Lillehammer 94: Parádní turnaj i bez NHL

Olympijský hokejový turnaj v Jižní Koreji se kvapem blíží a hokejoví fanoušci si kladou otázku: jaké bude setkání pod pěti kruhy bez hvězd National Hockey League? Diváci neuvidí souboj Connora McDavida s Austonem Matthewsem, Sidney Crosby nepřidá do své bohaté sbírky další zlato a Carey Price nenaváže na svou neprůstřelnost ze Soči. Přesto by měl olympijský turnaj nabídnout zajímavou podívanou.
Naposledy chyběli hráči nejlepší ligy světa na ZOH před čtyřiadvaceti lety v norském Lillehammeru. A tehdejší turnaj nakonec přinesl parádní podívanou. Po ledě se prohánělo několik budoucích členů Hokejové síně slávy a o zlatých medailích rozhodl jeden z nejikoničtějších gólů hokejové historie.
Lillehammer – nejlepší ZOH
Norové tehdy připravili Hry, na které se s nostalgií vzpomíná dodnes. Společně s Vancouverem v roce 2010 šlo pravděpodobně o nejpřátelštější zimní olympiádu s parádní atmosférou, vynikající kulisu dotvářelo dostatečné množství sněhu a olympijské městečko sportovním svátkem doslova žilo. Sportoviště, zejména ta lyžařská, brali diváci útokem, a norské vlajky vlály snad všude. Norové připravili sympatické Hry v „přírodním“ stylu, tehdejší setkání mělo daleko k pozdějším megalomanským akcím.
Kanada tehdy na Hry vyslala prakticky bezejmenný tým, v němž vynikaly dvě osobnosti – devatenáctiletý talent Paul Kariya a naturalizovaný Čech Petr Nedvěd. Přesto to dotáhla až do finále, kde nakonec byla jen krůček od triumfu. Pojďme si připomenout, jaké to bylo, když se na ZOH hrálo bez hráčů NHL naposledy a přenesme se na chvíli do Lillehammeru 1994.
Byla to pro mne ta největší pocta, říká Paul Kariya
Největší, i když tehdy teprve vycházející hvězdou kanadského výběru, byl Paul Kariya, borec, který byl loni v listopadu uveden do Hockey Hall of Fame. V hokeji toho tento sympatický forvard zažil spoustu, v NHL i na mezinárodní scéně měl parádní kariéru, byť ji nešťastně zkrátily opakované otřesy mozku.
Když tedy takový chlap prohlásí, že olympiáda v roce 1994 byla tím nejlepším, co se mu v kariéře přihodilo, má to svou váhu. Zvláště když si uvědomíte, že dnes třiačtyřicetiletý Kariya získal o osm let později v Salt Lake City v mnohem silnější konkurenci olympijské zlato.
„Můj otec reprezentoval Kanadu v ragby a vždy tvrdil, že to je největší pocta, jaké se může sportovci dostat. Hrát na olympiádě pro mne tedy byl už od dětství největší cíl, pravděpodobně větší, než dostat se do NHL,“ říká Kariya. „Když se mi to podařilo, byla to pro mne a mou rodinu ohromná událost,“ svěřuje se.
Turnaj vyvrcholil nervy drásajícím finálovým thrillerem. Souboj mezi Kanadou a Švédskem dospěl až do rozhodujících nájezdů, které svou nesmrtelnou fintou rozhodl Peter Forsberg. Drzý kousek budoucího člena HHOF byl později ve Švédsku zvěčněn na poštovní známce.
Corey Hirsch: z AHL až do rozstřelu o zlato
V brankovišti spoléhala kolébka hokeje na Coreyho Hirsche. Tehdy poměrně neznámý gólman měl za sebou výbornou nováčkovskou sezónu v Binghamtonu, záložním celku New York Rangers. Dokonce byl oceněn jako nejlepší nováček a také nejlepší brankář AHL.
