Narodil se v Salemu v New Jersey 13. srpna 1993. A je velkou ironií osudu, že poblíž tohoto rodného města a ve stejném letním měsíci také jeho život vyhasnul. Johnny Gaudreau včera tragicky zemřel, když jej a jeho bratra Matthewa srazil při vyjížďce na kole opilý řidič. Celý hokejový svět truchlí. Ze všech stran přicházejí kondolence a vzpomínky na tohoto výjimečného hráče a člověka.
Bolest, jakou rodina v těchto chvílích prožívá, je nepředstavitelná. Přijít o oba syny (31 a 29 let), ke všemu v předvečer svatby jejich sestry, to je strašná rána. Říká se, že žádný rodič by neměl přežít své dítě. Přijít o dvě děti najednou, ač dospělé, a místo svatby zařizovat pohřeb, to si asi málokdo z nás umí představit.
Johnny Gaudreau byl nejen vynikající hokejista, každý vám také potvrdí, že byl ještě lepší spoluhráč, kamarád a člověk. Na tváři neustále úsměv, s každým vycházel, všude, kam přišel, byl oblíbený. Nesmazatelnou stopu zanechal v Calgary, kde odehrál devět sezón za Flames, předtím ho tři roky milovali na Boston College. A veliký dojem udělal za dva roky také v Columbusu, kde po něm zůstane velká prázdnota.
Další krutou hříčkou osudu je fakt, že vedení Blue Jackets v létě přivedlo Seana Monahana, aby spolu s Gaudreauem navázali na mimořádně úspěšnou spolupráci z Calgary, kde duo Johnny-Mony dlouhá léta zvedalo fanoušky ze sedadel. K tomu už bohužel nedojde…
Pojďme i my se vší úctou zavzpomínat na hráče, který bez přehánění změnil pohled na hokej a otevřel cestu do NHL dalším „malým“ hráčům.
Nejlepší motivace? Skittles!
Znáte to. Když se malé děti učí bruslit, obvykle je při tom jeden z rodičů drží za ruku nebo se dítě přidržuje židle, branky, tučňáka nebo nějaké jiné pomůcky k udržení rovnováhy. Johnův táta Guy byl ale vynalézavější. Svého syna motivoval k pohybu po ledě jinak.
Když bylo Johnnymu osmnáct měsíců, poprvé ho postavil na brusle. Roční dítě se posadilo na led a odmítlo se hýbat. „Proč aspoň nepočkáme, až nebude mít plenky?“ prohlásila jeho máma. Otec měl ale nápad.
Kousek od malého Johnnyho položil bonbón Skittles. Chlapec se k němu doplazil. „Hm, tohle moc nefunguje,“ pomyslel si Gaudreau starší. Ale nevzdal to. Příště rozsypal oblíbené barevné bonbóny po celé ploše. Johnny se k nim opět snažil doplazit, ale ostatní děti na bruslích byly rychlejší (Gaudreau senior byl ředitelem Hollydell Ice Areny v Sewellu, New Jersey, kde trénovaly i další děti). A tak malý John udělal to, co musel. Přizpůsobil se. Za pár měsíců už si z ostatních dětí dělal na ledě kužely…
Jsi příliš malý, slýchával celý život
Bruslit se naučil skvěle. Během jeho hokejového vývoje ho ale čekaly další překážky. Spousta překážek. Především proto, že nevyrostl do obvyklé výšky. V každém týmu, za který hrál, byl vždy nejmenší. Když hrál v teenagerovském věku USHL, spoluhráč mu z legrace před jeho skříňku v šatně přistavil stoličku, aby Johnny dosáhl na věci v horní poličce.
