Hokejisté New York Islanders se v letošní sezóně loučí se starou halou Nassau Coliseum a před stěhováním do moderního stánku zvou na své poslední domácí zápasy bývalé legendy klubu. V úterý tak mohl pozdravit fanoušky Pat LaFontaine, jenž hrával za Islanders v letech 1984-1991. Někdejší skvělý centr poté popsal svoje zážitky pro oficiální web nhl.com.
„Někdy před třemi měsíci se mi ozval Garth Snow (generální manažer Islanders), že chce klub udělat takové rozloučení se starou halou a jestli bych přišel pozdravit fanoušky. Řekl jsem, že mi bude velkou ctí a že samozřejmě rád přijdu. Zvláště, když jsem se dozvěděl, že to bude 24. března, přesně 25 let poté, co jsem v zápase NHL vstřelil jeden z gólů mé první 50ti brankové sezóny v NHL.
Long Island byl pro mne vždy zvláštním místem. Potkal jsem zde svou budoucí ženu Marybeth a narodila se nám tu naše první dcera. Také tu stále máme dům, který je nyní domovem mé charitativní nadace „Companions in Courage.“
Vzpomínám si jak jsem vyrůstal v Michiganu a když mi bylo patnáct, tak jsme dělali velký jarní úklid kolem našeho domu. Můj táta vždy dbal na to, abychom věděli, co obnáší tvrdá práce. Takže jsme s bráchou uklízeli listí ze zahrady, když najednou otec vykoukl ze dveří a řekl: “Kluci, Islanders hrají prodloužení šestého zápasu Stanley Cupu, dávají to v televizi!“
Tak jsme utíkali do obýváku a sledovali, jak Lorne Henning přihrává Johnu Tonellimu, ten předal puk Bobby Nyströmovi a… Islanders slavili Stanley Cup! Byli jsme z toho naprosto nadšení a skákali radostí, tak moc jsme oslavovali Nyströmův gól. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že jen o čtyři roky později nastoupím ke svému prvnímu zápasu v NHL a na křídlech budu mít právě Tonelliho a Nyströma!
V úterý jsem přijel do Nassau Coliseum brzy ráno a byl se podívat na rozbruslení hráčů. Pak jsem se s mým synem Danielem, který hraje za juniorku Buffala, procházel halou a v hlavě se mi míhala spousta vzpomínek. Také jsem se potkal se spoustou známých tváří ať už to byli lidé z ochranky nebo od stánků s občerstvením, kteří zde pracují řadu let.
Vešel jsem do kabiny Islanders, kterou jsem poprvé navštívil 29. února 1984, přesně týden po mých devatenáctých narozeninách. Shodou okolností je nyní můj syn ve stejném věku a v kabině se nadšeně vyfotil s Johnem Tavaresem. Dobře jsme si popovídali s ním i dalšími hráči a poděkovali jim za dobrou sezónu.
Na ceremonii před zápasem mne v úterý doprovodily také dcery, manželka a spousta přátel. Jedním z těch nejvzácnějších byl Clinton Brown, kterého jsem potkal už jako devatenáctiletý. Tehdy se zotavoval z několika operací a jeho rodiče jej přivezli na trénink Islanders. Brzy se stal oblíbencem všech kluků z týmu a já ho občas vzal po tréninku na led.
Clinton podstoupil ve svém životě přes třicet operací a je to jeden z nejodvážnějších mužů, které jsem kdy potkal. Známe se už přes 31 let. On je příkladem pro všechny, jak se dá i přes nepřízeň osudu udržet pozitivní přístup. Proto jsem požádal Islanders, aby mohl vhodit čestné buly společně se mnou jako zástupce oddaných fanoušků.
Cestou domů jsme s manželkou vzpomínali na všechny ty hezké chvíle, které jsme na Long Islandu prožili. Byli jsme tehdy tak mladí. Nebyl jsem pak v hale Islanders spoustu let a ten návrat byl pro mne hodně speciální. Byl to pro mne velmi emotivní večer.“
Foto: Thomas Crenshaw
