Florida Panthers a Chicago Blackhawks dokázali v této sezoně vyhrát dvanáct utkání v řadě. K dorovnání historického rekordu jim ale stále scházelo pět vítězství. V ročníku 1992–93 se Pittsburghu Penguins podařilo zvítězit v sedmnácti zápasech v řadě, což doposud nikdo nedokázal. Paradoxně to však byla sezona, která Tučňákům přinesla více bolesti a smutku než radosti.
V letech 1991 a 1992 získali Penguins Stanleyův pohár. Po prvním vítězství musel z pozice hlavního kouče kvůli rakovině odstoupit Bob Johnson, kterého nahradil Scotty Bowman. Johnson, proslulý větou „Tohle je skvělý den pro hokej“, zákeřné nemoci podlehl 26. listopadu 1991. Druhý Stanley Cup věnovali hráči Pittsburghu jeho památce.
Vstup do sezony 1992–93 se mužstvu povedl fantasticky. V prvních čtrnácti zápasech Tučňáci dvanáctkrát zvítězili, dvakrát remizovali a pouze jednou prohráli. Od 6. října do 1. listopadu skóroval kapitán Mario Lemieux ve všech dvanácti zápasech, čímž vytvořil klubový rekord. Kocovina šampionů se neprojevila. Šťastné chvíle ale netrvaly dlouho. 12. ledna 1993 Mario Lemieux veřejně oznámil, že mu diagnostikovali Hodgkinův lymfom, onemocnění způsobující rakovinu krve. Lemieux kvůli léčbě musel vynechat dvacet čtyři utkání. Hned v prvním zápase bez něj prohráli Penguins 7:0 na ledě Bostonu. Mezitím se 1. února 1993 ujal vlády nad NHL komisař Gary Bettman.
Jednička draftu z roku 1984 se na led vrátila 2. března ve Philadelphii. Přestože mezi těmito dvěma pensylvánskými celky panuje velká rivalita, diváci z města bratrské lásky udělali nádherné gesto – před samotným zápasem si od nich Lemieux vysloužil ovace ve stoje. Kapitán Pittsburghu si připsal gól a asistenci, přesto nezabránil prohře 5:4. Po další porážce od Rangers Penguins načali šňůru vítězství, díky níž dodnes drží rekord.
Vše začalo 9. března doma proti Bostonu. O dva dny později v utkání s Los Angeles měl Pittsburgh štěstí. Zápas dospěl až do prodloužení, v němž byl hostující hráč Tony Granato vyloučen za sekání. Vítězný gól v přesilovce si připsal tehdy jednadvacetiletý Jaromír Jágr. Lemieux se na výhře podílel brankou a třemi asistencemi. Premiérovou sezonu v NHL si v dresu Penguins odbíjel Martin Straka.
Třetí výhra v řadě proti Islanders znamenala pro Pittsburgh překonání hned dvou klubových milníků – nejvíce vítězství a bodů v jedné sezoně. Penguins jich v tu dobu měli na svém kontě devadesát, a to fanoušci netušili, že se dočkají dalších devětadvaceti bodů navíc. Proti Washingtonu si Lemieux při vítězství 7:5 připsal šest bodů (4+2), čímž v produktivitě ztrácel na prvního Pata LaFontainea z Buffala deset bodů. „Určitě je to můj cíl, snažit se dohnat LaFontainea. Bude to dobrá jízda,“ řekl po utkání hráč s číslem 66.
Mario Lemieux a Paul Stanton
Nezastavitelný kanadský centr si v dalším utkání proti Philadelphii (9:3) připsal znovu čtyři branky! „LaFontaine teď bude asi trochu nervózní,“ nechal se slyšet útočník Pittsburghu Kevin Stevens. „Pokud dokáže udržet vedení, bude to pro něj úspěch. Vsadil bych si ale na to, že ho Mario porazí. Myslím, že to dokáže.“ Prorocká slova.
Zajímavostí je, že v tomto ročníku se celkem dvacet čtyři utkání základní části odehrálo na neutrální půdě. Mezi nimi i duel mezi Pittsburghem a Edmontonem 21. března, který hostilo Richfield Coliseum v Ohiu, kde v letech 1976–1978 hrál NHL tým Cleveland Barons. Přestože se utkání uskutečnilo mimo Pittsburgh, většinu fanoušků v hledišti tvořili příznivci Tučňáků. Oilers prohráli 6:4.
Po desátém vítězství v řadě se Lemieux dostal o bod před LaFontainea. Třinácté vítězství, tentokrát proti Quebecu, zajistilo Tučňákům doposud jedinou Prezident’s Trophy v dějinách klubu. Díky tomu se hokejisté z města tří řek mohli soustředit na nový cíl – co největší počet vítězných zápasů v řadě. Dosavadní rekord drželi New York Islanders, kteří v sezoně 1981–82 vyhráli patnáctkrát za sebou.
Pittsburgh Ostrovany překonal 9. dubna, kdy v Madison Square Garden zvítězil 10:4 nad Rangers. Mario zaznamenal pět branek z pouhých osmi střel! „Ten večer byl úplně někde jinde. Všeho, čeho se dotkl, skončilo v síti,“ prohlásil útočník Shawn McEachern. O den později porazili Tučňáci Jezdce i doma. Tím se jejich vítězná série zastavila na čísle 17. Poslední zápas základní části totiž remizovali 6:6 s New Jersey.
Penguins ovládli Patrickovu divizi s náskokem 26 bodů na druhé Capitals. Mario Lemieux vyhrál bodování se 160 body (69+91) a s náskokem dvanácti bodů na LaFontainea, přestože zmeškal dvacet čtyři utkání. Během rekordní série si připsal 27 branek a 23 asistencí. Lemieux si z předávání cen odnesl celkem pět trofejí – vedle Art Ross Trophy také Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji, Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče, Lester B. Pearson Award (dnes Ted Lindsay Award) podle hlasování samotných hráčů a cenu za nejvíce plusových bodů (+55). Pro porovnání – Jaromír Jágr zakončil sezonu s bilancí 94 bodů (34+60).
Ani všemocný Lemieux, kterému se přezdívalo „Le Magnifique“, nedokázal dovést Tučňáky ke třetímu Stanley Cupu v řadě. V prvním kole vyřadili New Jersey poměrem 4:1 na zápasy, pak ale přišel šok. Série s New York Islanders se protáhla na sedm utkání. Poslední mač v pittsburghské Civic Areně rozhodl v prodloužení životní trefou český útočník David Volek. Stanley Cup nakonec získali Montreal Canadiens, kteří ve finále zdolali Los Angeles v čele s Waynem Gretzkym.
Sezona 1992–93 byla rekordní v mnoha směrech. V celkem 1008 zápasech základní části padlo 7311 branek, což průměrně činilo 7,25 gólů na utkání. Celkem dvacet jedna hráčů pokořilo stobodovou hranici a čtrnáct jich vstřelilo více než padesát branek. „Finský blesk“ Teemu Selänne ve své nováčkovské premiéře za Winnipeg Jets zaznamenal 76 gólů (!) – rovněž rekord. Připočteme-li k tomu vítěznou jízdu Pittsburghu, přinesl ročník 1992–93 milníky, které se budou těžko překonávat.
Titulní foto: jpellgen / flickr.com