Doufal, že v následující sezóně dostane za Johnem Vanbiesbrouckem šanci v prvním týmu Jezdců. Ti ovšem v létě podepsali čtyřletou smlouvu se zkušeným Glennem Healym v hodnotě milion dolarů za rok. To byl pro náhradního gólmana v té době velmi slušný plat a Hirsch pochopil, že s ním Rangers příliš nepočítají. Proto s radostí skočil po olympijské šanci.
„Bylo jasné, že v následujících čtyřech letech u nich příležitost nedostanu. Snažil jsem se dostat do NHL a najednou jsem musel zvážit, co je pro mne nejlepší. Z účasti na olympiádě jsem byl nadšený,“ vzpomíná.
Nedvěd vítanou posilou
Další výraznou osobností kanadského týmu byl Čech Petr Nedvěd, který získal kanadské občanství teprve krátce před turnajem. Jednadvacetiletý útočník se nemohl dohodnout na nové smlouvě s Vancouverem, a protože svou rodnou zemi na mezinárodní scéně nikdy dříve nereprezentoval, mohl po udělení kanadského občanství obléci dres své nové země v olympijském turnaji.
„Ptali jsme se Pata Quinna (tehdejší kouč Canucks), zda by Petra na olympiádu pustili, a on souhlasil. Jestli měli v plánu ho vyměnit, mohlo jim pomoci, kdyby se mu na olympiádě dařilo. S jeho uvolněním tedy ve Vancouveru neměli problém,“ vzpomíná tehdejší kouč Tom Renney.
„Petr byl jedním z nejtalentovanějších hráčů, s jakými jsem kdy hrál. Měl neuvěřitelné ruce a skvělý přehled. Taky měl parádní střelu zápěstím. Měli jsme štěstí, že jsme ho měli v týmu,“ říká na adresu českého rodáka Kariya.
Cesta za medailí
Kdyby tehdy mohli reprezentovat hráči z NHL, v Lillehammeru by se s největší pravděpodobností představili hráči jako Wayne Gretzky, Doug Gilmour, Joe Sakic, Mark Messier, Joe Nieuwendyk, Ray Bourque, Al MacInnis, Eric Lindros, Theoren Fleury nebo Brendan Shanahan.
Místo nich vypadala kanadská olympijská soupiska následovně. Brankářské trio tvořili Corey Hirsch, Manny Legace a Allain Roy, v zadních řadách nastupovali Adrian Aucoin, Chris Therien, Derek Mayer, Brad Werenka, Ken Lovsin, David Harlock a Brad Schlegel. V útoku měl Renney na výběr z těchto hráčů: Paul Kariya, Petr Nedvěd, Chris Kontos, Brian Savage, Todd Hlushko, Fabian Joseph, Dwayne Norris, Wally Schreiber, Greg Parks a Jean-Yves Roy.
Kanaďané na úvod turnaje porazili Itálii (7:2) a Francii (3:1), poté remizovali s USA (3:3), podlehli Slovensku (1:3) a v posledním duelu základní skupiny přehráli Švédy (3:2). „S každým zápasem jsme byli lepší a lepší. Navíc Hirsch chytal skvěle,“ vybavuje si Kariya.
A byl to právě devatenáctiletý Kariya, který gólem v prodloužení rozhodl čtvrtfinále proti České republice. V semifinále Kanada otočila zápas s Finy z 0:2 na konečných 5:3 a postupem do finále šokovala celý hokejový svět.
Senzaci utnul Forsberg
V boji o zlato se javorovému listu postavili Švédové. „Neměli jsme co ztratit. Měli jsme jistou medaili, jen jsme nevěděli, jaká nakonec bude. To z nás sejmulo ten největší tlak,“ říká Hirsch. Kanada od první třetiny jeden gól ztrácela, ve třetím dějství ale dvěma trefami otočila skóre na svou stranu a byla blízko senzačnímu zlatu, prvnímu po dlouhých dvaačtyřiceti letech.