Byl tak malý, že jej často považovali za nosiče holí nebo něčího malého brášku. Mnohokrát jej odmítli vzít do týmu, aniž by ho vůbec viděli na ledě. „Pořád jsem mu opakoval, ať se hokejem baví a dobré věci se nakonec stanou. Říkal jsem mu, že bude late-bloomer jako já. On tomu ale moc nevěřil. Bylo to pro něj těžké,“ vzpomínal Guy Gaudreau (late-bloomer je hráč, který se prosadí v pozdějším věku).
V takových chvílích máte dvě možnosti – buď to zabalíte, nebo to překonáte. Samozřejmě potřebujete i trochu štěstí. Johnny ho nakonec měl v podobě svého univerzitního trenéra, který věřil, že i hráči nižšího vzrůstu mají v tomto sportu místo. Za vším ale byla především Johnnyho tvrdá práce a nekonečné hodiny tréninku. A ještě jedna věc – láska k hokeji.
Na ledě byl nejšťastnější
„Věděl jsem, že hokej miluje. Takovou vášeň, lásku a soutěživost jsem u nikoho dalšího neviděl, a to jsem trénoval spoustu let a trénoval jsem spoustu dětí. Na ledě byl vždycky nejšťastnější. Ať už šlo o trénink, důležitý zápas nebo třeba lekce power skatingu,“ prozradil Johnnyho otec.
„I pro nás jako rodiče to bylo těžké. Když vidíte ten jeho sen být profi hokejistou a víte, že nikdy nebude dostatečně vysoký, a pak vidíte, že ho všude odmítají, není to snadné,“ dodal. A tak se táta a syn rozhodli, že když Johnny nikdy nebude nejvyšší a nejsilnější, bude alespoň nejlepší bruslař.
„Nabruslili jsme toho opravdu strašně moc. Když jsme o víkendu prohráli, v pondělí jsme 35 minut v kuse bruslili. Když nám táta konečně hodil puky, byli jsme příliš unavení na to, abychom si s nimi hráli a stříleli. Nenáviděl jsem to, ale neskutečně mi to pomohlo,“ vzpomínal Johnny Gaudreau.
Kromě bruslení vynikal malý útočník ještě v dalších aspektech hry. Měl mimořádně šikovné ruce a vysokou herní inteligenci. Na ledě dělal věci, které by ostatní děti ani nenapadly, byl nesmírně kreativní. „Vždycky mě bavilo střílet góly, ale stejně tak mě bavilo na ně nahrávat. Měl jsem rád asistence,“ svěřil se jednou. To není u dětí a mládeže úplně obvyklé. Podobnou radostí z gólových nahrávek prosluli velikáni jako Wayne Gretzky nebo basketbalisté Larry Bird, Magic Johnson či John Stockton.
I přes jeho šikovnost, chytrost a dobré bruslení ho i dál odmítali. „Říkal jsem mu, ať dál tvrdě pracuje a buď to vyjde nebo ne. Nakonec jsme se ale smáli my. Dost lidí se mi od té doby nedokáže podívat do očí,“ nebral si Guy Gaudreau servítky s těmi, kteří v jeho syna nevěřili.
Svou zkušenost s Gaudreauem má i Jiří Hudler. „Poprvé jsem ho potkal v letadle, když jsme letěli na trip. Nevěřil jsem, že je to on. Vypadal na dvanáct. Myslel jsem si, že někdo z managementu bere na výjezd svého kluka,“ smál se Hudler, bývalý Johnnyho spoluhráč z Calgary.
Máte nového kustoda?
Když v sedmnácti přišel do Dubuque Fighting Saints, nového týmu v americké USHL, hráči nevěřili, že tenhle kluk má být jejich spoluhráčem. Nikdo z nich nevěřil, že mezi nimi Johnny vydrží. Brzy však uznali svůj omyl. Malého šikulu totiž nemohli na ledě chytit. Johnny hrál jako z videohry, puk neustále přilepený na hokejce. „Jeho dovednosti a hokejová inteligence byly bezkonkurenční. Vždy jsem se těšil, co při cvičeních vymyslí,“ vzpomínal Jim Montgomery, tehdejší kouč Saints.
