- Reklama -

Giroux byl na kolenou a v krvi, ale všechno je OK

- Reklama -

Když Claude Giroux ve 45. minutě utkání mezi Philadelphií a Carolinou po kontaktu s Justinem Faulkem padl k ledu, nebylo mu nejlépe. Protihráčova brusle ho zasáhla do nohy těsně nad kotníkem a útočník Letců skončil na kolenou, na střídačku se dostal jen s pomocí kamarádů a doktorů. Naštěstí zranění nebylo tak vážné, jak se zdálo na první pohled.
„Nejsem doktor, ale jsem si jistý, že jsem měl velké štěstí. Když se ke mně lékaři seběhli a viděli krev, vznikla trochu panika. Já tomu moc nepomohl, panikařil jsem taky,“ líčí bezprostřední pocity. „Ani nevím, kolik mám na noze stehů, ale říkali mi doktoři, že mě zachránily speciální kevlarové ponožky. Jsem rád, že jsem je měl.“
Když čekal blízko Wardovy klece na pomoc, vzpomněl si na podobný případ zpřed dvou let. Když v únoru 2013 brusle pittsburgského Matta Cookea rozřízla achilovku Erika Karlssona z Ottawa, trvalo švédskému zadákovi deset týdnů, než se vrátil do akce.
„Hned jsem si vybavil, co se stalo Karlssonovi. Já měl větší štěstí. Vypadalo to opravdu hrozivě, ale  podle toho, jak se teď cítím, bych mohl v sobotu znovu nastoupit. Jsem šťastný, že jsem v pořádku,“ děkuje štěstěně čtvrtý muž kanadského bodování NHL.
Oddechli si i spoluhráči a trenér Letců Craig Berube. „Když vidíte kluka, jak se nemůže zvednout z ledu, proběhne vám hlavou, že vám bude delší dobu chybět. Naštěstí to není nic vážného. Pochopitelně jsme si dělali starosti. Když vám řeknou, že má pořezanou nohu, děláte si je vždycky,“ říká kouč Philadelphie.
Giroux, který se nějakým způsobem zasloužil o více než třetinu ze 104 letošních branek svého týmu (v této sezóně má bilanci 13+30), patří k nejodolnějším hráčům Flyers. Od roku 2009 vynechal pouze pět utkání, když v sezóně 2011-12 utrpěl slabší otřes mozku.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -