Pět želízek v ohni. Zůstane Stanley Cup v Kanadě?

Z nuly na pět, tak by se dal ve stručnosti charakterizovat rozdíl mezi kanadskými kluby, které postoupily do bojů o Stanley Cup loni a letos. Před rokem se poprvé od roku 1970 musela vyřazovací část obejít bez jediného kanadského zástupce. Některá média tento krach nazvala „Velká kanadská hokejová krize“. Nyní se zdá, že je po krizi, alespoň tedy pro letošní rok.
Všude se rozebíralo, jak je možné, že v lize, kde se 53% týmů (16 ze 30) kvalifikuje do play-off, nepostoupí ani jeden ze sedmi klubů země javorového listu. Panika však nebyla na místě a letošní základní část to jen potvrdila.
Všechny tři kluby z východu, které působí ve stejné divizi, se vměstnaly mezi postupovou osmičku – Montreal Atlantickou divizi ovládl, Ottawa byla jedním z nejpříjemnějších překvapení sezóny a Toronto se mohlo opřít o Austona Matthewse a celou řadu dalších nováčků. Do karet nahrálo kanadským zástupcům také to, že soupisku Tampy kosila v průběhu celého ročníku zranění klíčových hráčů.
Nelze přehlédnout, jaký progres po nevydařené sezóně ukázal Edmonton, to samé se dá říci o Torontu. V obou případech platí, že kombinace skvělého mladého talentu a výborného kouče nese úspěchy. Todd McLellan má v sestavě asi nejlepšího hokejistu současnosti Connora McDavida, Mike Babcock zase může spoléhat na výtečného Austona Matthewse. Tyhle dva kluky jim závidí celá liga. Ani jeden ze zmíněných trenérů neměl se svým novým týmem okamžitý úspěch. Chvíli jim trvalo, než do svých svěřenců dostali svůj systém, nyní ale začínají sklízet ovoce.
Některé týmy ze severní strany hranice v létě výrazně posilovaly, to platí zejména pro MONTREAL. Canadiens získali Webera, Radulova, Shawa, Danaulta, Lehkonena a Montoyu, především se jim ale uzdravil Carey Price. S ním v zádech jsou Habs mnohem silnější a sebevědomější. Nesmíme zapomenout ani na změnu na trenérském postu. Od únorového příchodu Claudea Juliena se tým zlepšil v defenzivě, což se projevilo i na statistikách. Price má od změny trenéra vynikající úspěšnost zásahů 94,1%.
Montreal vyzve v souboji klubů z Original Six newyorské Rangers. Bude to Claude Julien versus Alain Vigneault. Po šesti letech si tihle dva pánové zopakují souboj v play-off. Ve finále v roce 2011se radoval Julien, který s Bostonem uspěl v sedmém rozhodujícím duelu ve Vancouveru. A poměrně živé jsou vzpomínky na finále Východní konference 2014. Útočník  Rangers Chris Kreider v prvním utkání série nevybíravě zajel do Careyho Price, kterého vyřadil na zbytek série. Z postupu do finále Stanley Cupu se nakonec radovali Jezdci. Přišel čas na odplatu Habs?
„Když k nám přijde nový hráč a pochvaluje si atmosféru v Bell Centre, říkáme mu, ať počká na play-off. Tomu se nic nevyrovná. Je to jako byste hráli každý den o Super Bowl,“ říká o intenzitě vyřazovacích bojů montrealský kapitán Max Pacioretty.
Do kabiny Oilers přibyli Milan Lucic, Adam Larsson, Kris Russell, Patrick Maroon a uzdravený Oscar Klefbom. EDMONTON se zlepšil snad ve všech ohledech. Larsson s Russellem výrazně zlepšili defenzivu, za kterou navíc často doslova čaroval Cam Talbot. Ten dokonce překonal klubový rekord Granta Fuhra v počtu výher za sezónu. Na chlapíka, který dosud nikde jako jednička nechytal, to je velmi slušný počin. V play-off však má Talbot odchytáno pouhých 46 minut, zkušenosti z vypjatých bitev mu tedy chybí. Jak se s touto situací vypořádá? Oilers v čele s božským McDavidem se postaví loňskému finalistovi ze San Jose, kouč McLellan se tak bude snažit vyzrát na svůj bývalý tým.
TORONTO dalo šanci mladým puškám, mezi kterými vynikali Auston Matthews, William Nylander, Mitch Marner, Connor Brown a Nikita Zajcev. Také u Leafs nastalo zřetelné zlepšení v brankovišti, což se ostatně po podpisu Frederika Andersena čekalo. Co se tak úplně nečekalo, to je postup do play-off. Matthews a spol. vytřeli zrak všem, kteří tvrdili, že Maple Leafs jsou příliš mladí a nezkušení. Jejich čas měl přijít až za rok či dva. Skvělý Matthews ale strhnul ostatní zelenáče k výborným výkonům. Talentem nabití Leafs však vyzvou při své druhé účasti v play-off za posledních třináct let vítěze základní části z Washingtonu, a to bude přetěžký soupeř.
V CALGARY se žádné zemětřesení před sezónou nekonalo. Výborně se uvedl nováček Matthew Tkachuk, kupu zkušeností do kabiny přinesli Kris Versteeg a Troy Brouwer. Plameny se pod Glenem Gulutzanem prezentovaly odlišným herním stylem. Přestože jim nový systém v první polovině sezóny nepřinesl kýžené výsledky, Flames se svého plánu drželi a vše se začalo obracet k lepšímu. Museli se vyrovnat se zraněním klíčového hráče Johnnyho Gaudreaua, navíc nezářila ani velká posila v brankovišti – Brian Elliott. Druhá polovina sezóny, to už byl ovšem jiný příběh. Gaudreau a Monahanem si sedli v lajně s Ferlandem a Flames začali předvádět skutečně atraktivní hokej. Za posledních třináct let však vyhráli jedinou sérii play-off. Dokáží konečně zlomit prokletí Honda Center, kde v základní části nevyhráli už pětadvacetkrát v řadě?
Ještě méně změn provedla OTTAWA, která vyměnila Miku Zibanejada za Derricka Brassarda. Sens posilovali až před uzávěrkou přestupů, kdy přivedli Alexe Burrowse a Viktora Stalberga. Souboj Ottawy s Bostonem slibuje vyrovnanou bitvu. Od začátku kalendářního roku nedal nikdo více branek než Brad Marchand (29), na druhé straně pak stojí vynikající Erik Karlsson a skvěle chytající Craig Anderson, který vyhrál poslední tři zápasy, do kterých nastoupil, přičemž inkasoval pouhé dvě branky. Ne že by Tuukka Rask nějak za svým protějškem zaostával, ale kabina Sens se neskutečně semkla poté, co vyšlo najevo, že Andersonova žena Nicholle bojuje s rakovinou. Speciální motivaci bude mít jistě také Alex Burrows, který Medvědy doslova nenávidí od prohraného finále v roce 2011. Zdeno Chára se postaví proti klubu, který se jej před lety vzdal. Senators jsou jediným týmem z postupové šestnáctky, který má záporné skóre. Je však velmi pravděpodobné, že by Ottawa byla v kladných číslech, pokud by měla k dispozici po celou dobu Craiga Andersona.
Kanadské kluby čekají na triumf ve Stanley Cupu od roku 1993, kdy Montreal s Patrickem Royem v brance překazil Gretzkymu sen o titulu s Los Angeles. Nejdéle však na pohár čekají v Torontu. Hrdý klub se naposledy radoval v roce 1967…
Je evidentní, že ne všechny kanadské kluby můžeme už letos považovat za vážné uchazeče o pohár lorda Stanleyho, posun oproti minulé sezóně je však znatelný. Kanadský divák se tak těší na nejatraktivnější play-off za poslední roky. A vysněné finále? Tím by byl pro celou Kanadu souboj Edmontonu s Torontem.
Jen si to představte – McDavid proti Matthewsovi. Dvě poslední jedničky draftu proti sobě. Nejproduktivnější hráč ligy proti druhému nejlepšímu střelci. Dva mimořádně talentované, mladé a rychlé týmy pod vedením vynikajících odborníků – McLellan versus Babcock. Tohle by byla pro celou Kanadu obrovská událost, k níž ale zřejmě letos nedojde. Přestože oba týmy mají na to, aby se na delší dobu zařadily mezi pravidelné účastníky vyřazovacích bojů, a za pár let mohou dokráčet až na vrchol, letos k největším favoritům ještě nepatří.
Fanoušci si i tak přijdou na své. Bary v kolébce hokeje budou praskat ve švech a televizní sledovanost půjde po loňském výpadku strmě nahoru. Honba za Stanley Cupem začíná už dnes v noci!