Letošní bitvu o Stanley Cup bude muset rozhodnout až poslední možný duel. Až ve dvě hodiny ráno našeho času vyjedou na led bostonské TD Garden proti sobě celky Boston Bruins a St. Louis Blues, bude to posedmnácté v historii NHL, co o držiteli nejcennější hokejové trofeje rozhodne zápas číslo sedm.
Bilance sedmých zápasů ve finále je příznivější pro domácí týmy (12:4). V posledních dvou případech ale slavili hosté. Pojďme tedy zavzpomínat na šestnáct předchozích finálových sérií, které dospěly až do tohoto dramatického konce.
1942: Neuvěřitelný comeback
Toronto Maple Leafs – Detroit Red Wings 3:1
Bylo to poprvé od roku 1939, kdy byl zaveden formát na čtyři vítězné zápasy, co finále dospělo až do sedmého duelu. A zrodil se v něm největší a do té doby nevídaný obrat v dějinách hokeje. Maple Leafs proti Detroitu ztráceli už 0:3 na zápasy, aby následně vyhráli čtyřikrát za sebou a radovali se z poháru.
Pro Toronto se jednalo o první triumf za posledních deset let, přestože během té doby celkem šestkrát postoupilo do finále. Oporami týmu byli gólman Turk Broda a kapitán Syl Apps, koučem slavný Hap Day a významné osobnosti seděly také v manažerských křeslech – Conn Smythe a Frank Selke.
Ve slavné Maple Leaf Gardens se mačkalo 16 218 diváků, což byla v té době nejvyšší návštěva, jaká kdy zavítala na hokejový zápas hraný v Kanadě. Red Wings v sedmém zápase vedli, ale Leafs zásluhou dvou branek Sweeneyho Schrinera skóre obrátili. Přestože otočit sérii ze stavu 0:3 na 4:3 se později podařilo i dalším týmům, ve finále nikdo nic podobného nedokázal.
1945: Souboj gólmanů
Detroit Red Wings – Toroto Maple Leafs 1:2
V základní části vládli Canadiens a zejména jejich „Punch Line“ byla k nezastavení. Maurice Richard jako první hráč v historii nasázel padesát branek v padesáti zápasech a zdatně mu sekundovali i parťáci z útoku – Toe Blake a Elmer Lach. V semifinále ale Habs senzačně nestačili na Toronto, které tak ve finále vyzvalo Detroit.
Toronto získalo první tři zápasy v sérii, Red Wings ale dokázali srovnat na 3:3 a v sedmém zápase měli výhodu domácího prostředí. Obrat, jaký o tři roky dříve předvedli Maple Leafs, se jim ale dotáhnout nepodařilo.
Senzací byl šestadvacetiletý nováček v brance Toronta Frank McCool. Ten zahájil finálovou sérii třemi čistými konty v řadě! Detroit ale zabral a dvěma shutouty se předvedl také jejich gólman, osmnáctiletý nováček Harry Lumley. V sedmém duelu Leafs od první třetiny vedli, Detroit ve třetí části srovnal, ale v 53. minutě rozhodlo Toronto gólem v přesilovce.
1950: Nejdelší sedmé finále ze všech
Detroit Red Wings – New York Rangers 4:3 ve 2. prodloužení
Po dvou prohraných finále za sebou Red Wings konečně dokráčeli na vrchol. Proti Jezdcům byla parta okolo Sida Abela a Teda Lindsayho jasným favoritem. Nakonec se ale Rudá křídla řádně zapotila.
Za stavu 2:3 na zápasy museli svěřenci Tommyho Ivana a manažera Jacka Adamse otáčet šestý duel a také v sedmém zápase ztráceli 0:2 a 2:3. V normální hrací době skončil zápas 3:3. Rozhodující trefu obstaral až ve druhém prodloužení, v čase 88:31, Pete Babando.
Zajímavostí této série byl fakt, že Rangers neodehráli ani jedno utkání ve své Madison Square Garden. Tam se totiž zrovna v době finále usídlil cirkus.
