Dvaadvacet let čekání. Kdy se vrátí Stanley Cup do Kanady?

Psal se červen 1993. Montreal Canadiens prohrávali ve finále Stanley Cupu s Los Angeles Kings 0:1 na zápasy. Hrdinou druhého utkání se stal obránce Eric Desjardins, který v samotném závěru svým druhým gólem v zápase vyrovnal (v přesilovce po kontroverzním přeměření hokejky Martyho McSorleyho) a v prodloužení dovršil hattrick. Jeho spoluhráč John LeClair pak rovněž v nastavení rozhodl oba duely na ledě soupeře a ve staré hale Forum Habs sérii ukončili. Patrick Roy vychytal partu okolo Waynea Gretzkyho a Luca Robitaillea a kapitán Guy Carbonneau mohl jako první pozvednout nad hlavu slavný pohár. Gretzkyho sen o titulu pro L.A. se rozplynul. Kdo by si byl tehdy pomyslel, že to je na předlouhých 22 let poslední Stanley Cup pro jakýkoli kanadský klub…
Pomalu to vypadá, že by kolébka hokeje měla přejmenovat svou národní hymnu z „Oh, Canada“ na „No, Canada“. Po vyřazení Calgary a Montrealu ve druhém kole play-off je jisté, že země javorového listu se vytouženého poháru nedočká ani letos. Kanadské čekání na Stanley Cup se tak v červnu natáhne už na neuvěřitelných dvaadvacet let. V zemi severně od Spojených států tuto skutečnost pochopitelně nesou dosti nelibě.
Co na tom, že v NHL mají hráči kanadské národnosti jasnou převahu a stále nadpoloviční většinu, když se žádnému klubu už přes dvě dekády nedaří přivést lorda Stanleyho domů. I když je poměr kanadských a amerických klubů 7:23 a statisticky je tak každý rok pravděpodobnější, že uspěje tým z území USA, takhle dlouhé čekání Kanady na titul nemá v historii NHL obdoby a vymyká se teorii pravděpodobnosti.
Vždyť čistě matematicky vzato by měl kanadský tým uspět přibližně v každé čtvrté sezóně. Když se klubům z této země dlouhodobě nedaří, může se ta doba o něco protáhnout. Ale dvaadvacet let? To je opravdu šílené, nejen ze statistického hlediska, ale především s ohledem na slavnou historii Montrealu. K tomu připočtěte z minulosti slavné časy Toronta či Edmontonu a hlad po úspěchu ve Vancouveru, Winnipegu, Calgary a Ottawě. Nikdo z nich však nedokázal za posledních dvaadvacet let vystoupat až na vrchol.
Předsezónní prognózy dávaly tušit, že ani letos to s kanadskými nadějemi nevypadá růžově. Do play-off měly podle expertů postoupit maximálně tři kanadské týmy, přičemž reálné naděje na pohár se dávaly jen Montrealu. A to jen díky tomu, že za Habs chytá fantastický Carey Price.
Ve skutečnosti se kanadské kluby vzepřely papírovým předpokladům a s výjimkou Toronta a Edmontonu postoupily do vyřazovací části všechny. Ze soubojů Vancouver-Calgary a Montreal-Ottawa bylo přitom jasné, že Kanada bude mít minimálně dva zástupce ve druhém kole, tedy mezi nejlepší osmičkou. Tady ale cesta Flames i Canadiens skončila.
Pojďme si zrekapitulovat největší úspěchy jednotlivých kanadských týmů od roku 1993:
Vancouver – finále 1994 (NY Rangers) a 2011 (Boston)
Calgary – finále 2004 (Tampa Bay)
Edmonton – finále 2006 (Carolina)
Ottawa – finále 2007 (Anaheim)
Montreal – finále konference 2010 a 2014
Toronto – finále konference 1999 a 2002
Winnipeg – první kolo 2015
Za posledních deset sezón byla Kanada čtyřikrát blízko triumfu. Od roku 2004 se do finále Stanley Cupu dokázali probojovat Flames (2004), Oilers (2006), Senators (2007) a Canucks (2011), žádný z těchto týmů ale finále nezvládl. Hned třikrát o celkové porážce rozhodl až sedmý duel. Týmy Calgary, Edmontonu a Vancouveru byly blízko, blizoučko, už ho měly nadosah, ale nedočkaly se. Chyběla jediná výhra…
Canucks si muka prohraného sedmého finále prožili za sledované období hned dvakrát (1994 s Rangers, 2011 s Bostonem). Ani heroický výkon kapitána Trevora Lindena, který se zlomenými žebry v rozhodujícím duelu v roce 1994 dvakrát skóroval, nestačil. Flames zase byli v roce 2004 zřejmě okradeni o vítězný gól v sérii s Tampou Bay. Jako by byla Kanada prokletá. Čekání tak nebere konce…
Nutno podotknout, že za letošní sezónu zaslouží většina kanadských klubů pochvalu. Vancouver se vzpamatoval z loňského propadáku, Ottawa předvedla parádní stíhací jízdu, Calgary a Winnipeg také příjemně překvapili, Montreal hrál celou sezónu na špici své konference. Pouze Toronto a talentem nabitý Edmonton stále bloudí v začarovaném kruhu.
