- Reklama -

Disciplína musí být. Calgary nechalo sedět tři opory, přesto zvítězilo

- Reklama -

Jsou předposlední ve své divizi, ale ještě ne bez šance na play off. Čeká je důležitý zápas s nejhorším týmem soutěže. A trenér přesto nechá sedět na tribuně své dva nejproduktivnější hráče a ještě dalšího útočníka. Přesně to se stalo včera v Calgary.
Umístěnku mezi diváky si od kouče Boba Hartleyho převzali Johnny Gaudreau, Sean Monahan a Lance Bouma. Přestože důvody nebyly oficiálně sděleny, podle všeho se jedná o disciplinární prohřešek.
„Na začátku sezóny jsme si stanovili nějaká pravidla. Jsme hrdý hokejový klub, jenž vybudoval velmi silnou kulturu, která platí pro všechny,“ vysvětluje Hartley. „Bylo to pro nás těžké, protože v našem týmu nenajdete tři lepší mladíky. Hrdě reprezentují naši komunitu, je snadné je vést. Jenže když uděláte chybu, musíte za ni zaplatit, a my musíme být féroví ke všem.“
V neděli se hrálo v Severní Americe finále fotbalového Super Bowlu, hráči Flames proto dostali volno. Možná si ho užívali až příliš, protože pondělní dopolední trénink byl z jejich strany pěkně „odfláknutý“. Monahan s Boumou navíc dorazili na poslední chvíli. Když Hartley viděl, co jeho svěřenci na ledě předvádějí, rozpustil sešlost už po pětadvaceti minutách.
„Je hloupé, když si nedokážeme dát pořádnou přihrávku na půldruhého metru,“ uznal oprávněnost trenérovy kritiky útočník David Jones. „Byl docela vytočený z toho, co jsme předváděli.“
„Trochu se do nás pustil,“ přiznává obránce Mark Giordano. „Nechal nám jasný vzkaz, že musíme být svěží a mentálně připraveni na další zápasy. V úterý začneme s čistým štítem.“
Na kapitánova slova skutečně došlo, Plameny i v okleštěné sestavě dokázaly porazit Toronto 4:3. Je ovšem nutné připomenout, že ani soupeř nebyl v plné síle. Dion Phaneuf a další aktéři včerejšího trejdu už si balil kufry na cestu do Ottawy a nové posily ještě nebyly na místě. Javorovým listům navíc chyběli čtyři marodi.
Foto: Icon Sportswire

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -