Ve schizofrenním postavení bude při sobotním draftu asistent generálního manažera Pittsburghu Tom Fitzgerald. Na jednu stranu si bude přát to nejlepší pro svůj klub, na druhou pro svého syna Caseyho. Tyhle dvě cesty se nakonec mohou protnout, ale také minout ve velké dáli.
Caseyho absolvujícího v posledních dvou letech tréninkový program amerických mládežnických reprezentací řadí experti z Centrálního úřadu pro skauting NHL na 148. místo mezi severoamerickými hráči. To je postavení hodně na hraně, při letošním draftu se dostane pouze na 211 mladíků. Penguins mají zatím k dispozici pouze čtyři volby, z toho tři od pátého kola níž. To je pro změnu úzký manévrovací prostor na to, aby ostatní členové klubového vedení vyslyšeli otcovské volání a odsouhlasili angažmá amerického obránce.
„Říkám upřímně, že nevím, jak si Casey stojí. Myslím, že je to velmi dobrý hráč, který má před sebou zářnou budoucnost. Na podzim nastoupí na Boston College, kde by se měl dále rozvíjet, ale projeví se to v sobotu nějak na jeho postavení? Nejsem si jistý,“ nechce dávat potomkovi, který s výškou 180 cm a váhou 84 kg neodpovídá představám o ideálním zadákovi, falešnou naději Tom Fitzgerald.
Synovi proto ani nedoporučil osobní účast na dražbě hokejových nadějí konané v Sunrise na Floridě. „Nevím, co by pro něho bylo nejlepší. Jít na golf, pustit to z hlavy, sledovat vysílání NHL Network? Doufám, že v sobotu uslyším jeho jméno a budu moci poslat manželce zprávu, ať brzy očekává od někoho telefonát.“
V obdobné situaci byl někdejší hráč sedmi klubů NHL už před dvěma roky, kdy se k draftu chystal jeho starší syn Ryan. Jen s tím rozdílem, že jeho šance byly vyšší, což se nakonec i projevilo – ve čtvrtém kole si ho vybral Boston. Bez nervů se to ovšem neobešlo ani tehdy.
„Říkal jsem si, že by mohl přijít na řadu ve třetím kole,“ vzpomíná Tom Fitzgerald v rozhovoru pro list Pittsburgh Tribune. „Třetí kolo přešlo a já na něm viděl, jak je neklidný a rozrušený. V takovém stavu na něho nemělo smysl mluvit. Byl potichu, ale pohled do jeho tváře vypovídal o všem. Věděl jsem, že se na něho dostane, ale nevěděl jsem kdy a kam půjde.“
Lépe to nakonec snad ani dopadnout nemohlo. „V Bostonu vyrůstal a Bruins byli posledním profesionálním týmem, kde mě viděl hrát. Byl to výjimečný pocit,“ říká člen exekutivy Tučňáků.
S úlevou by přijal, kdyby se stejného dočkal ještě jednou. „Když jsem v posledních dvou letech viděl, jakými zkouškami a soužením si kluci museli projít, nebylo to pro mě jako pro otce snadné, ačkoliv jsem jako asistent generálního manažera věděl, co tenhle proces obnáší,“ svěřuje se Tom Fitzgerald.
