I když nikdy nebyl vyhlášeným střelcem, jeho jméno zná skoro každý hokejový fanoušek. Jordin Tootoo se stal první Eskymákem, jenž hrál v NHL. Nyní pětatřicetiletý bývalý útočník Nashvillu, New Jersey, Chicaga nebo Detroitu stále vyhlíží angažmá, ačkoliv loni nenastoupil do jediného zápasu.
9. října 2003 se Nashville Predators utkali s Anaheim Mighty Ducks. Dvacetiletý Jordin Tootoo ten večer poprvé brázdil led nejslavnější hokejové soutěže. „Největší věc pro mě asi bylo to, jak jsem přeskočil mantinel a slyšel řev z hlediště,“ řekl nedávno hokejista s inuitskými kořeny serveru nhl.com.
„V hledišti jsem měl asi tři stovky lidí z Nunavutu, odkud pocházím. Mávali vlajkami, byl to skutečně speciální moment,“ zasnil se po letech Tootoo. Tento okamžik ale podle svých slov ocenil spíše až po letech. Dostat se z Nunavutu, komunity o zhruba třech tisících lidech do NHL, se přeci jen nepodaří jen tak někomu. Bylo mu jasné, že musí působit jako vzor.
Narodil se a vyrůstal asi 300 kilometrů od polárního kruhu. Nikdy moc nevěřil tomu, že by se mu mohlo poštěstit zavázat si brusle jako člen některého z týmů NHL. V sezoně 2000-2001 ale na sebe začal poutat pozornost scoutů, když za Brandon ve WHL odehrál v sedmnácti letech 60 utkání, ve kterých získal 48 bodů.
Predators po něm sáhli v roce 2001 ve čtvrtém kole, celkově jako 98. v pořadí. Je si dobře vědom, že jeho příběh inspiruje spoustu dětí z podobně malých a nedostupných komunit, z jaké pochází i sám bývalý ostrý hoch Nashvillu.
„Cestoval jsem po Severu posledních 15 let a viděl spoustu talentovaných dětí. Snažím se takové děti vzdělat a postrčit je k tomu, ať se nebojí jít za svým snem,“ rekapituloval Tootoo.
Temné stíny minulosti
Během své kariéry v nejprestižnější hokejové soutěži světa ale rozhodně neměl na růžích ustláno. Nebojí se otevřeně hovořit o sebevraždě svého bratra Terence, která ho zasáhla pár měsíců před jeho premiérou v lize. Nebo o svých psychických problémech. O své bitvě s alkoholismem.
Dodnes proto nezapomene zmínit pomoc, kterou se mu dostalo od generálního manažera Predátorů Davida Poila a jeho tehdejšího kouče Barryho Trotze, kteří jej tehdy přesvědčili, že by se měl se svými problémy vypořádat.
„Občas holt musíte povolit a říct si o pomoc. Někdy je to součástí dospívání. Nikdy moc nerozumí tomu, s čím se jako profesionální sportovec potýkáte,“ vysvětluje Tootoo. O svých strastech napsal v roce 2014 společně s Stephenem Bruntem knihu All the Way: My Life on Ice.
První Inuita v NHL celou předešlou sezonu zmeškal kvůli zranění v horní části těla. Brusle ale na hřebík ještě pověsit nechce, doufá v angažmá v Evropě. Zatím se připravuje na ledě v Kelowně s místním týmem, který hraje WHL. V Britské Kolumbii se usadil s manželkou a dvěma dcerami. A pokud nabídka nepřijde, zklamaný z toho příliš nebude.
„Když se ohlédnu zpátky, nikdy jsem nečekal, že se to dostane takto daleko. Ale za vše jsem vděčný. Byla to mimořádná jízda,“ hodnotil hráč s více než 720 zápasy v NHL na kontě.
Titulní foto: Icon Sportswire