1954: Šťastná trefa a první žena na poháru
Detroit Red Wings – Montreal Canadiens 2:1 v prodloužení
Také tentokrát, a dosud naposledy, rozhodlo sedmý duel až prodloužení. A opět se radovali Red Wings. Ti vedli v sérii už 3:1 na zápasy, ale Montreal, v sestavě s velikány jako Maurice „Rocket“ Richard, Bernie „Boom Boom“ Geoffrion, Jean Beliveau, Dickie Moore nebo Doug Harvey, dokázal srovnat.
Prvních šest zápasů bylo bohatých na vyloučení, oba týmy si nic nedarovaly. Sedmý duel se ale hrál čistě. Po šedesáti minutách byl stav 1:1. V čase 64:29 rozhodl šťastným gólem Tony Leswick, když jeho nahození na branku srazil rukavicí za záda vlastního brankáře nešťastný Doug Harvey. Hráči Montrealu z toho byli tak zničení, že soupeři ani nepogratulovali a rychle zmizeli z ledu.
V kádru vítězů najdeme legendy jako byli Terry Sawchuk, Gordie Howe, Red Kelly, Ted Lindsay nebo Alex Delvecchio. Prezidentka Red Wings Marguerite Norris se stala první ženou, jejíž jméno bylo vyryto na Stanley Cup.
1955: Kouzlo domácího prostředí a Richardova suspendace
Detroit Red Wings – Montreal Canadiens 3:1
O rok později si oba týmy finálový souboj zopakovaly a zase to byla bitva na sedm zápasů. Také vítěz byl stejný jako před rokem. Poprvé v historii se stalo, že v každém ze sedmi finálových duelů zvítězil domácí tým.
Detroit začínal doma a odskočil do vedení 2:0. Canadiens před vlastními fanoušky také nezaváhali. Všechny duely skončily minimálně dvoubrankovým rozdílem, žádné drama nebo prodloužení se nekonalo. Tým, který byl ve své hale, měl vždy jasně navrch.
A protože série končila ve stařičké detroitské Olympii, radovala se Rudá křídla z obhajoby. Pod výsledkem 3:1 v sedmém zápase jsou jako střelci na straně vítězů podepsáni Alex Delvecchio (2) a Gordie Howe. Radost to ale byla v Hockeytownu nadlouho poslední. Na další triumf si museli fanoušci Detroitu počkat až do roku 1997, kdy se jim to povedlo pod vedením Steva Yzermana.
Na sezónu 1954-55 se vzpomíná i kvůli suspendaci legendárního Maurice Richarda. Ten v jednom vyhroceném březnovém zápase proti Bostonu udeřil jednoho z rozhodčích a prezident NHL Clarence Campbell jej za to suspendoval na zbytek základní části i celé play-off, což v Montrealu vyvolalo velké nepokoje. Richard tím přišel o vítězství v ligovém bodování a Canadiens o první místo v tabulce. No a nakonec z toho nebyl ani ten Stanley Cup…
1964: Torontský zlatý hattrick
Toronto Maple Leafs – Detroit Red Wings 4:0
Sedmý zápas ve finále viděla NHL po devíti letech. Leafs otáčeli sérii ze stavu 2:3 na zápasy. Šestý duel ale rozhodl v prodloužení Bob Baun, jak se později ukázalo, hrající se zlomenou nohou. Série se tak vrátila na rozhodující duel do Toronta.
A v euforii hrající Leafs doma nedali soupeři šanci a získali třetí Stanley Cup v řadě. Výhru 4:0 zařídili svými trefami Andy Bathgate, Dave Keon, Red Kelly a George Armstrong, Johnny Bower v brance pak pochytal třiatřicet střel a udržel čisté konto.
1965: První Conn Smythe Trophy
Montreal Canadiens – Chicago Blackhawks 4:0
Podobně jako o deset let dříve rozhodovalo ve finále domácí prostředí. Oba týmy byly před vlastními fanoušky stoprocentní a platilo to i v rozhodujícím zápase, který ovládli Canadiens.
Ti na soupeře doslova vletěli. Jean Beliveau vstřelil po čtrnácti vteřinách nejrychlejší gól v historii sedmých finále a ještě do konce první třetiny přidali Habs další tři trefy. Na druhé straně nepovolil gólman Gump Worlsey soupeřům z Chicaga ani jednu gólovou radost.
