Mario Lemieux měl veškeré předpoklady k tomu, aby sesadil Wayna Gretzkyho z hokejového trůnu. Oproti „Vyvolenému“ měl na hokej ideální postavu (195 centimetrů, 105 kilogramů) a podobně jako nejproduktivnější hráč NHL všech dob sbíral body s hravostí sobě vlastní. Jeho jediným limitem, který mu zabránil v rozletu, bylo jeho zdraví. Před čtrnácti lety definitivně uzavřel svoji výjimečnou kariéru.
Rodáka z Montrealu si vybrali na draftu 1984 z prvního místa Pittsburgh Penguins, tehdy otloukánek soutěže. Než jej draftovali, dvakrát po sobě nepostoupili do vyřazovacích bojů. A ani s perspektivním nováčkem se jejich štěstěna v prvních letech neobrátila – Lemieux si poprvé zahrál v play-off až ve své páté sezoně v nejprestižnější hokejové lize světa.
Pomalu ale jistě Tučňáci okolo svého kapitána budovali vítěznou dynastii. Postupně si tak podávaly dveře kabiny hvězdy jako Paul Coffey, Ron Francis, Bryan Trottier, Larry Murphy nebo Joe Mullen. A samozřejmě nelze opomenout zakřiknutého vlasáče z Hnidous, který později v ocelovém městě převzal po Supermariovi otěže. Pittsburghu jejich spolupráce přinesla dva Stanley Cupy po sobě.
Fantom jménem zdraví
Tělo si však těžce přivykalo na zátěž profesionálního sportu. Míval obrovské problémy se zády. Jedno rutinní vyšetření zad mu v roce 1992 bez přehánění zachránilo život. Lékaři mu totiž při něm objevili rakovinu mízních uzlin. V lednu 1993 oznámil, že přerušuje kariéru kvůli léčbě.
„Stále se potýkal s nějakými zraněními, takže jsme byli celkem zvyklí, že se musíme obejít bez něj. Když jsme se ale dozvěděli o rakovině, byli jsme šokovaní. Nikdo to nechápal, zvlášť když jsme viděli velkého, silného a dominantního sportovce v nejlepších letech své kariéry,“ vzpomínal na tuto nepříjemnou dobu tehdejší spoluhráč Dave Tippet
Kapitán Penguins započal léčbu v únoru, poslední ozáření podstoupil začátkem března. Ráno, ihned po skončení léčby nastoupil do letadla a vyrazil za svými spoluhráči do Philadelphie. Večer už nastoupil do zápasu. Jeden gól vstřelil a na druhý nahrál… Sezonu ukončil se 160 body z 60 utkání a odnesl si svoji čtvrtou z celkových šesti Art Ross Trophy.
Zdravotní problémy ale neustupovaly, a tak byl šestinásobný vítěz ligového bodování donucen po sezoně 1996-1997 poprvé ukončit kariéru. Těsně předtím si převzal svoji poslední trofej Arta Rosse za 161 bodů. Na tři roky si od hokeje odpočinul.
Nový žák
V roce 1999 se stal majitelem dluhy zatížených Penguins. Ti mu nabídli podíl v klubu jako splátku 20 milionů dolarů, které mu stále dlužili. O rok později znovu šokoval hokejový svět – „Vracím se,“ zahlásil.
Mužstvu, které vedl český trenér Ivan Hlinka, pomohl do konferenčního finále. Proslýchalo se však, že si příliš nerozuměl s novou superhvězdou, která se vmáčkla do Lemieuxem opuštěné pozice vládce – Jaromírem Jágrem. Ten se po této sezoně sbalil a putoval do Washingtonu.
Definitivně poslední sezonou, ve které nazul brusle, se stal ročník 2005-2006. Po svém boku měl nového žáka, který později nakopne Penguins zpět na vítěznou stezku. Tím mladíkem byl Sidney Crosby.
Mario Lemieux však v té době pociťoval problémy se srdečním tepem, který byl velmi nepravidelný. Kvůli němu se nakonec rozhodl podruhé a naposledy ve čtyřiceti letech ukončit kariéru.
Svoji poslední branku vstřelil 10. listopadu 2005 Montrealu. Gólový součet se mu tak zastavil na čísle 690. Šestkrát v kariéře překonal metu 50 gólů, vyhrál dva Stanley Cupy, Kanadský pohár 1987, Světový pohár i olympijské hry.
Titulní foto: Icon Sportswire