V úžasu ale nebyl jen Montgomery. Divit se nestačili ani trenéři soupeřů. Jeden z nich jednou přihlížel rozcvičce Dubuque, kdy hráči s fotbalovým míčem hráli bago. Po utkání přišel za Montgomerym a pochválil ho, že je hezké, když nechává kustoda, aby si hrál s hráči. Vůbec netušil, že tenhle kustod mu právě dal tři góly!
Montgomery se také snažil přimět mladého forvarda, aby se zdravěji stravoval. „Měl děsné stravovací návyky. Cpal se sladkým, pil milk shaky. Když jsme grilovali, salátu si ani nevšiml a rovnou si nandal tři hamburgery,“ dával Monty k dobru úsměvnou historku.
Od nového týmu Fighting Saints nikdo nic nečekal, oni ale obsadili první místo v Západní konferenci a získali Clark Cup. Gaudreau měl na triumfu zásadní podíl, když v 11 duelech play-off zaznamenal 11 bodů. „Byl neuvěřitelný. Dával důležité góly, byl rozdílovým hráčem. Když jsme hráli proti těm nejfyzičtějším týmům v lize, věděl jsem, že má šanci dostat se do NHL. Nikdy se nebál,“ vybavuje si Montgomery a přidává další historku.
Když v roce 2011 poslali z NHL Central Scouting svého člověka do Dubuque, aby provedl oficiální vážení všech hráčů způsobilých pro draft NHL, zkusil si Gaudreau malinko „přilepšit.“ Než si stoupnul na váhu, nacpal si do kapes několik puků. Jakmile však na měřící zařízení vlezl, jeden z puků mu vypadl z kapsy, pak hned druhý. Johnny se jen bezelstně usmál a chlapík ze skautingu NHL utrousil: „Přidám ti dvě libry za snahu.“
Draft NHL aneb nikdo nesmí vědět, že ho chceme
Před draftem NHL v roce 2011 mělo o šikovného forvarda zájem hned několik týmů. Kromě Calgary ho chtěl třeba Boston. Tehdejší GM Bruins Peter Chiarelli byl totiž majitelem Dubuque Fighting Saints a moc dobře věděl, co v malém šikulovi dřímá. Zájem měla Arizona a několik dalších týmů. Otázkou však bylo, v jaké fázi draftu bude některý z klubů ochoten risknout volbu maličkého forvarda.
Ve čtvrtém kole už to zástupci Flames nevydrželi. Nechtěli déle čekat a riskovat, že jim vzrušujícího bruslaře někdo vyfoukne. Na 104. pozici tak ukázali na rodáka z New Jersey. Tod Button, tehdejší ředitel skautingu Flames, dokonce žádal generálního manažera Jaye Feastera, aby Gaudreaua smazal z interního klubového rankingu prospektů. Bál se, aby se tento seznam nedostal do rukou konkurenci.
„Nechtěli jsme, aby někdo věděl, že se nám Johnny líbí,“ přiznal později Button. „Stejně jako ostatní týmy jsme ale měli obavy z jeho výšky. Dnes už týmy tyhle obavy (draftovat malé hráče) nemají,“ dodal.
Boston College a osudový Jerry York
Po draftu se Gaudreau hlásil na proslulé Boston College, kde potkal asi nejlepšího kouče, jakého si mohl přát. Jerry York měl dlouholeté zkušenosti a měl rád šikovné, i když třeba postavou nižší hráče. Vždyť právě on dal kdysi šanci borcům jako byli Brian Gionta nebo Mike Cammalleri a později trénoval třeba Nathana Gerbeho nebo Cama Atkinsona. York by byl tím posledním, kdo by Johnnyho soudil jen podle vzrůstu. Jakmile ho viděl hrát v USHL, hned věděl, že by se mu do týmu hodil. Pocity to byly vzájemné.
