Žádné bodové ohňostroje se nekonají. Na čele ligové produktivity to vypadá na pořádný souboj o letošního majitele Art Ross Trophy, ale není to tím, že by někteří hráči výrazně vyčnívali z davu. Právě naopak – na konci základní části bude mít vítěz kanadského bodování kolem 85 bodů – což je nejnižší číslo od sezóny 1961/62 (pokud pomineme výluky).
Lepší brankáři, pečlivější hra obránců, vyváženě poskládané formace, větší důraz na videoanalýzu – to vše přispívá k neutralizaci největších ofenzivních hvězd, které se prohánějí po zámořských kluzištích.
„Na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let si hráči ve velkém vypomáhali hákováním, držením a podobnými prohřešky. Dnes jsou pravidla přísnější, ale hráči jsou větší, silnější a rychlejší. Proto je tak těžké se prosadit,“ řekl bývalý útočník Jeremy Roenick.
Kanadskému bodování vévodí Sidney Crosby, který v 73 zápasech nasázel 27 branek a přidal 54 asistencí. Kapitán Pittsburghu sice vynechal několik utkání kvůli příušnicím, nicméně ani to nezastíní výrazný bodový sešup v porovnání s loňským ročníkem, kdy vyhrál produktivitu se ziskem 104 bodů.
Zatímco loni triumfoval s naprostým přehledem, letos bude o Art Ross Trophy bojovat s celým zástupem svých pronásledovatelů. Kapitán ostrovanů John Tavares má na svém kontě jen o bod méně než Crosby, nejlepší střelec ligy Alex Ovečkin je o další bod nazpět. Ze hry nejsou ani Jamie Benn a Jakub Voráček, kteří mají shodně po 77 bodech.
„Díky bohu za Ovečkina a jeho 50 branek, jinak by nebylo o čem mluvit. Je skvělé mít v lize takové hvězdy, na jejichž hru je radost pohledět. Ale pro samotné týmy je jistě vhodnější variantou to, když mají dobře vyvážené všechny čtyři formace,“ řekl Roenick.
Což určitě sedí na Chicago, jeden z nejlepších týmů soutěže. Týmové produktivitě vévodí Jonathan Toews (66 bodů), kterého následuje momentálně absentující Patrick Kane (64), slovenský veterán Marián Hossa (59) a dvaadvacetiletý mladík Brandon Saad (51).
„Také bych chtěl vzkřísit časy, kdy hráči sbírali přes 100 bodů a překonávali 50gólovou metu. Jedním z důvodů, proč tomu tak není i dnes, je to, že se výrazně smrskly rozdíly mezi těmi nejlepšími a těmi nejhoršími hráči, a to především po bruslařské stránce,“ řekl trenér St. Louis Ken Hitchcock.
K efektivní eliminaci nejlepších útočníků NHL přispívají velkou měrou i samotní brankáři. Dávno pryč jsou časy, kdy se za slušný standard považovala úspěšnost zákroků kolem 90 procent. Patnáct nejlepších gólmanů letošní sezóny se drží nad hranicí 92 procent, Carey Price je dokonce na úrovni 93,5 procenta.
„Vždy si drží ideální postavení, a i když v něm nejsou, pořád vás dokážou vychytat. Nejproduktivnější hráči mají průměr okolo bodu na zápas, což je docela bída v porovnání s tím, co známe z minulosti,“ řekl útočník Colorada Matt Duchene.
„Klade se větší důraz na detaily, daleko více se využívají videoanalýzy a další moderní technologie, které umožňují trenérům lepší předzápasovou přípravu. Hráči tak přesně vědí, co je v samotném utkání čeká,“ řekl Roenick.
V roce 2010 překonalo laťku 90 bodů celkem sedm hráčů. V roce 2011 jich bylo pět, v roce 2012 tři, loni jediný a letos se to s největší pravděpodobností nepodaří nikomu. Od ročníku 1968-1969 se stalo jen pětkrát, že by měl vítěz Art Ross Trophy méně, než 100 bodů. Z toho dvakrát to bylo způsobeno zkráceným ročníkem.
„Začal se až příliš klást důraz na defenzivní stránku hry, což logicky prospívá hlavně brankářům. Určitě bych byl pro, pokud by se tento trend v příštích letech otočil a do hokeje se znovu vneslo více ofenzivního ducha,“ posteskl si veterán Jarome Iginla.
foto: Icon Sportswire