Jean Beliveau se stal prvním držitelem Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Montreal tak odstartoval úspěšnou pětiletku, během níž získal čtyřikrát Stanley Cup.
1971: Ken Dryden poprvé, Jean Beliveau naposled
Chicago Blackhawks – Montreal Canadiens 2:3
Po triumfu v roce 1970 dominovali i následující rok základní části bostonští Medvědi. Bobby Orr a Phil Esposito přepisovali historické rekordy, stejně tak jako celý tým Bruins v počtu bodů a výher. Šok ale přišel v play-off, kde jim stopku vystavili překvapivě Canadiens.
Ti přitom o rok dříve poprvé po dvaadvaceti letech vůbec nepostoupili do play-off. Nyní se do vyřazovací fáze vrátili a byl to návrat ve velkém stylu.
Domácí prostředí hrálo opět důležitou roli. Prvních šest duelů ovládl vždy domácí tým. Chicago vedlo v sérii 2:0 a 3:2 na zápasy, ale ani tohle vedení mu nakonec nestačilo. Black Hawks ale byli velmi blízko, vždyť v zápase o všechno vedli 2:0.
Pak ale Jacques Lemaire z velké dálky nachytal Tonyho Esposita v brance a dal hostům naději. Henri Richard poté dvěma trefami otočil skóre ve prospěch Canadiens. Nováček v brance Habs Ken Dryden už soupeři srovnat nedovolil.
Dryden, který v základní části odchytal po svém povolání z farmy jen šest zápasů, získal Conn Smythe Trophy a Stanley Cup ještě před tím, než obdržel Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezóny. Z této ceny se totiž radoval až za rok. V NHL strávil jen osm let, hned šestkrát ale končil sezónu se Stanley Cupem nad hlavou.
Jean Beliveau mohl ukončit kariéru jako vítěz a do hokejového důchodu odešel jako hráč, který slavný pohár vyhrál celkem desetkrát.
1987: Dynastie se vrací
Edmonton Oilers – Philadelphia Flyers 3:1
Dlouhých šestnáct let se finále NHL obešlo bez sedmého zápasu. Po triumfech v letech 1984 a 1985 přišlo další rok překvapivé vyřazení Oilers díky kuriózní vlastní brance obránce Steva Smithe. Zlatý hattrick se tak nekonal. Na jaře 1987 tak byla Gretzkyho parta o to hladovější, ofenzivní edmontonská mašina se chtěla vrátit na trůn.
Cestou do finále prohráli Oilers jen dva zápasy, ve finálové sérii je ovšem Philadelphia řádně potrápila. Flyers dokázali srovnat sérii, i když už prohrávali 1:3 na zápasy. A v rozhodujícím duelu udeřili jako první hned ve druhé minutě.
Oilers ale třemi brankami zápas otočili a triumfovali potřetí za poslední čtyři roky. Conn Smythe Trophy obdržel gólman poraženého týmu Ron Hextall, který v posledním duelu předvedl 40 zákroků.
1994: Čekání skončilo
New York Rangers – Vancouver Canucks 3:2
Rangers ovládli základní část a v play-off jen potvrdili svou sílu. Ukončili tak čtyřiapadesát let dlouhé čekání na Stanley Cup. Proti Vancouveru to ale bylo ve finále pořádné drama.
Canucks, kteří se do finále prokousali teprve podruhé ve své historii, urvali první zápas v prodloužení a domů cestovali za stavu 1:1 na zápasy. Před vlastními fanoušky ale oba zápasy ztratili a Rangers už se za stavu 3:1 viděli s pohárem nad hlavou.
Parta okolo Trevora Lindena a Pavla Bureho ale nesložila zbraně a po dvou jasných výhrách si vynutila sedmý duel. V něm nakonec ani dvě trefy heroicky hrajícího kapitána Lindena nestačily a po výsledku 3:2 zůstal pohár v Madison Square Garden.
Kádr vítězů překypoval zkušenostmi. Mark Messier, Glenn Anderson, Kevin Lowe a několik dalších hráčů totiž zažilo vítězné edmontonské časy v osmdesátých letech.
