Seth Martin – pro fanoušky byl králem, pro kolegy inspirací

Patřil k osobnostem kanadského hokeje, ačkoli v NHL strávil jedinou celou sezónu. Brankář Seth Martin šířil slávu kolébky hokeje na světových šampionátech a jiných velkých turnajích, byl mnohem populárnější v Evropě než doma.
Proč? Počátkem 60. let chytal za amatérský tým Trail Smoke Eaters a do NHL prorazil až poté, co byl vyhlášen nejlepším maskovaným mužem mistrovství světa 1991, 1963, 1966 a olympijských her 1964.
Jeho příběh je nevšední. Chlapík, jenž se narodil 4. května 1933 v městečku Rossland uprostřed Britské Kolumbie, by v dnešní době patrně záhy vstoupil do branky některého týmu z NHL. Jenže na přelomu 50. a 60. let hrál slavnou soutěž jen zlomek současného počtu klubů. Místa v brankovišti držely největší hvězdy, Martin tedy vsadil na amatérskou dráhu.
Až do 20 let válel za juniorský tým z Lethbridge, pak přešel k Polykačům kouře, jak zní překlad slavného klubu Trail Smoke Eaters, kde se mimochodem usídlil i někdejší úspěšný kouč československé reprezentace Mike Buckna. Martin byl oporou Trailu v letech 1953 až 1962, poté hájil branku týmů Rossland Warriors a Kimberley Dynamiters, mezitím stihl jeden zápas za Vancouiver Canucks.
Premiéra v NHL byla kratičká, zato dráha kanadského reprezentanta dlouhá a unikátní. V roce 1961 se stal Martin mistrem světa, javorové listy bojovaly o prvenství na dálku s Čechoslováky. O všem rozhodl poslední duel proti Sovětskému svazu, který vyhráli Kanaďané a skočili na nejvyšší stupínek.
„Byli jsme tehdy strašně blízko titulu, takže jsme cítili trošku zklamání. Ale pro nás i stříbro znamenalo úspěch, já v Ženevě navíc osobně poznal právě Setha,“ vzpomínal Josef Mikoláš.

Tehdejší brankář Vítkovic na turnaji zazářil. Martin byl pro něj soupeřem, ale jak se ukázalo, také velmi přátelským společníkem. Čeští gólmani u něj poprvé viděli masku, do té doby se u nás chytalo bez jakékoli ochrany.
„Snažili jsme se tu masku okoukat, vyvíjeli jsme ji a zkoušeli. Po návratu z mistrovství se ji pokoušel v Brně vyrábět Karel Sůra,“ doplnil jiný slavný bard české brankářské školy Vladimír Nadrchal.
Martin byl pro kolegy inspirací. Velkým novátorem, který díky masce posunul způsob chytání puků do jiné dimenze. Svoji ochranu nezištně zapůjčil a napodobeniny záhy používala většina domácí špičky. Josef Mikoláš se s Martinem posléze několikrát setkal, v dalších letech si psali dopisy a zůstávali v občasném kontaktu.
„Bylo pro mě ctí, že jsem se mohl přátelit s takovým člověkem,“ říkal Mikoláš. Martin byl v roce 1997 uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace, což jenom potvrdilo, že z kanadských brankářů měl na našem kontinentu dlouhé roky největší renomé.

Když se jeho kariéra na mezistátní úrovni chýlila ke konci, podepsal Martin do NHL. Sezonu 1968-69 strávil v St. Louis. Za klub, který v té době dal také šanci historicky prvnímu Čechoslovákovi Jaroslavu Jiříkovi, nastoupil k 30 utkáním. A coby dvojka legendárního Glena Halla pomohl klubu k postupu do finále Stanley Cupu! Pak se vrátil do Trailu, dal další dvě sezóny – a zamířil do sportovního důchodu.
Fanoušci ovšem nezapomněli, ani ti tuzemští. „Dostávám spousty dopisů z České republiky a snažím se je poctivě vyřizovat. Lidé od vás chtějí autogramy, případně fotografie. Věřte, dělá mi radost, že po tolika letech nezapomněli,“ nechal se slyšet.
Sympatický chlapík s vystupováním gentlemana, jenž za Kanadu nastoupil na čtyřech světových šampionátech a olympijských hrách 1964, pracoval po skončení kariéry v civilním sektoru. Byl trenérem, hokej pravidelně sledoval až do letošní soboty 6. září, kdy ve věku 81 let zemřel na infarkt…