V roce 2012 přišel společně s Jaromírem Jágrem „vylepšit“ věkový průměr Dallasu, ale jejich cesty se brzy rozešly. Zatímco český útočník byl po pár měsících vyměněn do Bostonu, Ray Whitney v klubu z Texasu pokračoval ještě jeden rok. Na tuhle sezónu ale angažmá už nesehnal, takže se rozhodl pověsit brusle na hřebík.
„Za posledních 23 let se mi dostalo té výsady, že jsem si mohl vydělávat na živobytí hraním hokeje v NHL. Během tohoto období jsem získal nespočetné vzpomínky a navázal mnohá přátelství, která budu i nadále opatrovat. V každém městě, kde jsem hrál, fanoušci mě i moji rodinu vítali s otevřenou náručí. Nevím, jak za to poděkovat,“ uvedl rodák z Fort Saskatchewanu v prohlášení zveřejněném jeho zastupující agenturou CAA Sports.
Začali jsme výčet Whitneyho působišť ve slavné soutěži na konci, vraťme se teď na start. Najdeme tam druhé kolo draftu 1991, kdy na kapitána mužstva Spokane Chiefs (WHL) ukázalo San Jose. První šanci v NHL mu dalo na jaře příštího roku. V další sezóně ještě pendloval mezi farmou a elitním týmem, ale od podzimu 1993 měl místo v sestavě jisté.
O čtyři roky později už patřil Edmontonu, ale jen na chvíli, v listopadu si ho z waiver listu stáhla Florida. Tam vydržel tři a půl sezóny, než byl vyměněn do Columbusu. V posledním ročníku před výlukou už ho najdeme na soupisce Detroitu, ti s ním ale po návratu hokeje na kluziště rozvázali smlouvu. Okamžitě podepsal novou s Carolinou, což se ukázalo jako nejlepší krok jeho kariéry.
U Hurikánů vydržel pět sezón, v posledních třech jako zástupce kapitána Roda Brind’Amoura – ale především s nimi hned ve svém prvním roce získal Stanleyův pohár. Za spoluhráče tehdy měl mimo jiné i Josefa Vašíčka a autora vítězné branky ze sedmého finále s Edmontonem Františka Kaberleho.
„Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem mým spoluhráčům a trenérům, zvláště z mistrovského týmu z Caroliny,“ stojí dále ve Whitneyho řeči. „Měl jsem štěstí na skvělé agenty z CAA Sports, kteří za mnou stáli v dobrých i zlých časech. Obzvláště bych chtěl poděkovat svým rodičům, kteří mi dali možnost dělat to, co miluju.“
V roce 2010 si po skončení angažmá v Carolině zahrál na svém čtvrtém světovém šampionátu, Kanadu vedl do boje jako kapitán. Následně podepsal dvouletou smlouvu s Phoenixem, stejně dlouhý čas strávil v Dallasu. Svoji bilanci z NHL tam uzavřel na 1064 bodech (385+679) z 1330 utkání základní části, v play off zaznamenal ve 108 zápasech 53 bodů.
„Prožil úžasnou kariéru,“ říká Jim Rutherford, dlouholetý generální manažer Hurricanes. „Byl klíčovým hráčem našeho mistrovského týmu v Carolině. Díky jeho vůdčím schopnostem a vtípkům byli kluci uvolnění a mohli dávat důležité góly. Znal hokej jako málokdo a tvrdě na sobě pracoval.“
Foto: Icon Sportswire