2001: Nejkrásnější Sakikova přihrávka a Royova třetí Conn Smythe Trophy
Colorado Avalanche – New Jersey Devils 3:1
Tahle sezóna vyvrcholila jednou z nejdojemnějších scén v hokejové historii. Jakmile kapitán Colorada Joe Sakic obdržel z rukou Garyho Bettmana Stanley Cup, vůbec ho nezvedl nad hlavu, jak bývá obvyklé, ale rovnou ho předal do rukou spoluhráče Raye Bourquea. Jeden novinář to pak nazval „nejkrásnější Sakikovou přihrávkou v kariéře.“
Tohle byla zkrátka mise pro Raye. Mise nazvaná 16W podle počtu výher potřebných k celkovému triumfu. Veterán, který strávil v NHL dvaadvacet let a stal se v Bostonu ikonou, se nakonec v Coloradu dočkal slastné tečky. Ta se ale nerodila lehce.
Obhájci titulu z New Jersey se ve finále ujali vedení 3:2 na zápasy. Pak ale Patrick Roy zavřel branku a ve zbývajících dvou duelech inkasoval jediný gól. V šestém zápase v New Jersey vychytal shutout (4:0), v rozhodující bitvě pak lovil puk ze sítě jedinkrát.
Protože se jeho spoluhráči prosadili třikrát, stačilo to. Dvakrát se trefil Alex Tanguay, jednou Joe Sakic. Snížení Petra Sýkory přišlo pozdě. Patrick Roy získal potřetí v kariéře Conn Smythe Trophy a dodnes je jediným trojnásobným držitelem této ceny.
2003: Brodeurova show
New Jersey Devils – Mighty Ducks of Anaheim 3:0
Domácí tým vyhrál všech sedm zápasů v této sérii. Jejím králem byl gólman Ďáblů Martin Brodeur, který hned třikrát udržel čisté konto. První, druhý a sedmý duel tak skončily stejným výsledkem 3:0 pro Devils.
Dalším nečekaným hrdinou sedmého zápasu byl člen čtvrté formace Mike Rupp, který otevřel skóre a pak asistoval u obou branek Jeffa Friesena.
Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off ale dostal hráč poraženého týmu. Byl jím gólman Anaheimu Jean-Sebastien Giguere. Devils přidali do své sbírky třetí pohár, před tím triumfovali v letech 1995 a 2000.
2004: Ukradený pohár?
Tampa Bay Lightning – Calgary Flames 2:1
Poprvé se z triumfu radoval klub ze slunné Floridy. Blesky ale přežily kritický okamžik. V sérii ztrácely 3:2 na zápasy a za stavu 2:2 v šestém duelu vstřelil Martin Gelinas zřejmě regulérní branku. Nikdo ale kotouč za brankovou čarou nepostřehl.
Ve druhém prodloužení tak mohl Martin St. Louis poslat sérii do rozhodujícího sedmého zápasu. V něm se dvakrát trefil Ruslan Fedotěnko, přičemž výtečný Chabibulin v brance inkasoval pouze jednou.
Conn Smythe Trophy obdržel nejproduktivnější hráč finále i celého play-off, Brad Richards. Kapitán Dave Andreychuk mohl poprvé v životě zvednout pohár nad hlavu, a že se nějak načekal. V základní části NHL před tím odehrál neskutečných 1 597 zápasů.
2006: Nečekaný spasitel Ward
Carolina Hurricanes – Edmonton Oilers 3:1
Po výluce, která zhatila celou sezónu 2004-05, zavedla NHL platový strop. Liga si od toho slibovala větší vyrovnanost. Šanci na boj o pohár, nebo minimálně na postup do play-off, mělo mít daleko více týmů. Tento předpoklad se v první povýlukové sezóně potvrdil. Složení finálové dvojice bylo jedno z nejpřekvapivějších v historii.
Edmontonu se v prvním finále zranil gólman Dwayne Roloson, který do té doby nechyběl v play-off ani minutu. Zbytek série tak musel dochytat Fin Jussi Markkanen.
Hurikáni vedli ve finálové sérii 2:0 a 3:1 na zápasy, nakonec ale museli tvrdě bojovat až do konce. Oilers vyhráli páté utkání v prodloužení a v šestém duelu si po výsledku 4:0 vynutili sedmý zápas.
V něm ale Hurikáni zvítězili 3:1, když autorem vítězné trefy byl český obránce Frantiek Kaberle. Nováček v brance Hurricanes Cam Ward, který od třetího zápasu prvního kola nahradil Martina Gerbera, si za své výkony v play-off odnesl Conn Smythe Trophy.
Klub, který do NHL vstoupil v roce 1979 jako Hartford Whalers, tak získal svůj první a doposud poslední Stanley Cup.
2009: Dokonalá pomsta Tučňáků
Detroit Red Wings – Pittsburgh Penguins 1:2
O rok dříve se ve finále utkaly stejné týmy a po výsledku 4:2 na zápasy se z triumfu radovali Red Wings. Parta okolo Crosbyho a Malkina se však tentokrát dokonale pomstila.
Detroit ovládl oba úvodní duely, Penguins ale ve vlastní hale odpověděli také dvěma výhrami. Po šesti zápasech platilo, že pokaždé bral výhru domácí tým.
V rozhodujícím sedmém utkání se ale Pittsburgh tomuto pravidlu vzepřel. Fantastický Marc-Andre Fleury v brance a nečekaný dvougólový hrdina Max Talbot byli hlavními strůjci výhry 2:1, která Tučňákům přinesla první triumf od dob Maria Lemieuxe.
V infarktovém závěru se Detroit snažil o vyrovnání, skvělého Fleuryho už ale překonat nedokázal. Gólman Pens musel ještě v poslední vteřině vytáhnout parádní zákrok proti střele Nicklase Lidströma.
Smutným „hrdinou“ byl slovenský útočník Marián Hossa. Poté, co o rok dříve prohrál finále v dresu Pens, rozhodl se v létě podepsat smlouvu u šampionů z Detroitu, protože věřil, že s Rudými křídly má největší šanci na titul. Ve finále však stál proti bývalým spoluhráčům zase na špatné straně. Nutno podotknout, že v Chicagu se nakonec kýženého triumfu dočkal hned třikrát.
2011: Vancouver opět poražen
Vancouver Canucks – Boston Bruins 0:4
Dlouhých devětatřicet let trvalo, než následovníci Bobbyho Orra vyhráli pro Boston další Stanley Cup. Výraznou zásluhu na triumfu Medvědů měl zejména fantastický gólman Tim Thomas, který v sedmi zápasech finále průměrně inkasoval jen 1,15 branky na zápas. Po zásluze si tak odnesl Conn Smythe Trophy.
Bruins přitom finále nezačali dobře. Canucks ovládli oba úvodní duely a ujali se vedení 2:0 na zápasy. Boston ale odpověděl uragánem před vlastními fanoušky a po výsledcích 8:1 a 4:0 srovnal krok. Zdálo se, že pohoda a sebevědomí jsou nyní na straně Bruins.
Vancouver se ovšem ze dvou debaklů oklepal a doma také nezaváhal. Díky skvělému Luongovi v brance zvítězil 1:0. Kosatky tak znovu vedly, tentokrát 3:2 na zápasy. V Bostonu však opět neměly šanci a po prohře 5:2 musel rozhodnout až sedmý zápas.
Až dosud vítězil vždy domácí tým a Vancouver vedený bratry Sedinovými měl pro rozhodující utkání výhodu vlastní haly. Tuto výhodu ale nevyužil. Bruins díky dvěma trefám současných opor, Brada Marchanda a Patrice Bergerona, zvítězili nad viditelně nervózními domácími 4:0. Tim Thomas přiváděl hráče Vancouveru doslova k zoufalství.
Canucks tak prohráli i své třetí finále v historii (1982, 1994) a frustrovaní jedinci rozpoutali v ulicích města výtržnosti. Boston se stal prvním týmem v historii NHL, který vyhrál sedmý zápas ve finále Stanley Cupu na hřišti soupeře s čistým kontem.
2019: ???
Boston Bruins – St. Louis Blues
Jaký příběh napíše dnešní zápas číslo sedm?
Titulní foto: David Elop/flickr.com