Odpověď na otázku, proč nedokázal v posledních letech uspět žádný klub ze severní strany hranice je celkem jednoduchá: žádný nebyl natolik dobrý, aby to stačilo na výborný kádr týmů jako jsou Chicago, Los Angeles, Boston, Detroit nebo Pittsburgh, na přelomu tisíciletí pak New Jersey nebo Colorado.
Uvedené kluby si také prošly těžkým obdobím, ale po několika neúspěšných sezónách se díky vysokým draftům vyšplhaly na vrchol. Oproti tomu kanadské kluby pravidelně přicházely na draftu zkrátka. Považte, od roku 1999, kdy si Canucks jako celkovou dvojku a trojku vybrali dvojčata Sedinova, vybíraly kanadské kluby v následujících deseti letech (2000-2009) jen třikrát mezi první pětkou!
Jen tři z padesáti nejtalentovanějších hokejistů celé uvedené dekády tak zamířili hrát hokej do Kanady. Byli to Jason Spezza (Ottawa), Luke Schenn (Toronto) a Carey Price (Montreal).  Americké kluby mezitím získaly hráče jako Crosby, Ovečkin, Malkin, Toews, Kane, Stamkos, Doughty nebo Tavares.
Kanadě se tak do jisté míry vymstila její filozofie ve stylu „musíme vyhrát teď“. Ostatní týmy prošly důkladnou přestavbou a úspěch vybudovaly trpělivou prací, v kolébce hokeje se ale nepostup do play-off neodpouští.
9. června uplyne od chvíle, kdy parta okolo legendárního Patricka Roye přemohla ve Foru Los Angeles s Waynem Gretzkym a získala pro Kanadu doposud poslední Stanley Cup, už dvaadvacet let. Nejmladší část fanouškovské obce v Kanadě tak prožila celý svůj dosavadní život bez toho, aby mohla vyrazit do ulic oslavovat Stanley Cup na kanadské půdě. Leckdo stihl i vystudovat univerzitu, ale pohár v Kanadě zkrátka nezažil.
„Ti, kterým je dnes dvacet, nemají ani ponětí, jak vypadá oslava Stanley Cupu a průvod městem. To je šílené,“ říká Ed Ronan, člen Canadiens z roku 1993. „Je to divné, vždyť bychom měli být hokejovou Mekkou,“ přidává se tehdejší kouč Habs Jacques Demers. „Nikdy bych si nepomyslel, že Canadiens budou tak dlouho bez poháru,“ souhlasí Vincent Damphousse, jedna z opor posledního mistrovského celku. Damphousse však věří, že kanadský triumf není daleko.
„Se sedmi týmy je takové čekání neobvyklé. Ale myslím, že tak do tří let bude z Edmontonu vítězný tým. Také Ottawa má fantastického mladého ofenzivního obránce, který na ledě dominuje. A Montreal? Když máte v týmu Careyho Price, jste předurčeni vyhrát Stanley Cup,“ tvrdí. Damphousse také zavzpomínal na prozatím poslední triumf z roku 1993. „Měli jsme tehdy mladý tým a nikdo nás nepovažoval za favority. Neměli jsme mnoho superhvězd, vlastně byste tehdy nikoho za hvězdu nepovažovali, s výjimkou Patricka.“
Na cestě k titulu v roce 1993 Habs vytvořili nový rekord soutěže, když během jediného play-off vyhráli deset prodloužení v řadě. Své následovníky ale prozatím nenašli. Dočká se kolébka hokeje napřesrok?