Osmadvacetiletému Švédovi Robinu Lehnerovi se letos v březnu obrátil svět vzhůru nohama. NHL a zastavování puků šlo stranou, tehdejší gólman Buffala volal svému kouči, že neví, zda bude schopen nastoupit.
Trenérovi brankářů Andrewu Allenovi se podařilo Skandinávce přes telefon uklidnit s tím, že si o tom promluví druhý den v aréně. „Nebyl jsem schopen se rozhodnout, jestli mám nastoupit. V mysli jsem se pral se spoustu věcí,“ přiznal nyní pro portál The Athletic.
Když přijel Lehner druhý den na trénink, řekl, že může chytat. Tak jako to oznámil více než stokrát předtím. Jenže tentokrát to nebyla pravda.
Pouhá únava
Lehner do zápasu s Red Wings nastoupil. Po pár minutách ale věděl, že tohle rozhodně nebude běžný zápas. „Po chvilce jsem se cítil příliš vyčerpaný, neměl jsem svoji obvyklou energii. Jak se přibližoval konec třetiny, těžce se mi dýchalo a cítil jsem bolest na hrudníku,“ popisoval utkání švédský brankář.
Během první přestávky si sednul s lékařem v jeho kanceláři a trochu se uklidnil. Rozhodl se pokračovat v chytání. Myslel si, že je jen unavený.
Druhá třetina ale byla ještě horší. Tlak, který cítil na hrudníku, byl mnohem intenzivnější, hra jako kdyby vzdálenější. „Nebyl jsem schopný se soustředit. Chtěl jsem už jenom, aby skončila třetina. Jak byl konec, sednul jsem si u doktora a byl jsem tak vyšťavený, že jsem si málem ani nesundal věci. Zažíval jsem naplno pořádný záchvat paniky,“ vzpomíná osmadvacetiletý Lehner. Do zápasu už nenastoupil.
Po vyšetření lékaři se za ním zastavil GM Buffala Jason Botterill, aby zjistil, jak na tom je. Jeho ustaraný výraz prý Lehnerovi příliš nepomohl. „Potom už si moc nepamatuju. Poslali mě domů, ať jsem co nejdále od arény. Do nemocnice jsem ze strachu, kdyby se to dozvěděli novináři, raději nešel,“ vybavil si současný brankář New Yorku Islanders.
🔓 „My journey is still new. Every day is a battle and each day a new chance to grow as a man. It is time to take the ‚crazy person‘ stamp from bipolar disorder.“
Robin Lehner shares his story. https://t.co/5ixx2q3K9A— The Athletic NHL (@TheAthleticNHL) 13. září 2018
„Cítil jsem se absolutně udřený, jak fyzicky, tak mentálně. Na cestě domů jsem se zastavil pro pivo. Vrátil jsem se domů a pil a pil,“ popisoval příšernou noc. Když vzbudil svoji manželku, řekl jen jednu větu: „Musím pryč“.
Arizona nebo konec
Celou dobu se pral s vnitřními démony. Když předchozí noc telefonoval kouči brankářů, byl namol. Uvažoval o sebevraždě. Od začátku roku 2018 bojoval švédský gólman s těžkými depresemi, míra jeho pití se zvyšovala. „Vypil jsem spoustu piva a pak spolkl prášky na spaní, abych se uklidnil,“ seznámila nová akvizice Islanders čtenáře se svým typickým dnem. Nedokázal zůstat se svými myšlenkami sám, po čase nyní přiznává, že sebevražda byla velmi blízko.
Už před osudným zápasem s Detroitem se Lehner rozhodl, že své problémy bude řešit. Finálního popostrčení se dočkal od svého právníka. Kontaktoval tak program, který spravuje liga a hráčská asociace a pomáhá hráčům v boji se závislostmi. Plánoval, že dohraje tuto sezonu a přes léto nastoupí na odvykačku, dokud nepřišel již několikrát zmíněný 29. březen.
Ve volných dnech, které dostal na zotavenou po záchvatu paniky, se Švéd urval ze řetězu a pil čím dál více. „Zavolal jsem, že tam potřebuju hned. Nastoupil jsem do letadla do Arizony s kapucí přes hlavu a lámal do sebe jedno pivo za druhým. Věděl jsem, že už můžu jedině na odvykačku, nebo to všechno skončit,“ vyznal se Lehner upřímně.
