Osm praporů upomínajících na slavné osobnosti klubové historie visí pod střechou edmontonské haly Rexall Place. Sedm je věnován hráčům, osmý patří komentátorovi Rodu Phillipsovi. V prosinci k nim přibyde devátý se jménem Glena Sathera.
Šedovlasý muž sice za Olejáře odehrál jednu sezónu ve WHA, než přešli do konkurenční NHL, ale oceněny budou samozřejmě jeho zásluhy na činovnickém poli. Jako prezident a generální manažer je podepsán pod všemi pěti tituly Oilers z 80. let, s výjimkou posledního triumfu v roce 1990 zvedl Stanleyův pohár nad hlavu rovněž jako trenér.
„Naše organizace byla požehnaná, že v jejích řadách působila spousta osobností. Mnohé z nich jsou členy Hokejové síně slávy. Skvělé týmy a hráči z té doby jsou součástí jedné z nejvýznačnějších hokejových dynastií. S určitostí ale můžu říci, že žádného úspěchu by nebylo dosaženo bez Glena Sathera,“ pronesl Satherův nástupce a nynější člen exekutivy klubu Kevin Lowe.
„Glen byl učitel, vůdce, ochránce a otcovská postava pro mnohé hráče, kteří oblékali dres Oilers. Ukázal nám, co znamená být šampionem na ledě i mimo něj,“ dodal Lowe.
V době aktivní kariéry hokejového útočníka odehrál Sather v NHL 658 utkání za Boston, Pittsburgh, NY Rangers, St. Louis, Montreal a Minnesotu (North Stars). Jak už bylo řečeno, za Edmonton nastoupil pouze ve WHA v sezóně 1976-77, už tehdy ale zároveň vedl mužstvo jako kouč. O rok později se trenérské práci začal věnovat naplno. Po vstupu Olejářů do NHL si nejprve přibral funkci viceprezidenta pro hokejové operace, posléze ji vyměnil za posty prezidenta a šéfa klubu.
„Každý z titulů byl výjimečný, protože každý byl v něčem jiný. Stáli jsme před různými výzvami a museli se potýkat s různými problémy. Přicházela zranění, hráči se měnili. Sestava se za ty roky obměnila, ale jádro zůstalo pohromadě prakticky po celou dobu až na poslední titul,“ zavzpomíná Sather. „Díky hráčům fungovaly vítězné týmy tak, jak fungovat měly.“
Wayne Gretzky, Mark Messier, Grant Fuhr, Paul Coffey – ti všichni (a mnozí další) prošli ve městě na západě Kanady Satherovýma rukama. Z českých hokejistů můžeme přidat Jaroslava Pouzara, Miroslava Fryčera, Petra Klímu, z pozdějších let jmenujme alespoň Josefa Beránka a Romana Hamrlíka.
„Některé dny to bylo komplikované, ale většinou jsme se hokejem bavili. Měl jsem v mužstvu tolik různých individualit. Mám to štěstí, že s většinou z nich se stále potkávám. Pochopitelně jsme se všichni změnili, ale vzpomínky zůstávají,“ zasní se Sather v rozhovoru pro oficiální stránky edmontonského klubu. „Když jsme se sešli na oslavách titulu z roku 1984, zase se vynořily.“
Dvě nejdůležitější funkce u Oilers zastával Sather až do roku 2000, kdy odešel za stejnou misí do New Yorku (1. července letošního roku předal starost o hráče svému asistentovi Jeffu Gortonovi, ale prezidentem klubu zůstává). A právě NY Rangers budou 11. prosince týmem, který bude přítomen slavnostnímu ceremoniálu vyvěšování praporu.
„Je to pro mě velká čest, ale také zodpovědnost, postavit se po bok všech těch osobností. Budu zřejmě posledním, kdo bude takto poctěn v této hale,“ připomene Sather plánovaný přesun Oilers do arény Rogers Place před sezónou 2016-17. „Bude smutné, až Rexall Place zmizí, ale zároveň myslím na to, že nová generace bude hrát na novém a úžasném stadiónu.“
Foto: Icon Sportswire
