Stobodový král. Connor McDavid převzal vládu nad NHL ve velkém stylu

Jak jsme již včera avizovali, letošní sezóna NHL přinesla spoustu pozoruhodných výkonů, nad kterými ovšem vyčnívaly především dvě tváře – fantastický nováček Auston Matthews a král ligového bodování Connor McDavid. Nyní se pojďme ohlédnout za výjimečnou sezónou druhého z nich.
Už loni měl CONNOR McDAVID průměr více než bod na zápas, o polovinu ročníku ovšem přišel vinou zranění. Dostal se sice do finálové trojky v hlasování o Calder Trophy, cena mu ale nakonec unikla. Letos nenechal nejmladší kapitán historie NHL nikoho na pochybách, že je nejlepší nejen mezi mladíky, ale v rámci celé ligy. Svůj letošní účet krásně zakulatil na třiceti gólech a sedmdesáti asistencích. Jako jediný hráč pokořil magickou hranici 100 bodů, nikdo další se nedostal ani na devadesát.
Ceněnou Art Ross Trophy získal ve věku dvaceti let, navíc s opravdu luxusním náskokem jedenácti bodů. V průběhu sezóny mu sice dýchali na záda postupně Brent Burns, Brad Marchand, ve finiši také  Sidney Crosby a Patrick Kane, McDavid si ale své vedení s přehledem hlídal.
„Stále tomu nemohu uvěřit. Bylo to trochu stresující, když jsme bojovali o Art Ross Trophy pro mne a zároveň se snažili dostat Leona do top ten v bodování. Snažili jsme se užívat si to, jak to jen šlo, a nakonec se nám to oběma povedlo,“ říká spokojeně král letošní sezóny.
Co je ještě podstatnější, Oilers pod vedením mladého kapitána konečně po jedenácti letech proklouzli do play-off. V prvním kole je čeká nepříjemný protivník a loňský šampion Západní konference – San Jose Sharks. Před McDavidem tak stojí nová výzva. „Bude to vzrušující. Diváci budou asi velmi hluční. Každý ve městě je z toho nadšený. My se na to těšíme, bude to zábava,“ neskrývá natěšení.
Na stovku dosáhl hned ve své první kompletní sezóně a stal se teprve pátým hráčem za posledních sedm let, který tuto magickou metu zdolal. Žádnému hráči Oilers se něco takového nepodařilo dlouhých jednadvacet let. „Nevím, co říct, ale moc to pro mne znamená. Nebyl bych ale v této pozici, kdyby nebylo mých spoluhráčů. Je pro mne ctí hrát s klukama jako Leon (Draisaitl), Patty (Maroon) a další,“ říká skromně.
„Tento zápas jsme chtěli vyhrát a připravit se na play-off, ale taky jsme chtěli odvést práci pro svého kapitána, který se o nás po celý rok výborně staral,“ uvedl po posledním zápase základní části proti Vancouveru kouč Todd McLellan. Přiznal tak, že překonání stobodové hranice měli v hlavách i McDavidovi spoluhráči. „Když ten stý bod zaznamenal, propuklo na střídačce obrovské nadšení. Radovali se hráči, trenéři, úplně všichni. Jsme za něj šťastní a jsme na něj velice hrdí,“ vyprávěl McLellan.
„Dokázali jsme to společně. Nebyl bych bez něj tam, kde jsem, a to platí i opačně. Nesmíme zapomínat ani na Pattyho (Maroona), který pro nás oba odvedl spoustu práce,“ komentoval svůj a McDavidův osobní úspěch Leon Draisaitl.
Je třeba připomenout, že Oilers se oproti loňsku posunuli o neuvěřitelných 21 míst, když z předposledního místa v lize vystoupali během jediného roku až na osmé.  „Byla to zábava, máme tu skvělou partu kluků. Fanoušci za námi stáli a my jsme si to užívali,“ shrnul úspěšný ročník edmontonský kapitán.
Ten je třetím nejmladším vítězem Art Ross Trophy v historii. V lednu oslavil teprve dvacáté narozeniny, vládu nad produktivitou NHL ale převzal ve velkém stylu. A odborníci se už v průběhu sezóny předháněli v úvahách, zda je už teď nejlepším hokejistou světa.
Většina komentářů se nesla v tom duchu, že současnost NHL reprezentuje stále ještě Sidney Crosby, McDavid je ale její budoucností. Poté, co ročník triumfálně zakončil, začalo přibývat hlasů, že McDavid už vládu nad NHL definitivně převzal. Někteří sice oponují, že po dvou povedených sezónách je ještě na podobné soudy brzy, ale toho kluka je prostě těžké nemilovat.
O tom, že konec sezóny zastihl McDavida v parádní formě, už byla řeč. Vždyť bodoval v posledních čtrnácti zápasech, v nichž dohromady posbíral 25 bodů za sedm branek a osmnáct asistencí. Naprostá většina jeho akcí navíc byla oku lahodících, žádný jiný hráč se tak často neobjevoval v highlightech jako právě Connor McDavid. Byl to on, kdo nejvíce zvedal diváky ze sedadel. Jeho rychlost, šikovnost a chytrost zkrátka čněla nad ostatními jako Eiffelovka nad Paříží.
„Jako soupeř bych jen doufal, že nebudu stát proti němu. Dokáže tvořit hru v takové rychlosti jako nikdo jiný v téhle lize. Ano, jsou tu i další rychlí bruslaři, ale jeho ruce a myšlení, tomu se nikdo nevyrovná. To jej odlišuje od ostatních,“ má jasno McDavidův spoluhráč Kris Russell.
„Vždycky přitom myslí v první řadě na tým. Máme tu kluka, který je obrovskou hvězdou, ale přichází do haly vždy plně soustředěný a oddaný týmu. O jeho vlastní body mu nejde,“ říká zkušený forvard Matt Hendricks.
„Už v osmnácti mne upoutal, jak je šikovný a chytrý s pukem i bez puku. Letos pak velmi vyrostl jako lídr. Spousta lidí se ptala, zda je připraven být kapitánem. On jim dal jasnou odpověď. Byl naším nezpochybnitelným lídrem od samého začátku,“ chválí svého kapitána gólman Cam Talbot.
O tom, že se dokáže radovat z úspěchů svých spoluhráčů možná víc, než ze svých vlastních, svědčí jedna historka z utkání základní části proti San Jose. Jeho parťák z útoku Patrick Maroon právě skóroval, a když se ti dva potkali za brankou soupeře, nijak zvlášť se ze své trefy neradoval. Jakmile to McDavid viděl, široce rozpřáhl ruce, svého kamaráda pořádně objal a rozverně plácal po helmě. S úsměvem od ucha k uchu se náramně radoval z gólu kamaráda. „Normálně slaví góly mnohem víc, ale tentokrát mi připadal poněkud ospalý. Tak jsem ho chtěl trochu probudit,“ smál se po zápase McDavid.
I tyto maličkosti dokreslují jeho charakter. NHL má zkrátka sympatického a naprosto zaslouženého krále. Fanoušci Oilers už nemusejí jen nostalgicky vzpomínat na éru Gretzkyho. Už nemusejí snít o zářivé budoucnosti s McDavidem. Mohou konečně naplno prožívat současnost, která je ohromně vzrušující. A play-off teprve začíná…