V minulém ročníku byl Kris Russell třetím nejlépe blokujícím hráčem, při rozpočítáni počtu zásahů na utkání dokonce úplně nejlepším. Letos ho zatím předčí pouze Josh Gorges z Buffala. Russellův chorobopis přitom není nijak bohatý, alespoň co se zranění od letících puků týče. Hledáte-li v NHL kvalifikovaného člověka na vyučování v tomto specifickém oboru defenzivní činnosti, je obránce Calgary tou správnou volbou.
„Musíte střelce donutit si myslet, že má volnou dráhu a potom mu ji v poslední chvíli zahradit,“ začíná s první lekcí. „Snažte se, aby musel udělat první rozhodnutí. V dnešní době je v lize spousta dobrých hráčů, kteří vás chtějí obelstít. Když jdete dolů moc brzo, objedou vás nebo prostřelí.“
Využívat svých předností se naučil už v mládí v juniorské WHL. V týmu Medicine Hat Tigers vedli pečlivé statistiky počtu zablokovaných střel a Russell si při jejich zkoumání uvědomil, že v téhle činnosti by mohl vynikat. Představitelé Columbusu, který ho v roce 2005 draftoval na začátku třetího kola, hleděli ale hlavně na jeho ofenzivní schopnosti. Dočkali se zklamání, Russell jen třikrát těsně pokořil dvacetibodovou hranici.
V listopadu 2011 byl kanadský zadák vyměněn do St. Louis za Nikitu Nikitina, loni v červenci získali jeho práva Flames za pátou volbu v draftu. A to je klub, kde si na vrhání do střel zakládají.
V Calgary našel své místo
„Je to důležitá součást naší strategie. Čím méně puků jde na bránu a čím méně je odrazů, tím víc to pomáhá brankáři orientovat se v tlačenici. Když navíc zablokujete puk v dobré pozici, pomůže to i při přechodu do útočné fáze. Trenéři odvádějí dobrou práci u videa, ukazují nám naše postavení a doporučují, kde bychom měli být,“ říká Russell v obsáhlém rozhovoru pro Sportsnet.
V předešlém ročníku si 27letý obránce vyrovnal své maximum vstřelením sedmi branek, 29 bodů bylo jeho novým osobním rekordem. Přitom musel vynechat čtrnáct zápasů kvůli vymknutému kolenu.
„Pokud jde o zranění, drží se mě štěstí. Občas nějaký otok nebo modřina, nic vážného. Jednou jsem měl zlomené kůstky v kloubu na ruce a také zlomený prst, ale jednalo se jen o malíček, takže mě to nijak neomezovalo,“ mávne rukou.
Při blokování střel je v ohrožení každá část vašeho těla. Pokud jste dobří, můžete snížit pravděpodobnost zásahu nejcitlivějších částí. „Nesmíte jít dolů příliš brzo, abyste nechytli ránu do krku nebo do brady. V případě kluků, co nenosí kryt, tak do obličeje. Když blokuju vkleče, snažím se zastrčit bradu mezi ramenní chrániče a sleduju protivníka, abych viděl, kdy vyletí puk. Tak jsem aspoň trochu chráněný.“
Učiňte svého brankáře šťastným
Další Russellova lekce upozorňuje na nutnost komunikace s gólmanem. „Když už se rozhodnete blokovat, buďte si jistí, že střelu opravdu zablokujete. Když stojíte v dráze střely a puk skrz vás projde, brankáři ho zastíníte a on má méně času reagovat. Mezi obránci a brankáři většinou dobře funguje komunikace, takže víte, do jakých střel se máte vrhat,“ říká Russell.
Rozhodně je dobré se podívat, kdo se proti vám rozpřahuje. Ačkoliv… v případě některých soupeřů je možná lepší nevědět.
„Spousta hráčů má tvrdé střely. Moc jsem se nepotkával s P.K. Subbanem z Montrealu, ale třeba takového Shea Webera je při přesilovce hodně těžké zablokovat. Dost jsem toho proti němu odehrál, když jsem byl v Columbusu, naštěstí jsem nikdy neschytal jednu z jeho pověstných ran bez přípravy,“ oddychne si Kurt Russell.
Častokrát stačí jen dobře číst hru a donutíte soupeře hledat jinou alternativu než tvrdou střelu. Když už vyletí, je dobré hlídat si postavení hokejky a vlastního těla. Russell takhle v minulé sezóně „ochudil“ gólmany Plamenů o 201 zákroků. Letos už zablokoval 55 střel.
Foto/Photo by: Michael Miller/Wikipedia Commons
