Ženský hokej je fajn. Ale netahejme ženské do NHL!

A je to tu zas. Úspěšná hokejistka oblékla dres týmu NHL a vyzkoušela led společně s mužskými spoluhráči. Jen na tréninku a v klubu ze světa šoubyznysu, kde se něco podobného dalo předpokládat. Přesto jednorázový vstup Hilary Knight do tréninku Anaheimu znovu oživil otázku, zda je opravdu možné, aby žena hrála hokej na nejvyšší úrovni společně s muži.
„Všichni byli velmi přátelští a jsem ráda, že jsem dostala tuhle příležitost. Patřím mezi ty ženy, které rády překonávají své možnosti a milují nové výzvy. A teď jsem se cítila, jako bych mezi kluky z týmu patřila,“ prohlásila Knight po tréninku s Anaheimem a dokonce vyslovila neskromné přání zahrát si za Ducks v přípravě.
„Nikdy neříkej nikdy… Pokud by byla tak dobrá jako na tréninku, klidně se to může stát,“ dal ji dokonce naději trenér Anaheimu Bruce Boudreau. Vraťme se ale do reality – pětadvacetiletá Hilary je atraktivní mladá žena, ideální tvář pro mediální kampaně, na fotkách vypadá bez helmy opravdu dobře. Ale hrát pravidelně NHL na 99,9 procent nikdy nebude.
Prostě se to nestane. Z mnoha důvodů. A všechny feministky ať po mně klidně hodí pukem. I kdyby Hilary měřila dva metry a měla svaly jako Jirka Šlégr. Ženy jsou na tom zkrátka svojí fyziognomií úplně jinak a nemohou se měřit s muži ve sportu, kde se neustále srážíte s nabušenými rabiáty a každou chvíli si na tělo obtisknete části mantinelu.
Tenis je sice od hokeje absolutně odlišný stylem hry, ale jedna známá historka může posloužit jako dobrý příklad rozdílu fyziognomie mezi muži a „něžnějším“ pohlavím. V roce 1998 projevily známé sestry Williamsovy přání zahrát si proti muži. Výzvu přijal neznámý Němec Karsten Braasch. Ráno si byl ještě zahrát golf, pak do sebe nasázel pár piv, vykouřil několik cigaret a ve stejný den porazil Venus 6:2 a chvíli poté i urostlejší Serenu 6:1.
A teď si zkuste představit, že bude v nejrychlejší kolektivní hře na světě mezi jedenácti muži na ledě jedna žena. I kdyby měla pod helmou s tmavým plexisklem krátké vlasy a v každém zápase jiné číslo dresu, stejně by měla na zádech imaginární velký terč. Kolik jen by se našlo hráčů, i když to nikdo neřekne veřejně, kterým by vadilo, že musí hrát s – nebo proti ženské.
Stávalo by se tak pravidlem, že hokejistka občas schytá pořádný hit, a kolik takových asi může vydržet? Copak by všichni ostatní měli najednou být ohleduplnější a dávat si pozor, jestli proti nim najednou nejede muž, ale žena? A co by muselo udělat vedení NHL? Změnit pravidla, aby jeden člověk ze stovek dalších měl jakýsi statut nedotknutelného? Otázku na téma společného nebo odděleného sprchování po zápase se mi ani nechce rozepisovat…
Ano, existují čtyři ženy, které v profesionálním hokeji opravdu nastoupily s muži. S výjimkou legendární a výjimečné Hayley Wickenheiser, která si v roce 2004 zahrála druhou finskou ligu, to ale byly pokaždé brankářky. Už je to 22 let, kdy se do branky Tampy Bay v přípravě na NHL postavila Manon Rheaume, další Kanaďanka Shannon Szabados si na konci loňské sezóny zachytala v SPHL a Noora Räty má letos chytat ve druhé finské lize.
Pozice v brance je asi nejblíže vysněné variantě o ženě v NHL, ale přesto doufám, že se to nestane. I kdyby to měla být třeba sestra Sidney Crosbyho Taylor, mj. velmi nadějná brankářka. Nemám nic proti ženskému hokeji, sleduji jej dost dlouho a nechyběl jsem ani na letošním MS v Přerově. Některé jeho aspekty se mi líbí a fandím jeho větší popularizaci. Ale ať hrají ženy jen proti sobě a mužské nechají vyblbnout se zase jen mezi sebou.
Foto/Photo by: David Gsteadman