V červnu oslavili už potřetí za posledních šest let zisk Sta
nley Cupu, v letošní sezóně jim ale někteří předpovídali pád a mistrovskou kocovinu. Pořád měli patřit mezi dobré týmy, ale obhajoba titulu? Zapomeňte, ozývaly se skeptické hlasy. Favority hledal nejeden expert jinde. Důvod k těmto prohlášením byl celkem jasný: Blackhawks přišli hned o několik borců, jež byli pro jejich mistrovský tým velmi důležití.
Sledujte NHLnews také na Facebooku a Twitteru.
Jak vypadá realita? Momentálně se Chicago veze na vítězné vlně, jedenáct výher v řadě je vyrovnaným klubovým rekordem. Když tento klubový rekord v sezóně 2012-13 ustanovili, odnesli si na konci jak Prezidentovu trofej pro nejlepší tým základní části, tak i Stanley Cup. A počítat se s nimi musí i letos.
Vždyť svěřenci Joela Quennevillea už vyšplhali na druhé místo v lize (lepší je pouze Washington) a vyhřívají se na čele nesmírně náročné Centrální divize i celé Západní konference! V době, kdy jejich vítězná jízda začala, se přitom krčili na pozici, ze které by do play-off postoupili jen díky divoké kartě.
V létě přitom přišli o Patricka Sharpa, Brandona Saada, Brada Richardse a Johnnyho Oduyu. To jsou tři tzv. „top-six“ útočníci a zkušený bek do druhého defenzivního páru. Jejich soupiska tedy řádně „vykrvácela“. K tomu přidejte Krise Versteega a loňskou posilu na play-off Antoinea Vermettea a zjistíte, jak těžký úkol stál před GM Stanem Bowmanem, když měl výše zmíněné hráče nahradit. S ohledem na platový strop si nemohl dovolit přivést stejně drahé hráče, přesto se s nelehkým úkolem popasoval více než dobře.
Jaké jsou tedy hlavní důvody (doposud) úspěšné sezóny Černých jestřábů?
Patrick Kane
Americký útočník, jenž měl na začátku ročníku v hlavě i nehokejové starosti (obvinění ze znásilnění), je zkrátka fenomenální. Vždy platil za jednu z opor a často byl klíčovým hráčem, letos ale hraje a sbírá body jako skutečná superstar a konečně by si mohl odnést Art Ross Trophy, ke které měl dobře našlápnuto už loni před zraněním.
V minulé sezóně byl nejproduktivnějším hráčem týmu Jonathan Toews s 66 body. Kane má už nyní o tři body více, přičemž ze sezóny stále zbývá odehrát 34 duelů. S 29 brankami zaostává pouze jeden zásah za svým nejlepším výkonem v kariéře. Chicago doposud nastřílelo 139 branek a Kane měl prsty v 49% z nich! Jeho spoluhráč z útoku Artěmij Panarin za ním zaostává o 26 bodů, a třeba takový Jonathan Toews je v tuto chvíli na 35 bodech.
„Je stejně dobrý jako kdokoli v této lize. Je rychlý, trpělivý, dobře čte hru, umí přejít jeden na jednoho, má dobrou střelu a nebojí se ji používat. Celá jeho hra je naprosto v pořádku. Hvězdní hráči jsou motivovaní, chtějí být nejlepší pokaždé, když vyjedou na led, to je pohání. A takový je i Patrick. Vždy odvede tu nejlepší práci,“ říká o něm kouč Quenneville.
Corey Crawford
Životní formu ale nemá jen Patrick Kane. Brankoviště Blackhawks bylo dlouho považováno za slabinu jinak velmi silného týmu. Letos je ovšem situace jiná, Corey Crawford zažívá nepochybně nejlepší sezónu v kariéře. I v období, kdy se týmu příliš nedařilo, byl Crawford solidní a držel své výkony na vysoké úrovni.
Aktuálně se může pochlubit úspěšností zásahů 92,9%, průměr inkasovaných branek na zápas stlačil na hodnotu 2,17. Nikdo jiný se rovněž nemůže pochlubit šesti čistými konty. Rozhodně není žádný úlet vyslovovat jeho jméno v diskusích o nominaci na Vezina Trophy, i když se samozřejmě najdou i další kandidáti (Holtby, Luongo, Mrázek…).
„Je konzistentní, soustředěný, hbitý. Chytá v nejlepší formě a na našem úspěchu má významnou zásluhu,“ chválí svého gólmana kouč Q.
