Draft, na kterém si kluby zamlouvají nejnadanější mladé hokejisty, probíhá každoročně od roku 1963. Nejvíce pozornosti se věnuje hráčům, z kterých by podle prognóz měly v budoucnu vyrůst opory týmů. Občas se ale na draft nevzpomíná jako na začátek zámořské kariéry budoucích hvězd, ale kvůli něčemu úplně jinému. Právě tak působí draft z roku 1974, kdy si zástupci Buffalo Sabres záměrně vybrali hokejistu, který nikdy neexistoval.
Tento draft se výjimečně konal v tajnosti a navíc přes konferenční hovor, aby se NHL nemusela s konkurenční hokejovou ligou World Hockey Association (WHA), která vznikla o dva roky dříve, přetahovat o draftované hráče. NHL se mezi lety 1967 až 1972 rozrostla z šesti na šestnáct týmů. Poplatek za vstup však dosahoval výše až dvanácti milionů dolarů a NHL nemohla vyhovět všem zájemcům.
Proto vznikla WHA, čímž začal hon na hráče. Do nově vzniklé soutěže odešel brankář Bernie Parent (z Toronta) nebo obránce J. C. Tremblay (z Montrealu). Největšími hvězdami WHA byly „Mr. Hockey“ Gordie Howe hrající za Hartford Whalers a „zlatý tryskáč“ Bobby Hull, kterému Winnipeg Jets nabídli desetiletou smlouvu za téměř tři miliony dolarů.
Z dnešního pohledu se vítězi draftu 1974 stali New York Islanders, kteří na čtvrtém a dvaadvacátém místě vybrali Clarke Gilliese, resp. Bryana Trottiera. Ti spolu s Mikem Bossym (patnáctá volba z roku 1977), jedním z nejlepších kanonýrů všech dob, vytvořili útok zvaný Trio Grande, který dovedl Ostrovany ke čtyřem vítězstvím ve Stanley Cupu v rozmezí let 1980–1983.
Buffalo si na draftu zvolilo např. obránce Leeho Fogolina (s Edmontonem vyhrál dva Poháry) nebo útočníka Dannyho Garea, jehož dres s číslem 18 visí pod stropem arény Sabres. Tehdejší generální manažer Šavlí Punch Imlach (na dolním snímku), který jako trenér dovedl Toronto Maple Leafs ke čtyřem Pohárům Lorda Stanleyho v průběhu 60. let, byl kvůli pomalému průběhu draftu značně frustrován.
Ředitel scoutingu John Andersen přišel s myšlenkou, že by nebylo špatné vybrat si hráče, který nemá právo být draftován. Byl to Paul Wieland mající na starosti PR záležitosti klubu, jenž navrhl, aby si Sabres zvolili imaginárního hokejistu. Podle Wielanda mu Imlach odpověděl: „Udělej to“. Z neznámých důvodů Andersen prohlásil, že by vymyšlený hokejista měl pocházet ze země vycházejícího slunce.
Ve státě New York se v té době nacházel obchod Tsujimotovo orientální umění a dary, jehož majitelem byl Japonec Joshua Tsujimoto. Tomu zavolal Punch Imlach a požádal ho o svolení použít jeho jméno, aniž by mu řekl pravý důvod. Také se ho zeptal na to, jaké křestní jméno patří v Japonsku k nejpopulárnějším. Tsujimoto odpověděl, že Taro. Korunu všemu nasadili zástupci Sabres, když si vymysleli, že Tsujimoto nastupuje v Japonské hokejové lize za Tokio Katanas. Katana je známý druh meče, což byla jasná narážka na jméno Sabres (šavle). V Japonsku sice hokejová liga existovala, ale nehrál v ní žádný klub z hlavního města.
Buffalo Sabres si Tara Tsujimota vybrali v jedenáctém kole draftu jako 183. v pořadí. Těžko se tomu dá věřit, ale volba jim prošla! Tsujimoto opravdu figuroval na oficiálním seznamu draftu, takže jeho jméno převzala veškerá média včetně prestižního The Hockey News. V té době se kvůli omezeným technologickým možnostem nedalo zjistit, zdali Tsujimoto skutečně existuje.
Wieland se však stále tvářil vážně. O tom, že Tsujimoto je pouze výplodem fantazie, nevěděli hráči, ani majitelé klubu, bratři Knoxové. Na předsezonním kempu měl Tsujimoto dokonce připravené místo v šatně včetně bruslí, hokejek a dresu. Nikomu nepřišlo divné, že se Tsujimoto v týmu neobjevil, jelikož v té době nikdo nedraftoval hráče pocházející mimo Severní Ameriku. Jeho absence se zdůvodňovala možnými imigračními problémy nebo tím, že se nemohl vyvázat ze smlouvy s japonským mužstvem.
Jednoho dne v rámci tréninkového kempu si Wieland v hotelové hale všiml Japonce, který zrovna jedl. V jeho blízkosti seděl jeden z vlastníků, Seymour Knox. Wielanda napadla bláznivá myšlenka. Když Japonec zaplatil účet a vstal, Wieland na něj zavolal. Knox se ho snažil dohnat, ale neuspěl. „Spadl jsem z gauče, jak jsem se smál,“ říká Wieland. „Tak přišel Seymour na to, že žádný Taro Tsujimoto není.“
NHL následně jeho volbu prohlásila za neplatnou a vymazala ho z oficiálních statistik. Přesto si Tsujimoto mezi fanoušky v Buffalu získal značnou popularitu. Když Buffalo doma jednoznačně prohrávalo, začali diváci skandovat „My chceme Tara“. V hale Buffalo Memorial Auditorium, která Šavlím sloužila mezi roky 1970–1996, dokonce po mnoho let visely transparenty, na kterých stálo „Taro říká…“. Zbytek doplňovaly vtipné výroky na adresu hostujícího mužstva nebo hráče.
Paul Wieland proslul také každoročním vydáváním aprílových tiskových zpráv. Jednou pustil do světa informaci, že Sabres nahradí led ve své hale uměle vytvořeným povrchem „Sliderex“, který vynalezl kanadský premiér; jindy veřejnosti podstrčil údajný dopis od tehdejšího prezidenta Spojených států amerických Ronalda Reagana, jenž „ustanovil“ Buffalo Sabres „americkým hokejovým týmem“. Takových mužů jako je Paul Wieland by NHL potřebovala víc.
Ilustrační foto: Silar / Wikipedia Commons
