Canada Cup 1987: Semak umlčel Forum (2. část)

Úvodní duel finálové série Kanadského poháru 1987 hostil montrealský svatostánek Forum. Bylo právě jedenáctého září a nikdo netušil, jak tragicky se tohle datum později zapíše do světových dějin. Čtrnáct let před teroristickým útokem na newyorská „dvojčata“ se v Montrealu odehrálo napínavé hokejové drama. Jako hlavní rozhodčí zápas rozhodoval ostřílený Don Koharski, jenž dny před finále trávil hraním golfu a o nominaci na tento turnaj příliš neuvažoval.
„Bylo to pro mne překvapení. Říkal jsem si, že bych možná mohl být jako náhradní rozhodčí v pohotovosti. Pak mi ale zavolal John McCauley (šéf rozhodčích NHL), který se sešel se zástupci obou táborů, a sdělil mi, že mě chtějí na všechny tři zápasy. John měl ale svůj plán a chtěl, aby jeden zápas odpískal Američan Paul Stewart. Pro mne ale bylo vzrušující, že o mně vůbec uvažují,“ vzpomínal Koharski. Přesvědčit Sověty, že Koharski je nejlepší rozhodčí, nedalo příliš práce. Sami s ním již měli dostatek zkušeností z předchozích zápasů v severní Americe.
Možná si mysleli, že jim nosím štěstí. Ale řeknu vám, oni mou pomoc nepotřebovali,“ vzpomínal později arbitr. Domácím chyběli vinou zranění kotníku Kevin Dineen a Claude Lemieux, poraněné koleno měl také Rick Tocchet. K příležitostným střídáním na křídle tak musel být připraven sedmý bek James Patrick. „Máme deset a půl útočníka,“ glosoval situaci trenér Mike Keenan.
„Za této situace budeme více nasazovat Gretzkyho, Maria a Messiera, takže bychom měli být lepší,“ nelámal si s tím hlavu John Muckler, Keenanův asistent. „Ale pokud bychom měli hrát proti Sovětům tři zápasy, nastanou chvíle, kdy budeme potřebovat i čtvrtou lajnu,“ připustil. Nezapomněl také pochválit soupeře. „Oni mají dvě rychlosti. Rychlou a rychlejší.“
Sovětům chyběl v sestavě Sergej Světlov, tedy stejný hráč, který dal Kanadě v předchozím utkání na turnaji dva góly. V semifinále se Švédy se ovšem zranil. V zámoří se všeobecně soudilo, že slabinou soupeře bude brankář. „Mají problém v brance. Ten kluk (Mylnikov) se snaží, ale je toho na něj moc. Treťjaka nemůže nikdo nahradit,“ psalo se.
Úvodní utkání finále přineslo neuvěřitelné zvraty. Strhující podívanou sledovalo ve Foru 14 558 diváků. Ti se dočkali gólu hned z první kanadské střely, Sověti ovšem odpověděli čtyřmi zásahy v řadě a domácí dokonale omráčili. Javorový list však nesložil zbraně a čtyřmi trefami převážil skóre zase na svou stranu. Radost to ale byla předčasná. Po sovětském vyrovnání dospěl zápas do prodloužení a v něm vystřelil první výhru v sérii pro hosty brilantní střelou Semak.
Kanaďany poslal v čase 1:49 do vedení Mike Gartner. Soupeři však v první třetině perfektně vyšla hra při nestejném počtu hráčů na ledě. Kasatonov s Krutovem využili dvě přesilovky, a když v čase 17:44 skóroval Makarov při vlastním oslabení, ztráceli Kanaďané po první části dvě branky. A brzy to s nimi vypadalo ještě hůř. V úvodu druhého dějství zvýšil Kamenskij už na 4:1 pro Sovětský svaz.
„Jako gólman musíte mít krátkou paměť. Nesmíte si dělat starosti s tím, co už jste pustili, ale s tím, co teprve přijde. Už jako mladý jsem se naučil, že vždy nějaké góly pustíte. Nechat se tím znervóznět by situaci jenom zhoršilo,“ komentoval čtyři rychlé kousky ve své síti Fuhr, jehož pozice v brankovišti byla po celou dobu neotřesitelná. Ron Hextall měl za sebou skvělé play off, dokonce si odnesl cenu Conn Smythe Trophy, přestože jeho Philadelphia na Edmonton ve finále Stanley Cupu nestačila. Pro Canada Cup ale Keenan, který Hextalla z klubu velmi dobře znal, vsadil na Fuhra. A dobře udělal.
Spoluhráči měli v trojnásobného vítěze Stanley Cupu po celou dobu maximální důvěru. „Grant byl perfektní gólman. Pustil sice pár laciných gólů, ale potom to zavřel. Jako by nám tím řekl: ok, chlapi, už nedostanu ani jeden, vy jen jděte a hrajte svoji hru, zbytek je na mě,“ okomentoval výkon svého brankáře v úvodním duelu Dale Hawerchuk. „Věděli jsme, že zachytá tak, jak potřebujeme, aby nám dal šanci na vítězství. Už jsme to viděli mnohokrát,“ řekl Fuhrův spoluhráč z Edmontonu Mark Messier. Také Rick Tocchet přikyvoval. „V jeho mysli ten zápas nebyl nikdy ztracený.“
A Kanaďané se skutečně vrátili do zápasu neskutečným způsobem. Hodně jim pomohlo, že těsně před odchodem do šaten na druhou přestávku snížil v přesilovce Ray Bourque na 2:4. Po návratu z kabin uběhlo jen 95 vteřin, než se prosadil „killer“ Doug Gilmour. Jakmile Glenn Anderson vyrovnal, nebyl v hale snad nikdo, kdo by pochyboval o tom, že to javorový list zvládne. Tři minuty před koncem dostal svou jedinou brankou ve finálové sérii Kanadu do vedení Wayne Gretzky. Velkolepý obrat tím měl být dokonán, Sověti dostali těžký direkt, ze kterého už se neměli vzpamatovat. Jenže pouhých dvaatřicet vteřin po Gretzkyho trefě šťastně vyrovnal Chomutov. Ohromné drama tak dospělo do prodloužení.
„Když hrajete proti Wayneovi, vždycky očekáváte, že se něco stane. Něco magického, neobyčejného,“ vyprávěl s respektem k soupeři Igor Larionov. Nakonec se ale mohl z první výhry v sérii radovat on a jeho spoluhráči.
V čase 65:33 rozhodl o vítězi prvního utkání nechytatelnou ranou zápěstím Alexander Semak. Grant Fuhr krátce před tím předvedl dva neuvěřitelné zákroky, na tuhle střelu byl ale krátký. V šokovaném Foru se náhle rozhostilo ticho. Diváci zůstali jako opaření. Trvalo pár vteřin, než se fanoušci vzpamatovali a odměnili oba týmy bouřlivým aplausem, naprosto zaslouženým.
Série ještě zdaleka nebyla u konce, ale Kanaďané věděli, že už si nemohou dovolit další zaváhání. Ocitli se na hraně propasti, postaveni před velmi náročný úkol – dvakrát za sebou porazit sehranou rudou mašinu. „Máme v kabině dostatek vítězů na to, abychom to dokázali,“ nezalekl se této výzvy Gretzky. První finále nabídlo strhující zvraty a napínavé prodloužení. To nejlepší ale mělo teprve přijít.

Foto/Photo by: Classicauctions.net