V NHL nikdy nehrál, nikdy nevedl žádné mužstvo v nejlepší hokejové soutěží planety ani jako trenér, ani jako generální manažer. Přesto jej v dubnu roku 1987 jmenoval majitel New Jersey Devils John McMullen prezidentem klubu. Tehdy pětačtyřicetiletý Lou Lamoriello se krátce na to stal i manažerem Ďáblů, a přestože většina odborníků nad tím kroutila hlavou, byl to počátek jedné z největších ság v historii zámořské soutěže.
Pod dohledem nového bosse se zrodil jeden z nejlepších týmů přelomu tisíciletí, což Devils korunovali ziskem tří Stanley Cupů v letech 1995, 2000 a 2003, a dalšími dvěma účastmi ve finále NHL. Lamoriello pracoval pro New Jersey neuvěřitelných 28 let. Tuhle šňůru si mohl ještě o nějaký ten rok prodloužit, ale nakonec se rozhodl pro změnu a minulý týden dal svému „dítku“ definitivní sbohem odchodem do Toronta. Některé fanoušky to potěšilo, jiné rozhněvalo, ale snad všechny to překvapilo.
„Člověkem cloumají divné pocity už jen při pomyšlení na to, že by měl Lou dělat manažera v jiném klubu. Samozřejmě za poslední tři měsíce se toho událo opravdu hodně a Lamoriello rozhodně není typ člověka, který by se spokojil s nějakým postraním postem. Pořád má v sobě tu chuť a energii dělat generálního manažera na plný úvazek. A právě to mu nabídlo vedení Toronta,“ řekl český útočník Patrik Eliáš.
Dnes dvaasedmdesátiletý Lamoriello rezignoval začátkem května na funkci generálního manažera Devils, ve které jej nahradil někdejší budovatel Pittsburghu Ray Shero. Zkušený matador přesto u týmu zůstal jakožto jeho prezident. Spíše než o podpisu smlouvy s jiným klubem se spekulovalo o tom, zdali náhodou nezvažuje odchod do důchodu.
„Kdyby ho hokej začal unavovat a on chtěl skončit, mohl to udělat už dávno. Ale on chce u tohoto sportu zůstat. Je těžké uvěřit, že ve svém věku má stále ještě chuť překonávat nové výzvy. Nicméně pokud se na to cítí, proč by ho měl od toho někdo odrazovat? Je to jeho rozhodnutí. Martin Brodeur ukončil aktivní kariéru a teď pracuje pro St. Louis. Jednoduše proto, že ho to baví a chce zůstat v kontaktu s hokejovým světem. A takových příkladů je celá řada,“ má jasno Bobby Holík, který hájil barvy Devils v letech 1992-2002.
„Za ta léta se hodně změnil. Ale v dobrém slova smyslu. Dokáže lépe pracovat a komunikovat s mladými hráči, přizpůsobit se jejich charakteru. Nezáleží na tom, kolik mu je. Pořád má v sobě ten zápal, tu hnací sílu, která mu nedovoluje odejít od hokeje,“ řekl Eliáš.
Třebaže jeho odkaz může zpochybňovat jen málokdo, pravda je taková, že v posledních letech se Lamoriellovo kouzlo tak trochu vytratilo. Ďáblové se sice v roce 2012 probojovali do finále Stanley Cupu, nicméně to už byla jen labutí píseň kdysi mocného klubu, který se v následujících třech letech vůbec nepodíval do play off.
„Vždy se snažil sestavit to nejlepší možné mužstvo, i když někdy se prostě věci nezdařily podle plánu. Mě osobně dal možnost hrát za Devils strašně dlouhou dobu. Někdy to s ním sice nebylo jednoduché a náš vztah se tu zlepšoval, tu zhoršoval, ale po těch 20 letech musím říct, že nás pojí opravdu silné přátelství,“ zhodnotil Eliáš.
Jedna dlouhá éra tak definitivně končí. Pryč je Lou Lamoriello, Martin Brodeur i Scott Stevens (který už nebude plnit roli asistenta trenéra). Ani jedna ze tří největších osobností v historii klubu už Ďáblům v příští sezóně nepomůže.
„Hokej už tolik nesleduju, ale dost se zajímám o dění ve světě a tak vám můžu s klidným srdcem říct, že všude je to stejné – co je staré, co je tradiční – to je špatné. Do klubu přijdou noví majitelé a řeknou: ‚Musejí přijít změny, musíme se pohnout kupředu.‘ Najmou si nového generálního manažera a začne se vyhazovat. Nejistota vládne našemu světu a ten hokejový není výjimkou. A proč? Protože takový trend určuje politika, takový trend určuje business. Zaměstnat někoho starší a zkušenějšího, kdo už má něco za sebou? Co vás nemá, ten člověk je přece moc starý, my musíme myslet na budoucnost, ne se ohlížet na minulost…“ konstatoval trpce Bobby Holík, kterému se pramálo líbil odchod Scotta Stevense z klubu.