„To Jerry ze mě udělal hráče, jakým jsem. Pod ním jsem si uvědomil a začal věřit tomu, že moje výška není problém, ale naopak ji můžu využít ve svůj prospěch. Hrál jsem proti starším chlapům, kteří mě ale nemohli hitovat, když jsem využil svou rychlost a kreativitu. Díky Jerrymu jsem se dostal tam, kde jsem dnes,“ vyprávěl Gaudreau už jako hvězda NHL.
„Od prvního tréninku jste mohli vidět, že tohle je hráč,“ dodal York, který se snažil, aby si Johnny zamiloval posilovnu stejně, jako miloval led. „Měl rád, když rolba vyčistila led, a hned chtěl jít hrát. Přesvědčovali jsme ho, že posilovna je taky připravená a je stejně důležitá.“
Na Boston College také vznikla slavná přezdívka Johnny Hockey, která se chytla natolik, že si ji Gaudreauovi nechali patentovat. Právě v Bostonu na něj fanoušci pokřikovali „Johnny! Johnny!“ Pro rodinu a nejbližší kamarády ale vždy byl a navždy bude Johnem.
Rest in peace, Johnny and Matthew Gaudreau. ❤️ pic.twitter.com/26azFewFUu
— The Players‘ Tribune (@PlayersTribune) August 30, 2024
MSJ? Zapomeň!
Gaudreau ve své premiérové sezóně v NCAA nasbíral ve 44 zápasech 44 bodů, byl nejproduktivnějším nováčkem a dovedl Boston College k vítězství ve Frozen Four a titulu národních šampionů. V prosinci přijel na přípravný kemp USA před juniorským světovým šampionátem, už jako jeden z nejlepších hráčů v univerzitním hokeji. A hádejte, co se stalo. Poslali ho domů. Už zase.
„Nesl to těžce. Vrátil se a byl ještě odhodlanější. Chtěl jim dokázat, že udělali chybu. Měl velkou motivaci. O rok později byl nejlepším hráčem turnaje. A o pár měsíců dřív se jim ani nevejde do sestavy?“ kroutil hlavou s odstupem času Jerry York. Nakonec z toho za rok bylo zlato pro USA a Johnny byl se sedmi góly v sedmi zápasech nejlepším střelcem juniorského MS 2013.
Univerzitní sezónu zakončil s 36 góly a 80 body ve 40 utkáních. Suverénně zvítězil v hlasování o Hobey Baker Award pro nejlepšího univerzitního hokejistu. „Když jsem ho viděl, jak na MSJ táhne tým plný kluků z prvního kola draftu, říkal jsem si, že by přece jen mohl mít šanci hrát NHL,“ svěřil se Guy Gaudreau.
A jeho syn to nakonec dotáhl mnohem dál. V nejslavnější lize odehrál 763 zápasů, posbíral 743 bodů (průměr 0,97 bodu na zápas). Počet asistencí zakulatil na rovnou pětistovku. Ve své nejlepší sezóně zapsal úctyhodných 115 bodů, jednou mu do magické stovky chyběl jediný bod. Ač primárně nahrávač, dokázal nastřílet 40 branek za sezónu. Dostal se do All-Star týmu nováčků i prvního All-Star týmu NHL. Ve sbírce má Lady Byng Trophy pro hokejového gentlemana.
Hlavně ale bavil diváky svým hokejovým umem a rozdával radost. Dokázal, že člověk se nesmí nikdy vzdát svého snu. Že tvrdá práce a víra v sebe sama se vyplácí. Podobně jako před ním třeba Martin St. Louis inspiroval generaci kluků a holek, že i ti nejmenší to mohou dotáhnout na ty nejvyšší mety.
Včetně play-off má na kontě přes 800 zápasů. Žádný další už ale nepřidá. Zanechal po sobě manželku Meredith a dvě malé děti. Odpočívej v pokoji, Johne.
