistil jsem, že mám být na co hrdý. Potkal jsem u hokeje skvělé lidi, zahrál si s některými výjimečnými hráči, měl jsem šanci několikrát nastoupit za svoji vlast a vyhrál jsem pár trofejí. Měl jsem štěstí, že jsem u hokeje vydržel tak dlouho, a jsem za to vděčný. Jak člověk stárne, zjišťuje, že mám být na co hrdý.“
Při sledování hokejových zápasů a zprostředkovává svých myšlenek televiznímu publiku pochopitelně upírá oči především na své kolegy v masce.
„Když padne gól, koukám, kde stál brankář a co měl udělat nebo co bych udělal já. Je to pro mě druhá přirozenost. Teď mám šanci mluvit o tom a je to zábava,“ říká. „Tu příležitost si užívám. Když jsem ještě chytal a chtěl něco vysvětlit, nikdo mě nemohl slyšet, protože jsem nedostal na veřejnosti prostor. Teď mám své fórum a šanci mluvit. To byl jeden z důvodů, proč jsem si chtěl vyměnit roli, abych mohl říkat jisté věci a mluvit o svých zkušenostech.“
„Některým lidem se líbí, co říkám, jiným ne, ale já se snažím být upřímný a mluvit od srdce,“ seznamuje Theodore se svojí filozofií na stránkách Montreal Gazette. „Lidé v Montrealu svému hokeji rozumějí. Můžou s vámi souhlasit nebo nesouhlasit, ale chtějí někoho, kdo je upřímný. Chtějí někoho, kdo má na hru vlastní názor a věří mu. Snažíme se nabídnout lidem dobrou podívanou a já si myslím, že když jsem hokej hrál tak dlouho, mám co nabídnout.“
Je symbolické, že kromě výše zmíněných dvou ocenění za nejlepší výkony v sezóně získal Theodore také Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji. Stalo se v roce 2010 poté, co se gólman chytající za Washington musel vyrovnávat se smrtí dvouměsíčního syna, jenž zemřel kvůli nedostatečně vyvinutému dýchacímu ústrojí. Theodore následně založil nadaci Saves for Kids, na jejíž konto pravidelně přispíval částkou závislou na počtu úspěšných zákroků, vítězství a shutoutů.
„Tyhle trofeje mi nikdo nesebere. Když si je někdy prohlížím, přemýšlím o zápasech, které mě dovedly až na vrchol. Během kariéry jsem na to nemyslel, ale teď vzpomínám na své dny v Montrealu a Coloradu, na všechny trofeje. Je milé mít tolik vzpomínek, protože jsou jedinou věcí, která nám zůstane po skončení kariéry,“ promluví Jose Theodore za všechny hokejové důchodce.
Foto/Photo by: Nick
