Více než dvacet tisícovek diváků v montrealském Bell Centre bylo svědkem strhujícího finále juniorského světového šampionátu. Domácí Kanada v něm dvakrát přišla o dvoubrankový náskok a nakonec svému rivalovi podlehla v nájezdech. Hrdinou rozstřelu se stal stejně jako v semifinále proti Rusku Troy Terry, jediný úspěšný exekutor večera. Zlaté medaile tak putují do Spojených států, javorový list bere na domácí půdě stříbro.
Tahle bitva o zlato se zapíše do historie. Vzpomínat se bude na neuvěřitelné tempo hry, kdy šance střídala šanci a hra se přelévala nahoru dolů. To, co hráči obou týmů předvedli ve dvacetiminutovém prodloužení, bylo něco úchvatného. Atmosféra v montrealském stánku byla mimořádně bouřlivá. Při šancích v nastavení se divákům tajil dech, hráči je mnohokrát zvedli ze sedadel. Poté, co Tyler Parsons chytil poslední nájezd Nicolase Roye, však nastalo hrobové ticho…
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Po chvíli se diváci vzpamatovali ze šoku a halou se rozeznělo hromové skandování „Canada, Canada“. Klukům s javorovým listem na hrudi se po tvářích koulely slzy. Pro některé z nich právě zhasla poslední šance stát se v kariéře juniorským mistrem světa.
To Američané se ocitli na vrcholu blaha. Poté, co v semifinále dokázali v rozstřelu utéct hrobníkovi z lopaty a díky fantastickému kousku Troye Terryho, který proměnil všechny tři pokusy, postoupili do finále, udolali v této dovednostní disciplíně i domácí Kanaďany, přestože ještě ve třetí třetině na ně ztráceli dvě branky. Ročník, který pro USA vyhrál zlato na MS osmnáctek, zakončil své juniorské působení na mezinárodní scéně dalším triumfem.
První část přitom patřila jednoznačně Kanadě. Domácí na soupeře vlétli, působili živějším a hladovějším dojmem. Skóre otevřel v čase 4:58 Thomas Chabot a o čtyři minuty později zvýšil vedení domácích Jeremy Lauzon. Do kabin se tak šlo mnohem veseleji Kanaďanům. Do druhé části nastoupil úplně jiný americký výběr. Hosté vyrovnali hru a dočkali se také srovnání skóre. V čase 23:04 se střelou z mezikruží prosadil Charlie McAvoy, i třetí gól finálového večera tak vstřelil obránce. V polovině prostředního dějství pak Kieffer Bellows v přesilovce tečoval střelu od modré a bylo vyrovnáno.
Třetí třetina byla naprosto elektrizující. Kanada odskočila podruhé v zápase do dvoubrankového vedení. V čase 41:52 získal domácím vedení Nicolas Roy, svým prvním gólem na turnaji pak Mathieu Joseph zvyšoval v čase 44:05 už na 4:2. O pouhých 39 vteřin později však McAvoy nádherně předložil puk Bellowsovi a bylo zaděláno na drama. V čase 47:07 už bylo srovnáno, prosadil se Colin White, nejlepší americký střelec na turnaji. Čtyři góly v této třetině od sebe dělilo jen něco málo přes pět minut. Zbytek třetí třetiny ani nervydrásající nastavená dvacetiminutovka už gól nepřinesly a na řadu přišly nájezdy.
Nejužitečnějším hráčem turnaje byl vyhlášen kanadský obránce Thomas Chabot. Nejproduktivnější bek turnaje odehrál ve finále, necelý den po semifinálové výhře nad Švédskem, neuvěřitelných 43 minut a 53 vteřin. Navíc to byl právě on, kdo v prodloužení dvakrát zachraňoval svůj tým, když odklízel puk na brankové čáře. Na dotaz, zda má pro něj tohle ocenění hořkosladkou příchuť, odpověděl: „Ne, jsem hrdý na vše, čeho jsem tady dosáhl. Je pro mne ale těžké prohrát tento zápas. Dal jsem do toho v každém zápase naprosto vše a výsledek není takový, jaký jsme chtěli. Právě jsem prohrál jeden z největších zápasů svého života,“ smutnil.
Na druhé straně je třeba vyzdvihnout Charlieho McAvoye. Nejlepší hráč zápasu na straně Američanů nejenže zaznamenal gól a nádhernou asistenci, na ledě strávil podobně jako Chabot neskutečných 44 minut. O den dříve v prodloužení semifinále s Ruskem navíc prakticky neslezl z ledu…
Chabot byl jedním ze čtyř frankofonních Kanaďanů v sestavě domácích, kteří se ve finále střelecky prosadili. Všichni pocházejí z Quebeku (Jeremy Lauzon, Nicolas Roy, Mathieu Joseph). Když hlasatel místních Canadiens oznamoval jejich góly, hala málem explodovala nadšením. „Hlásit v této hale tato jména v tak důležitém zápase, to bylo něco výjimečného,“ řekl hlasatel Lacroix. Montrealské publikum má zkrátka pro frankofonní hráče slabost.
Zvláštní význam mělo místo finálové bitvy i pro některé Američany. Kieffer Bellows se na turnaji netrefil ani jednou, ve finále pak udeřil hned dvakrát. Zvláště jeho druhý gól měl obrovský význam. Krátce poté, co Kanaďané ve třetí třetině odskočili do vedení 4:2, napálil Bellows do sítě skvělou přihrávku Charlieho McAvoye a dodal tak Američanům znovu naději. „Bylo to něco speciálního. Můj táta tu vyhrál v roce 1993 Stanley Cup. Miluje to tady a já taky. Vyhrát na tomto místě je pro mne velmi emotivní,“ svěřoval se. Jeho táta u toho pochopitelně nemohl chybět…
Skvělé jméno si během vyřazovací části udělal útočník Troy Terry, kterého draftoval Anaheim v pátém kole draftu 2015. V semifinále proti Rusku předvedl kousek ve stylu J.T. Oshieho, když proměnil všechny tři pokusy v nájezdech a poslal Američany do boje o zlato. Když finále dospělo také do rozhodujícího rozstřelu, jako jediný dokázal najít cestu, jak skórovat. Všechny čtyři gólové pokusy umístil mezi betony gólmana, každý nájezd ovšem provedl jiným způsobem. Bez přehánění se stal americkým hrdinou. Tuto nálepku však odmítá.
„Před rozstřelem jsem to neplánoval. Po včerejšku jsem měl trochu obavy, chtěl jsem zkusit něco jiného. Když jsem se ale rozjel, nějak mě přepadla myšlenka, že bych to měl zkusit,“ říkal zlatý střelec. „Hrdinou je Tyler Parsons, to on zastavil všech pět pokusů soupeře. Byl jako zeď, a to platilo po celý turnaj,“ odháněl chvalozpěvy Terry.
Parsons se skutečně postaral o zbytek, když vychytal všechny kanadské střelce. Nepřišli si na něj Dylan Strome, Mathew Barzal, Tyson Jost, Anthony Cirelli ani Nicolas Roy. Na straně Američanů na Cartera Harta nevyzráli Colin White, Clayton Keller, Kieffer Bellows a Jeremy Bracco, těm to ale vadit vůbec nemuselo.
Nutno podotknout, že zlaté medaile by si za předvedenou podívanou zasloužily oba výběry. Domácím však zbyly jen oči pro pláč, stejně jako třeba na olympiádě v Naganu. Nájezdová loterie, to vskutku není disciplína, kterou by Kanaďané milovali, alespoň tedy na mezinárodní scéně. To Spojené státy mají s rozstřelem historicky daleko lepší zkušenosti.
Komentáře zámořských deníků vyznívají tak, že tento zápas si zasloužil, aby byl rozhodnut gólem v prodloužení, bez ohledu na to, kolik času by se muselo hrát. Částečně je za tím možná hořkost z bolestivé prohry, nicméně souhlasit se s tímto tvrzením dá. Nájezdy jsou pro část fanoušků sice vzrušující zábavou, nicméně předváděná hra byla ódou na hokej a mnozí by se jistě nezlobili, kdyby se tato fenomenální bitva ještě o něco protáhla.
„Není třeba panikařit. Olympijské hry a mistrovství světa nevyhrajete dvakrát za sebou náhodou, stejně jako nevyhrajete náhodou Světový pohár. Pořád jsme v téhle hře dobří. Tohle je jen jedna prohra v nájezdech, nic víc, nic míň. Ať se vám to líbí nebo ne,“ zní jeden z komentářů v kanadském tisku.
„Vyhrát mohly oba týmy. Byl to fantastický zápas. Neuvěřitelná bitva těžkých vah, střetly se dva skvělé hokejové programy,“ uvedl americký kouč Bob Motzko. „Všichni jsme byli strašně unavení. Byl to dlouhý zápas, bojovalo se tvrdě. Oni jsou velmi těžký soupeř, ale nakonec jsme zlato vyhráli my,“ řekl útočník Jordan Greenway.
Američané potvrdili, že v posledních letech patří k nejúspěšnějším týmům na šampionátu „dvacítek“. Spojené státy získaly třetí zlato za posledních osm let, naopak javorový list se z nejcennějšího kovu mohl od roku 2009 radovat jen jednou.
Sestřih z utkání
HIGHLIGHTS from the exciting #WorldJuniors gold medal game with the luckier end for the new champions, Team USAHockey! @HC_Men pic.twitter.com/IBknlpV7lD
— IIHF WJC (@iihf_wjc) 6. ledna 2017
Foto: Icon Sportswire
