Ghost na tribuně. Finalista Calder Trophy prožívá krizi druhé sezóny

V pátek bude obránce Shayne Gostisbehere během slavnostní večeře místních sportovních novinářů oceněn jako nejlepší sportovec Philadelphie za loňský rok. Ne že by si snad tuhle cenu nezasloužil, ale s přihlédnutím k jeho současné situaci vyznívá načasování galavečera poněkud paradoxně. Aktuálně má totiž „Ghost“ k loňským výkonům hodně daleko, tři poslední zápasy dokonce sledoval jen z tribuny jako zdravý náhradník.
Jen pro připomenutí – v loňské sezóně vlétl do NHL jako zjevení, během své úžasné série dokázal bodovat v patnácti duelech za sebou, střílel důležité góly v prodloužení, rozhodoval zápasy. V 64 utkáních nasbíral 46 bodů, když nasázel 17 branek a přidal 29 asistencí. Ve statistice plus/mínus zakončil ročník s osmi kladnými body. V celé sezóně neměli Flyers výraznější osobnost, povolání Gostisbeherea z farmy jim bez přehánění zachránilo sezónu. Jeho výkony mu po zásluze vynesly nominaci na Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL a již zmiňovanou cenu pro nejlepšího sportovce Philadelphie.
Současnost? Gostisbehere se netrefil ve 27 zápasech za sebou, naposledy skóroval na konci listopadu. Už třikrát v řadě chyběl v sestavě, přestože jej nesužují žádné zdravotní problémy. Flyers v sobotu nedokázali ani jednou skórovat proti Los Angeles, jedna z jejich ofenzivních zbraní však zůstala mimo sestavu také v dalším duelu proti St. Louis. Výsledek? Další porážka, navíc opět bez jediné vstřelené branky. Návrat třiadvacetiletého beka do sestavy je ovšem stále nejistý, kouč Hakstol je v tomto směru poněkud nepředvídatelný.
Ironií osudu je, že poprvé usedl Gostisbehere na tribunu v listopadu přesně v den, kdy bylo oznámeno, že bude vyhlášen nejlepším sportovcem Philadelphie. „Je těžké to spolknout, ale možná je to pro mne nejlepší. Beru to pozitivně,“ ujišťoval tehdy. Pokud pro něj mělo být tehdejší posazení jakýmsi budíčkem, tak to příliš nezafungovalo. Ke svým ofenzivním číslům z minulé sezóny má pořád daleko, góly nedává a v obraně stále dělá chyby.
„Sedět na tribuně je pochopitelně frustrující, ale mnohem víc frustrující je být na ledě při inkasovaných gólech,“ říká ofenzivní bek. „Opravdu se nezajímám o to, kolik mám gólů nebo bodů. Mým prvořadým úkolem je bránění. Někdy mám pocit, že jsem měl při inkasovaném gólu prostě jen smůlu, ale na to se nemohu vymlouvat. Vím, že mohu být o mnoho lepší,“ sype si popel na hlavu zadák, kterému ve statistice účasti na ledě svítí hrozivých -19.
Pokud by dával góly jako na běžícím pásu, pravděpodobně by jej trenér ze sestavy nevyndal. On se ale střelecky trápí, jeho defenzivní práce je navíc doslova žalostná. Jakmile se dostane do souboje s urostlým, silným a šikovným hráčem, jako je třeba Malkin, je často bez šance. „Nikdy jsem se na výšku a sílu nevymlouval. Ano, na ledě potkávám větší chlapy, než jsem já, ale já mám zase něco, co oni nemají, a to je rychlost. Svoje přednosti teď ale nedokážu naplno prodat,“ myslí si „Ghost“. Hlavní problém momentálně spočívá v jeho hlavě. Když se nedaří, psychicky vás to sráží, sebedůvěra je v háji.
„Každý bek brání trochu jiným způsobem. Někdo používá hůl, jiný tělo, někdo využívá svou inteligenci. Takový Radko Gudas bude bránit jinak než Shayne Gostisbehere. Každý má svůj způsob, jak dělat určité věci. Každý má své silné stránky, ale ty musí být při zápase vidět,“ říká kouč Letců Dave Hakstol.
Gostisbehere je sice hluboko v mínusu, ale co se týče střeleckých pokusů při hře pět na pět (střely na branku, zblokované střely i střely mimo), je nejpilnějším střelcem mezi zadáky Flyers. Přestože jeho střelecké trápení je znepokojující, nakonec zase začne dávat góly, je to jen otázka času. Jeho zastánci navíc poukazují na to, že 21 bodů (4+17) ve 48 zápasech není na obránce vůbec špatná vizitka, přestože to nejsou tak úchvatná čísla jako loni.
Mnohem vážnější problém spočívá v jeho obranné činnosti. Už na univerzitě si přitom prošel něčím podobným. „V mé první sezóně na univerzitě jsem měl v defenzivní činnosti velké mezery. Hodně jsem se toho tehdy naučil,“ vzpomíná na sezónu, která nakonec skončila titulem v národním šampionátu NCAA. „Být na tribuně je otrava, ale nemůžete se litovat. Když se to stane, musíte to přijmout a poučit se z toho. Musíte si z toho vzít něco pozitivního a využít ten čas k tomu, abyste na sobě zapracovali,“ nabízí svůj pohled.
„Snažím se postavit nejlepší možnou sestavu, abychom vyhrávali zápasy. Mladému hráči někdy pomůže, když se nad svou hrou zamyslí a podívá se na hokej z horního patra,“ stojí si za svým rozhodnutím Hakstol. Jeho názor však většina fanoušků nesdílí. Podle nich by se měl Gostisbehere učit a zdokonalovat spíše na ledě, ne se dívat na hokej z tribuny.
Tohle potkalo už spoustu hráčů a některým posazení na tribunu skutečně otevřelo oči, nicméně Philadelphia momentálně bojuje o play-off, potřebuje každý bod a nechat sedět jednoho z nejlepších ofenzivních beků je luxus, který si nemůže dovolit. Podle fanoušků potřebuje Gostisbehere získat zpět ztracené sebevědomí, to však na tribuně nenajde.
„Musí zkrátka hrát svoji hru. Abyste byli dlouhodobě úspěšní na této úrovni, musíte hru studovat, to je součást dospívání a vyzrávání. Není pochyb o tom, že ve druhém roce je to ještě těžší. Ale Ghost bude v pohodě. Má schopnosti a mentalitu na to, aby se s tím vyrovnal,“ neláme Hakstol nad svým svěřencem hůl.
Co si myslíte vy? Jedná se pouze o klasický syndrom druhé sezóny, který Gostisbehere brzy překoná? Zařadí se v budoucnu mezi elitní ofenzivní zadáky NHL po bok Burnse či Karlssona nebo z něj bude jen průměrný bek, který už nikdy nenaváže na svou nováčkovskou sezónu, podobně jako třeba Tyler Myers?