Saku Koivu se dočkal v Montrealu bouřlivých ovací vestoje

Organizace Montreal Canadiens včera přichystala před utkáním s Anaheimem slavnostní ceremoniál svému bývalému kapitánovi. Saku Koivu sice nikdy nezískal s tímto hrdým klubem Stanley Cup a pravděpodobně nebude v budoucnu uveden do Hokejové síně slávy, přesto zanechal v historii montrealského klubu a srdcích fanoušků nesmazatelnou stopu. Nejen svými výkony na ledě, ale především svým chováním mimo hokejové arény si získal finský dobrák přízeň náročného kanadského publika.
V Montrealu strávil Koivu dlouhých třináct sezón, posledních deset let tu dělal kapitána, jako vůbec první Evropan. Déle než Fin nosil céčko na dresu Canadiens jen nedávno zesnulý Jean Beliveau. Posledních pět let strávil Koivu v dresu včerejšího soupeře Habs, tedy v Anaheimu. Letos v září ohlásil konec aktivní kariéry a včera se za přítomnosti obou svých bývalých klubů v Bell Centre dočkal bouřlivých ovací.
Publikum přichystalo svému dlouholetému oblíbenci vřelé přijetí. Během své kariéry prokázal ohromnou vůli i při svém nejtěžším boji, když se před sezónou 2001-02 dozvěděl, že mu byla diagnostikována rakovina mízních uzlin. Nad zákeřnou nemocí, podobně jako třeba Mario Lemieux, nakonec zvítězil a už na začátku dubna 2002, tři zápasy před koncem základní části, znovu oblékl montrealský dres.
Ovace fanoušků, když se objevil zpátky na ledě, nebraly konce. „To, co jste mi tehdy přichystali, byl největší dárek, jaký jsem kdy dostal,“ vrátil se včera ještě jednou k dojemnému večeru. V play off pak Canadiens ve dvanácti utkáních pomohl deseti body (4+6), Habs ale po vítězné sérii s Bostonem vypadli ve druhém kole s Carolinou.
„Jak všichni dobře víme, během mého působení tady jsem čelil několika výzvám. Tou největší byl boj s rakovinou,“ připomněl fanouškům ve svém proslovu. Nezapomněl také opět poděkovat lékařům z Montreal General Hospital. „Díky, že jste mi dali druhou šanci. Za to vám budu navždy vděčný.“
Jeho včerejšímu příchodu na led předcházelo šestiminutové video se vzkazy od fanoušků a bývalých spoluhráčů. „Tehdy jsem teprve naplno pochopil, co znamená statečnost a bojovnost,“ uvedl třeba jeho bývalý kouč Michel Therrien.

Jakmile se bývalý kapitán v dresu s číslem jedenáct a céčkem na hrudi objevil, dostalo se mu dlouhotrvajících ovací vestoje. Za svou odvahu a odhodlanost na ledě i v životě byl odměněn mohutným skandováním „Saku, Saku, Saku!!!“
Koivu rovněž poděkoval všem svým bývalým spoluhráčům, mezi kterými vyzdvihl čtveřici Mark Recchi, Brian Savage, Craig Rivet, Sheldon Souray. Současní alternující kapitáni týmu (Plekanec, Markov, Pacioretty) společně s gólmanem Pricem předali legendě obraz, na kterém bylo zachyceno několik okamžiků, které Koivu v dresu Habs prožil. Dojatý Fin si poté potřásl rukou s hráči obou celků.
Ceremoniál se uskutečnil jen osm dní od pohřbu jiného velikána montrealské historie, Jeana Beliveaua, jenž zemřel 2. prosince ve věku třiaosmdesáti let. „Byl pro mne opravdovým kapitánem. Cítil jsem se velice poctěn, že jsem mohl v organizaci Montreal Canadiens také působit jako kapitán,“ řekl Koivu.
„Když jsem se stal kapitánem, pan Beliveau ke mně přišel a řekl mi, že budu v pohodě. Že se nemám měnit, protože si mne zvolili právě proto, jaký jsem,“ uvedl Koivu na tiskové konferenci. Magazín The Hockey News uvedl, že Koivu se sice svými úspěchy nemůže Beliveauovi rovnat, nicméně lidé by si jej měli pamatovat proto, že podobně jako kanadský gentleman vykonal pro místní komunitu mnoho dobrého a byl skvělým vyslancem hokeje s ryzím charakterem.
„Ihned jsem zjistil, jak významný pro tohle město a tuhle provincii hokej je. V mém prvním roce jsme odehráli poslední zápas v hale Forum, pak první zápas v novém Bell Centre…,“ vzpomínal na své začátky v Montrealu.
Během třinácti sezón u Canadiens si v 792 zápasech připsal 641 bodů za 191 branek a 450 asistencí. Ve čtyřiapadesáti duelech play off přidal 48 bodů. „Vždy jsem cítil, že jsem byl jako hráč respektován za to, jak hraju. Zároveň jsem cítil, že mne mají rádi fanoušci, čehož si velice vážím. Spojení mezi mnou a fanoušky Montrealu bylo vždy unikátní. Když jsem sem dvakrát přijel jako soupeř, jejich podpora byla vždy ohromná,“ svěřil se Koivu.
„Doufám, že každý v Quebeku si mne pamatuje jako dobrého člověka a jako hráče, který do hry vždycky dával vše. Zažili jsme i těžké časy, obzvlášť na začátku mé kariéry, kdy jsme se nedostali do play off, ale v každém zápase jsem bojoval až do konce. Kapitánské céčko jsem vždy nosil s hrdostí,“ dodal.
Foto: Icon Sportswire