- Reklama -

Paul Martin je prodlouženou rukou trenérů Sharks

- Reklama -

Patří do kategorie neopěvovaných hrdinů, defenzivně ladění obránci se tomuto údělu jen málokdy vyhnou. Pokud však bude putování Sharks a Paula Martina v play off pokračovat, začne se jeho jméno určitě objevovat častěji. Pětatřicetiletý zadák je jedním z tradičně připomínané skupiny nejvytrvalejších čekatelů na Stanleyův pohár.
Před loňským podpisem čtyřleté smlouvy se Žraloky oblékal nejprve dres New Jersey a poté Pittsburghu, tedy klubů, kterým se svého času docela dařilo. Do obou však přišel pozdě. Ďáblové podepsali hráče minnesotské univerzity až v létě 2003 po svých posledních mistrovských oslavách a k Tučňákům přišel v červenci 2010, kdy na repliku slavné trofeje v jejich síni slávy už rok sedal prach.
Účastník poslední olympiády se však může pochlubit tím, že během svých dvanácti sezón v NHL v play off nikdy nechyběl – což o sobě třeba jeho „kolegové čekatelé“ Patrick Marleau a Joe Thornton říci nemohou, minimálně vzhledem k loňské neúčasti.
Trenér Peter DeBoer sice Martina staví stabilně vedle svého ofenzivního esa Brenta Burnse, ale nemůže si vynachválit veteránovu roli při předávání zkušeností mladším kolegům.
„Vzpomínám si na jeden zápas dříve v sezóně, kdy jsem na střídačce seřval jednoho z mladíků kvůli nějaké chybě. Paul za mnou o přestávce přišel a zeptal se mě, jestli nemůže nějak pomoci, aby tomu klukovi tlumočil můj vzkaz,“ nabídne kouč Žraloků historku ze zákulisí. „Věří si, je v lize dost dlouho a dokáže rozpoznat, jak těžké to mladí hráči mají. Byl to pro mě skutečný důkaz jeho vůdčích schopností.“
Rodák z amerického Minneapolisu své rady nerozdává na potkání, ale umí je správně načasovat.
„Většinou nejsem moc slyšet, ale když objevím něco, co by klukům mohlo pomoci, řeknu jim to. Každý většinou ví o svých silných stránkách i slabinách, někdy je to jen drobnost, která jim v zápase může pomoci zlepšit jejich výkon,“ říká Martin.
V roli zprostředkovatele si DeBoer cení svého svěřence nade vše. „Hraje přesně tak, jak by si trenér od obránce přál. Je vyrovnaný, pokaždé zvolí správné řešení. Ač to není navenek vidět, je velmi bojovný. Na ledě je naší prodlouženou rukou.“
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -