V prestižním klubu bude mít Joel Quenneville členskou kartu s pořadovým
číslem 3. V jakém klubu? V klubu trenérů, kteří v základní části NHL nasbírali se svými týmy 750 vítězství. Lepší než 56letý muž stojící na lavičce Chicaga jsou v historii už jen Al Arbour (782) a Scotty Bowman (1244).
„Měl jsem to štěstí, že jsem působil u velmi dobrých celků,“ říká skromně Quenneville, v jehož pracovní knížce jsou kromě Jestřábů ještě Bluesmani (1996 až 2004) a Laviny (2005 až 2008). „Začalo to už na začátku v St. Louis. Vlastně jsme měli skvělé mužstvo už v době, kdy jsem působil jako asistent u Quebec Nordiques. A výborný tým se sešel za mého angažmá v Coloradu.“
V St. Louis vedl mimo jiné Bretta Hulla, Pierrea Turgeona, Pavla Demitru či Chrise Prongera. V Denveru patřili k jeho svěřencům např. Joe Sakic, Alex Tanguay a Milan Hejduk. Současné hvězdy Chicaga, které rodák z kanadského Windsoru vede už sedmou sezónu, asi není třeba vyjmenovávat.
„Vyšlo mi šťastně načasování, takže jsem mohl pracovat s mnoha vynikajícími hráči, skvělými týmy a také výbornými lidmi v managementu,“ pokračuje Quenneville ve schovávání svých zásluh za jiná jména. „Častokrát jsem byl ve správný čas na správném místě. Díky tomu můžu být šťastný, že jsem se dostal tam, kde teď jsem.“
S Blues získal jeden divizní titul, doplněný zároveň o Prezidentovu trofej a Jack Adams Award (2000), vrcholem v play off pro něho bylo konferenční finále. Ve své poslední sezóně se ale loučil předčasně po třech čtvrtinách. S Lavinami se dvakrát dostal do druhého kola vyřazovacích bojů, ale mezitím zažil také jedinkrát v kariéře případ (nepočítáme-li výše zmiňovanou situaci v St. Louis), že končil už po základní části. U Blackhawks jeho hvězda vystoupala na úplný vrchol, v letech 2010 a 2013 s nimi kromě divizního primátu slavil také zisk Stanleyova poháru.
„Bylo ctí hrát pro něho po všechny ty roky, přispět k těm vítězstvím,“ přednáší za všechny členy mužstva gratulaci Patrick Sharp. „Je zábava pod ním hrát, všechno prožívá mnohem intenzivněji než hráči – tréninky, přípravné zápasy, utkání v základní části i play off. Vždycky je plně ponořený do hokeje a to se přenáší i na hráče.“
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Posledním krokem na Quennevilleově cestě k metě 750 vítězství bylo pondělní utkání v Carolině, které Jestřábi vyhráli 3:1. Jubiloval v něm také Jonathan Toews, který v závěru nahrál na gól do opuštěné klece, čímž zaokrouhlil svoji bilanci na 500 bodů. Dejme mu tedy závěrečné slovo.
„Na Joelovi se mi nejvíc líbí, že je konzistentní. Vždycky víme, co od něho můžeme očekávat. Známe své schopnosti a víme, čeho jsme schopní, když budeme hrát dobře, a co čekat, když se nám nebude dařit. Mezi trenérem a hráči v tomhle funguje velké souznění,“ říká kapitán Blackhawks.
Foto: Icon Sportswire
