Za téměř stoletou historii vzniklo v NHL několik rekordů, které pravděpodobně nikdy nebudou překonány. Většině fanoušků se vybaví řada dechberoucích zápisů Waynea Gretzkyho. Historické milníky vytvářely i týmy. Jeden z nejúžasnějších počinů se v ročníku 1979–1980 povedl Philadelphii Flyers.
Letci vstoupili do ligy v roce 1967 v rámci první expanze soutěže, kdy se NHL rozšířila z šesti na dvanáct mužstev. Klub z nejlidnatějšího pensylvánského města se stal prvním z nově příchozích týmů, který získal Stanley Cup. Povedlo se mu to v letech 1974 a 1975.
Střídačce tehdy velel Fred Shero přezdívaný „Mlha“, jenž se v roce 1974 stal premiérovým držitelem Jack Adams Trophy určené pro nejlepšího trenéra. Shero své hráče nabádal k tvrdé, až surové hře, kterou Flyers děsili soupeře. Tak se zrodili slavní Broad Street Bullies neboli Rváči z Broad Street (v této ulici stála tehdejší hala Spectrum).
Jádro mužstva tvořili kapitán Bobby Clarke, bitkař Dave Schultz zvaný „Kladivo“, křídla Bill Barber a Reggie Leach a brankář Bernie Parent. Na jaře 1974 porazili ve finále Stanley Cupu Boston Bruins 4:2 na zápasy a o rok později stejným výsledkem zdolali Šavle z Buffala. Tým šampionů z roku 1975 byl posledním vítězem Stanley Cupu, jehož mužstvo se skládalo pouze z kanadských hráčů.
Nová verze flyers
Hokejisté z „města bratrské lásky“ se i v následujícím roce probojovali do finále, kde je zastavili Montreal Canadiens. Ani v dalších letech to nebyla žádná sláva. Tři roky po posledním vítězství ve Stanleyově poháru odešel Fred Shero do New York Rangers. Dave Schultz opustil tým o dvě léta dříve.
Do sezony 1979–80 vstupovali Flyers s výraznými změnami – vedl je tehdy začínající trenér Pat Quinn, který byl jmenován do funkce v průběhu předchozího ročníku. Brankářskou zodpovědnost si rovnoměrně rozdělili Phil Myre a Pete Peeters; Bernie Parent v únoru 1979 utrpěl v zápase proti Jezdcům vážné poranění oka, kvůli kterému musel ukončit kariéru. Pozice kapitána se ujal Mel Bridgman, jelikož Bobby Clarke se stal hrajícím asistentem trenéra.
Pat Quinn
V prvním zápase nové sezony porazili Flyers 5:2 New York Islanders a hned poté prohráli 2:9 v Atlantě. „Ten večer se mi v hlavě honila řada věcí,“ vzpomínal na debakl o deset let později Quinn. „Byla to má první úplná sezona v roli hlavního kouče a pochyboval jsem o sobě. Říkal jsem si, jestli využívám správné gólmany? Využívám dobře lajny? Začnete takhle uvažovat a brzy se strachujete, zdali ještě někdy vůbec zvítězíte.“
Rekordní série
V následujícím zápase s Torontem načala Philadelphie sérii, která vstoupila do dějin severoamerického profesionálního sportu. Od 14. října 1979 do 6. ledna 1980 neokusili Letci hořkost porážky v 35 zápasech v řadě! Během rekordní šňůry si připsali 25 výher a 10 remíz (pětiminutové prodloužení se zavedlo až v roce 1983), celkem 60 bodů ze 70 možných. Vytvořili jeden z nejúžasnějších rekordů v dějinách NHL.
Jak se neporazitelnost klubu prodlužovala, motivace zastavit Letce byla čím dál tím větší. Nikdo neuspěl. „Tým procházel změnami. Hrála za nás spousta nováčků, kteří se snažili napevno prosadit v NHL,“ prohlásil v únoru 2013 Pat Quinn, který na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002 dovedl Kanadu k prvnímu olympijskému zlatu po padesáti letech.
Dva dny před Štědrým dnem Philadelphia přepsala dějiny. Neprohrála 29. zápas v řadě, čímž o jedno utkání překonala předchozí rekord Montrealu Canadiens, kteří ho vytvořili o pouhé dvě sezony dříve.
6. ledna 1980 porazili Flyers 4:2 Buffalo Sabres, čímž prodloužili šňůru na 35 zápasů bez porážky. „Věděli jsme, že to nebude trvat věčně, takže jsme každé utkání brali jako možnost zapracovat na našich slabinách před play-off,“ svěřil se kapitán Mel Bridgman. Měl pravdu, nic netrvá věčně. Den po výhře v Buffalu zasadili Minnesota North Stars hráčům z města proslaveného Rockym Balbou tvrdý direkt, když je porazila 7:1.
Během šňůry si Flyers připsali 14 domácích výher a 6 remíz; venku uspěli v 11 případech a ve čtyřech odešli s bodem. Philadelphia v tomto období narazila na všechny týmy kromě Washingtonu Capitals. Byla to sezona, v níž do NHL vstoupily nové týmy ze zaniklé World Hockey Association – Hartford Whalers, Edmonton Oilers, Winnipeg Jets a Quebec Nordiques, čímž se počet účastníků rozšířil na jednadvacet.
Philadelphia ovládla celou ligu se 116 body; ve své Patrickově divizi zvítězila s náskokem 25 bodů na New York Islanders (President’s Trophy pro nejlepší tým základní části ale nezískala, protože se uděluje od sezony 1985–86) a celkovým skóre 327:254 (tehdy se v základní části hrálo 80 zápasů). Trofej Jacka Adamse připadla Patu Quinnovi.
Ročník však skončil velkým zklamáním. Flyers sice v play-off postupně vyřadili Edmonton, Rangers a Minnesotu, ve finále ovšem nestačili na tým Ostrovanů z Long Islandu, kterým 24. května 1980 vystřelil v prodloužení první ze čtyř Stanley Cupů útočník Bob Nystrom. V té chvíli se zrodila nová dynastie, to je ale jiný příběh.
Nikdo v severoamerických soutěžích nedokázal udržet neporazitelnost tak dlouho jako Letci. Technicky vzato jsou nejúspěšnějším týmem basketbalisté Los Angeles Lakers, kteří v sezoně 1971–72 zvítězili v 33 zápasech v řadě (v NBA neexistují remízy). Philly zvítězila v průběhu série „pouze“ devětkrát za sebou.
Na závěr nechme promluvit Billa Barbera. „Myslím si, že každý, kdo za nás tehdy hrál, vzpomíná na ten rekord jako něco zvláštního. Mám dojem, že si všichni uvědomujeme, že to je jedna z věcí, které nikdo nepřekoná.“
Ohlédnutí za úspěchy Flyers v roce 1980:
