Byla to v pátek poměrně překvapivá zpráva, když se do hokejového světa rozletělo – Paul Maurice odstupuje z pozice hlavního kouče Winnipeg Jets. Co ho k tomu vedlo? Co za tím je? Tak se ptali mnozí. Odpověď poskytl sám čtyřiapadesátiletý kouč na tiskové konferenci.
A byla to tiskovka, jakých je málo.
Maurice působil klidně a vyrovnaně, přesto to bylo vystoupení nabité emocemi. A taky neuvěřitelnou lidskostí a moudrostí. Tenhle chlap zkrátka umí mluvit, dokáže výtečně formulovat své myšlenky a přesně říct, co chce sdělit. Takový nadhled a sebereflexe, to se jen tak nevidí. Tohle byla zkrátka vysoká škola komunikace, takhle nějak to má vypadat.
„Potřebují nový hlas. Potřebují někoho, kdo jim pomůže udělat další krok. Teď je ten správný čas. Vím to,“ začal svou rozlučkovou tiskovku Maurice. „Mám se všemi velmi blízký vztah a cítím, že potřebují změnu,“ dodal.
Jeho nástupcem bude dosavadní asistent Dave Lowry, jehož syn Adam v klubu působí. „Hodně jsme se spolu v posledních týdnech bavili o tom, co je potřeba k tomu, abychom se posunuli dál. A Paul zkrátka cítil, že nebude schopen nás dovést k vytouženému cíli,“ prozradil generální manažer Jets Kevin Cheveldayoff.
Maurice patřil ke služebně nejstarším koučům v NHL, v Manitobě kroutil devátou sezónu, odkoučoval tu 600 utkání. Statisticky patří mezi nejúspěšnější kouče v historii. V počtu výher je šestý (775), v počtu odtrénovaných zápasů dokonce čtvrtý (1 684). Před ním jsou pouze velikáni Scotty Bowman (2 141), Joel Quenneville (1 768) a Barry Trotz (1 755).
Před angažmá ve Winnipegu trénoval Hartford/Carolinu a Toronto. S Hurricanes došel v roce 2002 až do finále Stanley Cupu, kde však nestačili na Detroit. Tryskáče dovedl v posledních čtyřech sezónách pokaždé do play-off, v roce 2018 s nimi postoupil do finále Západní konference.
Pro jednoho z tahounů týmu, Marka Scheifeleho, byla zpráva a trenérově konci šokem. „Tohle je naprosto nesobecký čin. Paul je skvělý člověk, který miluje tohle město a tuto organizaci. Je to jeho rozhodnutí a my ho nemůžeme změnit. Jediné, co můžeme dělat, je dál tvrdě pracovat,“ prohlásil.
Trenérskou kariéru v NHL začal rodák ze Sault Ste. Marie v Ontariu v listopadu 1995, kdy se v pouhých osmadvaceti letech postavil na střídačku Whalers, kde vystřídal Paula Holmgrena. Propuštěn byl až o osm let později, kdy už klub sídlil v Raleigh. V letech 2006-2008 působil v Torontu, aby se poté vrátil do Caroliny, kde nahradil Petera Laviolettea. Tam vydržel do listopadu 2011. V lednu 2014 pak našel práci ve Winnipegu.
„Miluju tyhle kluky, miluju tohle město, tento klub. Vím, že přišel ten správný čas. Tohle je dobrý tým. A já jsem dobrý kouč. Ale někdy zkrátka můžete tým posunout jen na určitou úroveň a dál to nejde. Narazíte na svůj strop. A tam se teď nacházím. Nyní je potřeba nový hlas. Když mě najali, byl to skvělý den pro mne i pro klub. A dnešek je taktéž skvělým dnem. Pro klub i pro mne,“ uvedl Maurice.
„Když trénujete na profesionální úrovni šestadvacet let, tak to poznáte. Prostě víte. Není to tak, že bych ztratil kabinu. Hráči mě nenechali ve štychu, nepřestali mi věřit. Ale já pro ně chci to nejlepší, proto končím. Musí přijít někdo jiný. Neříkám zkušenější nebo lepší, prostě jiný. Oni potřebují slyšet v kabině jiný hlas,“ zopakoval.
O své budoucnosti zatím jasno nemá. „V této práci musíte být neustále lepší a lepší. Musíte být v nejlepší formě, stejně jako hráči. A musíte vyhrát pohár. Já jsem ke své práci velmi upřímný a kritický. Nevím, jestli se někdy vrátím. Pokud bych cítil, že mohu být lepší než dřív, tak možná ano. Ale dnes se tak necítím,“ prohlásil sympatický kouč.
V dnešní době, kdy je normou spíše přístup ve stylu „nikdy neodstúpim“ a každý se zuby nehty drží svého koryta, je tohle jako zjevení. Dobrovolně se vzdát prestižního místa pro dobro celku, když vás nikdo nevyhazuje a nikdo vás do toho netlačí, to je gesto, které se často nevidí. Mauriceovo sbohem působí jako balzám na duši. Inteligence, pokora, skromnost, neskutečná sebereflexe a nadhled.
Paul Maurice bude v NHL chybět. A sluší se mu zatleskat. Nejen za jeho trenérskou práci, ale i za styl, jakým odchází ze scény, Jako velký frajer.
Tisková konference
