Do NHL přicházel jako mladý ofenzivní klenot, postupem času se překvalifikoval na jedno z největších es mezi hráči pro obě strany kluziště. Pro soupeřovy gólmany ale stále zůstává postrachem. jak dokazuje pohled do jeho statistik. Mariánu Hossovi chybí dva krůčky k dosažení hranice tisíce bodů, což před ním dokázalo jen 79 hokejistů. Ze Slováků pouze Peter Šťastný, nebudeme-li mezi ně zahrnovat Stana Mikitu.
„Je to skvělý hráč,“ uznává kvality rodáka ze Staré Lubovně i konkurence, v tomto případě konkrétně trenér Anaheimu Bruce Boudreau. V zápase s jeho týmem měl Hossa v úterý možnost milník pokořit, ale vyšel naprázdno, stejně jako všichni jeho spoluhráči z Chicaga. „Ne náhodou vyhrál v posledních čtyřech letech dva Stanley Cupy a má za sebou už čtyři finále. Až se dostane na tisícovku, bude to zasloužené. Myslím, že by měl ještě o hodně vyšší čísla, nebýt častých zranění.“
Oslava v Ottawě? Byla by skvělá
S Ducks to nevyšlo, další příležitost bude dnes večer v Ottawě. To by bylo hodně symbolické, protože Senátoři Hossu pro NHL objevili. V roce 1997 ho draftovali ze 12. místa.
„Bylo by báječné, kdyby se mi to povedlo zrovna v Ottawě,“ zasní se Hossa v rozhovoru pro televizní stanici CSN. „Ale nepředbíhejme… připravuji se na ten zápas jako na každý jiný.“
V kanadské metropoli strávil šest sezón a kousek, během té doby zde ve 467 zápasech posbíral 390 bodů. Dodnes to stačí na šesté místo v klubových tabulkách. Po výluce byl vyměněn do Atlanty za Danyho Heatleyho. Tady poznal, že hokej není jen o neustálém dobývání soupeřových hradeb.
V Atlantě jsem musel víc bránit
„Když jsem přišel do Atlanty, zjistil jsem, že tamní mužstvo není tak ofenzivní ve srovnání s Ottawou, takže jsem změnil svůj styl. Začal jsem se učit, jak hrát více defenzivně,“ přiznává Hossa. „Na začátku kariéry jsem byl ofenzivnějším hráčem než nyní, ale postupem času mě začaly bavit i jiné věci než sbírání bodů nebo dávání gólů. Začal jsem si užívat hokeje na obou stranách kluziště.“
Přebíháním mezi Pittsburghem a Detroitem při neúspěšné snaze o zisk Stanley Cupu mu možná v očích některých fanoušků poklesl kredit, v současném angažmá v Chicagu ukazuje, že se umí odevzdat ve prospěch týmu. Nakonec si splnil i svůj sen o titulu, a to hned dvakrát, a ze všech stran na něho pějí jenom chválu.
„Pracuje se mi s ním mimořádně snadno,“ tvrdí kouč Joel Quenneville. „Ať už jde o hru na obou stranách puku, využívání síly, vracení se – ve všech směrech je lepší než jakýkoliv hráč v lize, pokud jde o předvídání. Můžeme ho využít ve všech situacích, hraje pro tým přesně tak, jak to očekáváte od kohokoliv. Přitom je docela klidný. Má za sebou úžasnou kariéru a my jsme rádi, že ho máme.“
Kris Versteeg přidává pohled přímo z kluziště – i když vlastně ne tak docela. „Je výjimečným hráčem na ledě, a i když to bude znít jako klišé, ještě lepší je mimo led. Stará se o každého, najde si čas, aby se zajímal o ostatní. Mohl by být namyšlenou hvězdou a s nikým se nebavit, ale on mluví se všemi a snaží se všechny poznat. Je to nejlepší spoluhráč, jakého jsem kdy měl.“
Jestřábem až do důchodu
Parťáky by mohli zůstat ještě dlouhou dobu, alespoň z Hossovy strany k tomu jsou předpoklady. V červenci 2009 podepsal s Jestřáby dvanáctiletou smlouvu za 63,3 miliónu dolarů. Kdyby ji měl vyčerpat do konce, uzavře své působení v Chicagu (a zřejmě i v NHL) v roce 2021 jako 42letý, ale opravdu to potáhne tak dlouho?
„Na to nemyslím, beru sezónu za sezónou. Hokej mě pořád baví a miluju ho, jsem zdravý. Pořád mám před každým zápasem ty samé pocity, což je dobré znamení,“ říká slovenský veterán.
A kolika body ještě přispěje do své bohaté sbírky čítající zatím 465 branek a 533 asistencí?
„Možná už nedávám tolik gólů jako dřív, ale rychlost mi pořád nechybí. Vzhledem ke svému věku se snažím víc vypomáhat ve vlastním pásmu, vracet se. Už nemám tolik příležitostí na brejky, ale líbí se mi, co mi teď hra nabízí a užívám si to,“ zopakuje slovenský útočník ve službách Chicaga.
Příští zápas v TV: Pittsburgh – Los Angeles, čt/pá 30. října, 0:05, Nova Sport/Voyo. Kompletní program zde.
Foto: Bridget Samuels