Kromě alkoholu a prášků na bolest byl někdejší brankář Ottawy nebo Buffala závislý též na prášcích na spaní. Bral je téměř každou noc po sedm let. Jeho detox trval tři týdny. Jeho abstinenční příznaky podle ošetřujících lékařů byly jedny z nejhorších, jaké kdy viděli.
„Měl jsem halucinace, bojoval jsem s démony, měl jsem neskutečně živé sny. Spal jsem vždy jen ve velmi krátkých úsecích, noční můry mě neustále budily. Tři týdny jsem žil na autopilota v absolutní mlze,“ vybavil otřesné chvíle v arizonském centru.
Šokující diagnóza
Brzy prý lékařům bylo jasné, že Lehnerovi stavy nejsou způsobené „prostou“ závislostí. Švédský gólman neměl jednoduché dětství, pít začal ve velmi mladém věku. Z doby dospívání si nesl s sebou příliš mnoho výčitek a zničených přátelství.
Po pěti týdnech v Arizoně se dozvěděl diagnózu: „Pane Lehnere, máte bipolární poruchu.“
Při bipolární poruše se střídají stavy mánie (naprostá veselost, vysoké sebevědomí) se stavy deprese. Podle statistik se až polovina pacientů s touto poruchou pokusí o sebevraždu, až pětina z nich tento čin dotáhne do konce.
„Když mám mánii, tak se obyčejně cítím skvěle. Ale dělám spoustu impulzivních rozhodnutí a mnoho nebezpečných chyb. Když jsem v tom stavu, nekoukám okolo sebe, nedomýšlím důsledky,“ poodhalil své soukromí vítěz Calder Cupu z roku 2011. Lehner byl sebevědomý, plný energie a nepotřeboval ani moc spánku.
„Deprese naproti tomu bylo totální peklo. Základní životní věci jsem vyřizoval s neskutečným úsilím. Nic pro mě nemělo význam, ani moje rodina. Byl jsem paranoidní, všichni byli proti mně a chtěli mi ublížit. Nechtěl jsem trénovat, nechtěl jsem vyhrávat zápasy,“ přiznal osmadvacetiletý Švéd.
Nic jiného než prášky nebo alkohol nezabíraly, aby uklidnily Lehnerův mozek. Když měl v dresu Ottawy otřes mozku, pil a polykal prášky na spaní, dokud neodpadnul. Nedokázal vydržet se svými myšlenkami.
Nakonec se rozhodl dobrovolně podstoupit měsíc léčby v centru The Meadows v Arizoně. Lékaři ho varovali, že pokud bude znovu pít, pravděpodobně zemře. Společně s terapeuty zmapoval svůj dosavadní život. Objevil víru v boha. Znovu se udobřil se svojí rodinou.
„Jednou z nejtěžších věcí byl návrat k hokeji. Viděl jsem to nyní jasně. Když jsem měl mánii, byl jsem solidní gólman. A v depresi? Zase tolik ne,“ vyznal se.
Nový začátek
Po celou dobu bylo Buffalo na jeho straně. Nakonec se rozhodli, že pro Lehnera i jeho rodinu bude nejlepší restart někde jinde. GM Sabres prý ale dodnes občas zavolá a zeptá se, jak se více než metr devadesát vysokému Švédovi daří.
Několik nabídek na pokračování v nejprestižnější hokejové lize světa se sešlo. „Tyto schůzky ale byly to nejhorší, co jsem musel absolvovat. Měl jsem určitou reputaci, a přitom jsem jim nemohl říct, že jsem bipolární,“ prozradil. Jedna ze schůzek prý byla tak emočně náročná, že cítil potřebu se znovu napít. Naštěstí jí nepodlehnul.
Nakonec se ale dočkal. Lou Lamoriello, který nedlouho předtím převzal New York Islanders, se rozhodl dát brankářovi šanci. Po nějaké době přiznal vedení svoji diagnózu. „K mému překvapení to všichni vzali úplně v pohodě. Pochopili, že občas budu potřebovat nějakou pomoc v této oblasti.“
Jak se Robinu Lehnerovi povede u Ostrovanů? Boj o návrat na led stále neskončil.
Titulní foto: Icon Sportswire