Chybělo k němu přesně 109 vteřin. Necelé dvě minuty před koncem, v čase 58:11, ale Švédové v přesilovce srovnali. V následném prodloužení gól nepadl. Na řadu tak přišly nájezdy, se kterými tehdy neměli v zámoří téměř žádné zkušenosti. Trenéři původně před zápasem plánovali, že na případné nájezdy nasadí do branky místo Hirsche Mannyho Legaceho. Ten se ale na rozbruslení před zápasem zranil a náhradníkem byl na střídačce Allain Roy.
„Hirsch byl gólman, který vyznával stand-up styl, zatímco Manny byl zastáncem motýlku. Věděli jsme, že Švédové při nájezdech málokdy střílejí a většinou se snaží něco vymyslet. Náš plán byl nasadit Mannyho,“ odhaluje po letech Renney. „Legace byl na nájezdy lepší než já,“ souhlasí také Hirsch. „Stejně si ale nejsem jistý, jestli by to opravdu udělali. Já chytal v tom zápase velmi dobře. Byl to zápas o zlato a asi málokdo by šel do rizika a nasadil do rozhodujícího okamžiku studeného a nerozchytaného gólmana,“ myslí si Hirsch, který každopádně zápas dochytal.
Kanaďané začali rozstřel skvěle. Nedvěd propálil Tommyho Sala, zatímco Hakan Loob si na Hirsche nepřišel. Paul Kariya ve druhé sérii zvýšil vedení javorového listu na 2:0 a vítězství se zdálo být tak blízko. Následně ale Svensson snížil. Další tři Kanaďané neuspěli (Norris, Parks a Johnson) a Peter Forsberg ve čtvrté sérii srovnal.
Po pěti sériích tedy nebylo rozhodnuto a pokračovalo se dál systémem náhlé smrti. Pořadí střelců se obrátilo, tentokrát začínali Švédové. Svensson neproměnil a rozhodnutí měl na hokejce Nedvěd. Tomu ale puk přeskočil hokejku, když měl před sebou téměř prázdnou branku.
Pak už přišel na řadu Forsberg, jenž uhranul hokejový svět svou originální kličkou. „Myslel jsem, že to mám,“ říká Hirsch k osudovému momentu. Stejný dojem měla v první chvíli asi většina přihlížejících. Vypadalo to, že kanadský gólman útočníka vybruslil a nenechal mu žádné místo na zakončení. Puk ale nakonec skončil v brance a teenager Kariya najednou musel dát.
„Ten Peterův gól opakovali pořád dokola a já musel na svůj pokus dlouho čekat. Kroužil jsem ve středovém kruhu pořád dokola a čím déle to trvalo, tím jsem byl nervóznější. Můj plán vzal za své a nakonec jsem chtěl jen mít jistotu, že alespoň vystřelím na branku,“ popisuje Kariya rozhodující moment. Nakonec také vystřelil, Sala ale nepřekonal a zlato tedy brali Švédové.
Renney: Jsem na ten tým hrdý
Nejproduktivnějšími hráči Kanady na turnaji byli právě Kariya (3+4) a Nedvěd (5+1). Prakticky bezejmenná obrana hrála výborně a Hirsch v bráně byl skvělý. Stříbro, to není nic, z čeho by si v Kanadě sedli na zadek, Renney byl ale na svůj tým náležitě hrdý.
„Podle předpokladů jsme měli skončit sedmí nebo osmí. My jsme ale porazili silné týmy, včetně Finska, které neprohrálo ani jednou, dokud nenarazilo na nás. Jsem na ten tým velmi hrdý,“ říká tehdejší kouč. „Říká se, že stříbro se nevyhrává. Když jste druzí, znamená to, že jste prohráli zlato. My jsme ale tehdy to stříbro vyhráli,“ ohlíží se zpátky Renney.
Co nabídne olympijský turnaj fanouškům letos?