Vynikající jádro týmu
Klíčovým faktorem pro úspěchy Chicaga je skutečnost, že se klubovému managementu daří udržet pohromadě hlavní jádro týmu. Hned sedm hráčů (Kane, Toews, Keith, Seabrook, Hjalmarsson, Hossa, Sharp) bylo u všech tří triumfů z let 2010, 2013 a 2015. Jediným, kdo už v týmu, je právě Patrick Sharp. Ostatní klíčoví hráči jsou pod dlouhodobými smlouvami.
K tomu můžeme přidat Coreyho Crawforda, jenž byl u posledních dvou titulů, a kouče Quennevillea, a je jasné, že úspěšná léta ještě zdaleka nemusí být u konce. Přestože jen dvojice Kane – Toews ukrajuje z platového stropu astronomických 21 milionů dolarů, v Chicagu byli schopni i s tímto omezením poskládat zase vynikající tým.
Panarin a ti ostatní
Když musíte nahradit větší množství hráčů, jednou z cest, které se nabízejí, je podpis volných hráčů, kteří jsou ochotni slevit ze své mzdy, jen aby mohli hrát v týmu šampionů. Podobně, jako tomu bylo loni s Bradem Richardsem, akceptoval letos prodloužení smlouvy za levný peníz třeba Michal Rozsíval.
Kromě toho musíte doufat, že hráči, které jste v minulosti draftovali, se zlepší natolik, že si vyslouží významnější roli v týmu. Tohle tvrzení sedí kupříkladu na Teuvo Teräväinena nebo Phillipa Danaulta. Oduyovo místo v elitní obranné čtyřce zase zaujal Trevor van Riemsdyk, jemuž velmi pomohla zkušenost z loňského play-off. Do prvního týmu letos nakoukl také Dennis Rasmussen a zanechal solidní dojem.
Samostatnou kapitolou je pak Artěmij Panarin. V době, kdy podepisoval svou první smlouvu v NHL, mu bylo stále jen třiadvacet, přitom už měl bohaté zkušenosti z KHL a ruské reprezentace. Přechod do zámoří zvládl na výbornou. Ve 48 duelech nastřádal 43 body a velmi hlasitě si říká o Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže.
Stan Bowman a Joel Quenneville
Po každém triumfu musel generální manažer vítěznou soupisku z velké části překopat, přesto dokázal s pozměněným kádrem opakovaně vystoupat až na vrchol. A zatím má velmi dobře rozjetý i aktuální ročník.
„Samozřejmě přijdou nějaké změny, ale uděláme to nejlepší, co bude v našich silách, abychom udrželi všechny, které bude možno udržet,“ prohlásil Bowman v červnu, bezprostředně po zisku třetího poháru. „Myslím si ale, že je dobré vždy přivést nějakou novou krev. Kluky, kteří ještě nevyhráli a jsou hladoví po úspěchu,“ dodal.
Přitom se nedá říci, že by šlo letos všechno hladce. Vezměte si třeba Bryana Bickella. Hráč, který z platového stropu ukrajuje 4 miliony, se trápil tak, až ho klub opakovaně poslal do AHL. Ceněný pracant pro oslabení Marcus Krüger se zase zranil a bude týmu chybět zřejmě až do konce základní části. Slovenský mladík Marko Daňo, získaný při výměně Saada, zpočátku úplně nepřesvědčil a také putoval na farmu. Tohle všechno mělo týmu Stana Bowmana uškodit. S tolika drahými hvězdami na soupisce přece nemohou mít v éře platových stropů dostatečně široký kádr, mysleli si mnozí. Zdá se, že opak je pravdou.
Kouzelník Bowman zkrátka dokázal i pro letošek sestavit nesmírně kvalitní mix, který je navíc vedený druhým nejúspěšnějším koučem v historii NHL. Před Quennevillem je v historické tabulce v počtu výher už jen legendární Scotty Bowman. Prodloužení smlouvy s vůdcem střídačky se tak jevilo jako logický krok, kontinuita klubu je na několik let dopředu zajištěna. Bude zajímavé sledovat, čeho ještě Toews, Kane a spol. pod zkušeným koučem dosáhnou.
V době, kdy platový strop činí ligu nesmírně vyrovnanou a většina týmů je konkurenceschopných, je extrémně těžké postavit a dlouhodobě udržet vítězný tým. Bowmanovi se to ale daří. Jeho práce může sloužit jako vzor pro ostatní generální manažery v lize.
Foto: Icon Sportswire
