Tim Thomas byl ústřední postavou Bostonu Bruins, když v sezoně 2010-2011 zvedli Medvědi nad hlavou Stanley Cup. V témže roce dostal rovněž Vezina Trophy a za své výkony v play-off obdržel i Conn Smythe Trophy. Úspěšná bostonskou kapitolu uzavřel člen Síně slávy amerického hokeje v roce 2013, kdy v jediném ročníku vystřídal dresy Floridy a Dallasu. Nyní se přiznal, že mu život po hokeji značně komplikují následky otřesů mozku.
Poslední otřes mozku, který utrpěl v dresu Panthers ve své poslední sezoně, podle vlastních slov Timu Thomasovi změnil život. K horšímu. Osudový moment se stal v prosinci 2013. „Ráno jsem se vzbudil a nedokázal jsem se rozhodnout, co chci jíst, kam mám jít. Nebyl jsem schopen nic naplánovat,“ popsal své útrapy nyní pětačtyřicetiletý bývalý brankář.
Originální dárky NHL za pár kaček? Tohle je pro vás!
Poslední měsíce profesionální kariéry pro něj znamenaly obrovské přemáhání. „Nebyl jsem schopen se soustředit, věnovat se běžným věcem. Ten poslední ročník jsem dokončil jen díky tomu, že jsem sledoval ostatní a plnil úkoly podle nich. Jenom tak jsem dokázal ten poslední ročník dokončit,“ vyznal se slavný gólman.
Po této sezoně ukončil svoji bohatou profesionální kariéru.
Hodnota života
V následujících letech po opuštění kolotoče NHL měl Thomas problémy s kýmkoliv komunikovat a až do minulého týdne vůbec hokej nesledoval. Nestíhal ho. „Byl jsem na testech u doktora, kde mi měřili, jak mám prokrvený mozek. Zjistili, že dvě třetiny mého mozku jsou zásobené jen asi pěti procenty, zbylá třetina jen asi z 50 % z hodnoty, která je běžná,“ vysvětlil Thomas. Když tuto zprávu uslyšel, nebyl prý schopen nijak reagovat – nedokázal zpracovat takovou informaci a vyhodnotit, co to pro něj znamená.
„Nemohl jsem tomu uvěřit. Ale proto, že jsem nebyl schopen fungovat natolik, abych to dokázal pochopit,“ řekl rodák z Michiganu.
Jak nyní – v pětačtyřiceti – vypadá běžný život tohoto hokejového důchodce?
„Každý den po probuzení mi trvá i několik hodin, než si všechno uspořádám v hlavě. Pak si musím napsat list všeho, co ten den potřebuju a jsem schopen udělat,“ popsal nový člen Síně slávy amerického hokeje.
Zprvu po diagnóze, kterou si celkem lehce spojil s následky dlouholetého působení v profesionálním sportu, byl na hokej naštvaný. Pochopitelně. „Nejdříve jsem si říkal, že to za to nestálo. Dnes už jsem ale jinde. Získal jsem spoustu nových zkušeností díky tomu, co se mi stalo. Sblížilo mě to s rodinou, naučilo mě to vážit si svého mozku a života úplně jinak. A mám úctu ke všemu, co jsem dělal předtím. Už toho nelituji,“ smířeně ukončil vítěz Stanley Cupu z roku 2011.
Titulní foto: Icon Sportswire
