Mauricův rok: Winnipegu vrátil víru v sebe sama

Když před rokem Paul Maurice přistál ve Winnipegu, půda pod jeho nohama byla plná výmolů a děr. Jets, to byl jeden velký binec a chaos. Přebíral tehdy tým po právě vyhozeném trenérovi Claudu Noelovi, tým měl na kontě 23 porážek a pět remíz ze 47 zápasů. Neutuchající touha po play off zůstávala jen přáním. To trvá pořád, nicméně od té doby se hodně věcí změnilo.
Ačkoli Winnipeg v minulé sezoně bezprostředně po Mauricově nástupu vyhrál devět z jedenácti zápasů, do vyřazovacích bojů opět nepronikl. Ovšem lehce za polovinou tohoto ročníku to vypadá, že sedmileté čekání na průnik do jarní sezony by mohlo tentokrát už skončit. Jets v dosavadních 44 utkáních dosáhli 22 výher a osmi remíz. Drží se na postupových pozicích, a pokud by tak pokračovali, dostanou se na nějakých 95 bodů. To by jim mohlo stačit.
Mauricův přínos se však neomezuje jen na černobílý svět tabulek a statistik. Ačkoli jeho úspěch se bude hodnotit až v dubnu, kdy vypukne dostih za Stanley Cupem, koučův vliv je patrný i na hráčích samotných. Třeba v tom, že je donutil, aby byli zodpovědnější k sobě i týmu jako takovému.
„Je to člověk, který když vstoupí do kabiny, tak okamžitě vzbudí vaši pozornost. Nevím, jestli se dá vypíchnout jedna věc, ale on dokáže vést správným směrem všechny a všechno, umí správně regulovat puls mužstva a ví, co v danou chvíli nejvíc potřebuje. Každý chápe, co má dělat, taky líp trénujeme, líp se připravujeme na zápasy, zlepšili jsme svůj přístup ke všemu, včetně hry. A to nás dostává na vyšší úroveň,“ ocenil kapitán Andrew Ladd.
Jets uvěřili Mauricovu hernímu systému, výrazně se zlepšili v obraně. To byl ale jen první krok. Jejich trenér má tým dobře zmapovaný, dovede v něm číst a včas a účinně zasáhnout. Jednou zpřehází útoky, jindy posadí Evandera Kanea, aby ho donutil uvěřit, že může být dobrý nejen v přesilovkách, nýbrž i na oslabení. Dává víc příležitostí Michaelu Hutchisonovi a tím vytváří tlak na Ondřeje Pavelce, který je však pořád brankářskou jedničkou.
Tým třeba pořád doplácí na hloupá vyloučení, zlepšil však výsledky proti soupeřům z Centrální divize. Přestože při domácích zápasech pořád někdy zůstává záhadou, na ledě soupeřů patří k těm lepším celkům, buduje si identitu rychlého, silného a občas taky docela tvrdého mužstva. Ve hře o play off se drží i přesto, že ztratil kvůli zraněním čtyři obránce. I to je jedna z věcí, proč už dneska řadí Maurice mezi možné kandidáty na Jack Adams Award pro nejlepšího kouče NHL.
Pořád zůstávají týmem, na který musíte tlačit, strkat ho, šťouchat, popichovat a dloubat. A už s ohledem na to, čím Jets v minulých letech procházeli, je nutno brát každý náznak pokroku s nejvyšší obezřetností. Ale kdyby nic, tak po roce pod Mauricovou vládou je Winnipeg mužstvem na vzestupu. A to je pořád příjemnější, než kdyby se zase řítil střemhlav dolů jako už mnohokrát.
„Paul koučoval v NHL přes tisíc zápasů. Především nám vrátil víru v sebe sama. Je zkušený, má nám co předávat a my všichni víme, co ta cesta obnáší, že na ní číhá spousta překážek. Ale učíme se, víme, v čem se musíme zlepšovat. Pořád nás čeká spousta práce, ale jsme šťastní z toho, kam směřujeme,“ dodal Andre Ladd.
Foto: Icon Sportswire