Byla neděle, stejně jako dnes. Kalendář hlásal stejné datum – 31. května. Psal se rok 1970 a NHL přišla o jednoho z nejlepších brankářů historie. Od chvíle, kdy tehdy čtyřicetiletý Terry Sawchuk opustil tento svět, dnes uplynulo padesát let.
Čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup. V letech 1952, 1954 a 1955 se radoval jako hráč Detroitu, za který tehdy váleli třeba Gordie Howe nebo Ted Lindsay. V roce 1967 byl jako parťák Johnnyho Bowera u památného triumfu Maple Leafs. Na další vítězství čekají v Torontu dodnes.
Čtyřikrát také obdržel Vezina Trophy, v ročníku 1950-51 si domů odnesl Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL. V lize strávil dlouhých jednadvacet sezón (1949-70), jedenáctkrát se zúčastnil Utkání hvězd. Kromě Detroitu a Toronta si zachytal i za Boston a Los Angeles. Na sklonku kariéry dělal v Rangers náhradníka Edu Giacominovi.
Když končil, jeho 445 výher bylo rekordem NHL. Tento zápis vydržel dlouhých třicet let, než jej překonal v roce 2000 Patrick Roy. Dnes najdeme Terryho Sawchuka na osmém místě historického pořadí, kterému vládne nedostižný Martin Brodeur (691).
Dnes bychom jeho postavu označili za nevysokou, ve své době byl ale považován za vysokého brankáře, který vynikal skvělými reflexy a neohroženě se vrhal útočníkům pod nohy. Dodnes je druhý v počtu nul (103), čtvrtý v počtu odchytaných zápasů (971) a osmý v počtu výher (445).
„V naší profesi je Terry Sawchuk ikonou. Bylo pro mne něco neskutečného, když jsem se přiblížil k jeho rekordu a později ho překonal. To byl pro mne ohromný úspěch,“ svěřil se Martin Brodeur, rekordman NHL v počtu vychytaných nul v základní části (125). Do čela této statistiky se Brodeur dostal v prosinci 2009, před ním držel rekord v počtu shutoutů (103) skoro čtyři dekády (od února 1970) právě muž, kterému se příznačně přezdívalo Mr. Zero.
HOKEJOVÁ BOMBA: Roušky NHL za pár kaček!
Památný je zejména jeho výkon z play-off 1951-52. Vyhrál všech osm zápasů, které tehdy stačily k zisku poháru, a ve čtyřech z nich vychytal nulu. Průměrně v celém play-off inkasoval jen 0,62 branky na zápas!
Rok po své smrti byl uveden do Síně slávy. Jeho číslo jedna visí v Detroitu pod stropem haly. O jeho úchvatné kariéře i neobyčejném životě bylo napsáno několik knih, v roce 2019 pak byl o něm byl natočen film s názvem „Goalie“.
Sawchuk byl komplikovanou osobností a jako řada jiných sportovců měl i on své démony. Špatně snášel napjaté vztahy s fanoušky, novináři, trenéry i manažery. Chytal bez masky, v době, kdy brankářská výstroj příliš nechránila. Vytrpěl si spoustu bolesti, což se projevilo také na jeho psychickém stavu. „Lidé nevědí, čím si prošel. Byl hříčkou přírody, nikdy se neměl stát sportovcem. Poháněly ho dvě věci – adrenalin a strach,“ prozradil jeho syn Jerry.
Gólmani byli vždy považováni za excentrické podivíny a tak trochu blázny, v jeho éře to platilo dvojnásob. Často působil neuroticky, několikrát se nervově zhroutil. Není divu, vždyť večer co večer vystavoval své tělo nebezpečí, když se vrhal po hlavě do skrumáží mezi brusle a hokejky. Podle některých odhadů nasbíral za kariéru okolo 350 stehů v obličeji.
Krátce po skončení sezóny 1969-70 se popral se spoluhráčem Ronem Stewartem a tahle rvačka měla fatální následky. Sawchuk musel být hospitalizován a podstoupil dvě náročné operace, při kterých se lékaři snažili zachránit jeho poničené orgány. Nepovedlo se a rodák z Winnipegu nakonec zemřel ve čtyřiceti letech na selhání srdce.
