Nikdo si nezískal takový respekt, vzpomíná na Howea slavný obránce Bobby Orr

Jak jsme již na našich stránkách avizovali, budeme se ještě pár dnů věnovat vzpomínání na zesnulého Gordieho Howea, pravděpodobně nejrespektovanějšího hokejistu, jaký kdy žil. V dnešním díle dostanou slovo tři slavné osobnosti zámořského hokeje: nejúspěšnější kouč historie Scotty Bowman, Howeův dlouholetý spoluhráč z útoku Ted Lindsay a legendární obránce Bobby Orr.
Scotty Bowman: Jeho rivalita s Richardem byla úžasná, nikdo se jim nevyrovnal
Protože vyrůstal v Montrealu jako velký fanoušek Canadiens, Scotty Bowman pochopitelně vnímal rivalitu mezi jeho oblíbeným týmem a Detroitem, kterou reprezentovali především Maurice Richard na jedné straně a Gordie Howe na té druhé. O mnoho let později, kdy na střídačce Red Wings získal své poslední tři z celkových devíti Stanley Cupů, zažil Howea už v mnohem pokročilejším věku. Na hráče zvaného Mr. Hockey tak má nepřeberné množství vzpomínek.
„Byl jsem jeden z těch šťastných lidí, kteří mohli vidět Gordieho v době, kdy byl na vrcholu. Mezi lety 1949 a 1955 skončili Red Wings sedmkrát za sebou první a během této doby čtyřikrát vyhráli Stanley Cup. Bylo to ještě před nástupem televize v padesátých letech. Hrál jsem tehdy mládežnický hokej a vždycky jsem vzhlížel k zápasům mezi Montrealem a Detroitem, byly to dva nejlepší kluby. Byla to úžasná rivalita,“ vzpomíná Bowman.
„Bylo to Rocket versus Gordie, těm dvěma se nikdo ani nepřiblížil, snad až o něco později Jean Beliveau. Každý si kladl otázku, kdo z těch dvou je lepší. Říkalo se, že Rocket vám naplní halu, ale Gordie vám vyhraje titul,“ vybavuje si legendární kouč. „Gordie byl tvrdý a produktivní a byl to skvělý člověk. Když jsem v devadesátých letech trénoval jeho syna Marka v Detroitu, vídali jsme se. Chodil na všechny naše zápasy v play-off a pohyboval se okolo kabiny,“ připomíná Bowman společně strávený čas. „Jedním z jeho nejbližších přátel byl Jean Beliveau. Byli to rivalové, ale kamarádi, měli stejného agenta. I po skončení kariéry si zůstali velmi blízcí,“ popisuje vztah dvou velikánů.
„V roce 1979 jsem po zisku Stanley Cupu odešel z Montrealu do Buffala a měl jsem se zúčastnit jako trenér Utkání hvězd. Toto právo náleželo vždy trenérovi vítězného týmu. Každý tým měl mít na All-Star Game alespoň jednoho zástupce a z Hartfordu tam nebyl nikdo, tak jsem si vybral do týmu Gordieho, kterému bylo skoro dvaapadesát let. Hrálo se v Detroitu a Gordie nahrál na vítězný gól,“ vybavuje si Bowman neskutečnou atmosféru utkání, které znamenalo pro Howea třiadvacátou účast na ASG.
„Když před zápasem představovali hráče, měl Gordie ten nejdelší aplaus, jaký jsem kdy slyšel, snad osm nebo devět minut,“ pokračuje Bowman. „Od té doby jsem se s ním setkal ještě mnohokrát a on mi vždycky děkoval, že jsem ho na ten zápas vzal. Někteří to kritizovali, ale pro mne to byla jasná volba, vždyť měl za Hartford na kontě patnáct gólů,“ stojí si za svým rozhodnutím kouč.
„Dvacetkrát byl v nejlepší pětce bodování, třináctkrát se dostal do All-Star týmu a sedmkrát do druhého All-Star týmu, přitom v NHL hráli na pravém křídle hráči jako The Rocket, Bernie Geoffrion nebo Andy Bathgate. Rekordy Waynea Gretzkyho jsou nedosažitelné, ale tenhle bude navždy držet Gordie,“ je přesvědčen Bowman. „Byl to komplexní hráč. Měl sílu, šikovnost a byl nebojácný, nikdo si s ním nechtěl zahrávat,“ charakterizuje přednosti zesnulé legendy.
Ted Lindsay: Zasloužil si vše, čeho v hokeji dosáhl
Dalším, kdo Howea poznal velmi důkladně, byl Ted Lindsay, který byl jeho dlouholetým spoluhráčem. Lindsay hrál levé křídlo v proslulé „Production line“, která měla na centru Sida Abela. Gordie Howe tak byl významnou součástí jeho kariéry a Lindsay na něj dodnes často vzpomíná.
„Byl jsem velmi smutný, když jsem se dnes dověděl o úmrtí mého dlouholetého spoluhráče a kamaráda. Gordie byl nejlepším hokejistou, jaký kdy žil. Měl jsem to štěstí s ním hrát dvanáct let za Detroit Red Wings, znal jsem ho přes sedmdesát let. Byl schopen udělat cokoli, aby pomohl svému týmu, ať v ofenzivě, nebo defenzivě. Zasloužil si vše, čeho v hokeji dosáhl,“ řekl Lindsay.
„Rodina pro něj byla vším, vedle hokeje pro něj moc znamenala jeho žena Colleen. Gordie patří mezi ty, kdo budou žít navždy. Rád bych vyjádřil svou upřímnou soustrast Gordieho dětem a celé jeho rodině, stejně tak i všem přátelům,“ pokračuje Lindsay.
„Byl strašně fyzicky silný. Když jsem se stal profesionálem, on ještě válel v juniorech a pak v našem farmářském týmu. Když pak přišel k nám, vždycky si dělal starosti, aby se dostal do týmu. I když už za nás několik let hrál, každý rok měl v přípravném kempu obavy, zda se v týmu udrží, i když už tam byl potřetí, počtvrté,“ vybavuje si Lindsay. „Kluci se tomu vždycky smáli, ale on to myslel upřímně. Prostě si chtěl být jist, že bude dost dobrý.“
„Uměl všechno. Nepotřeboval žádného ochránce, sám se dokázal chránit. Je to nejlepší hráč, jaký kdy hrál. Tehdy byli v lize jen Kanaďané a pár kluků z Minnesoty, kde je kanadské počasí. Dnes je tu spousta Evropanů, ale Gordie je pořád jasně lepší než kdokoli, koho jsem dosud viděl. A já už jsem skutečně viděl spousty hokejistů,“ má jasno Lindsay.
Bobby Orr: Nikdo si nezískal takový respekt a obdiv
Sám je mnohými považován za nejlepšího beka historie a možná i nejlepšího hráče vůbec, Bobby Orr však tato slova vyvrací a za jednoznačnou jedničku považuje Howea. „Každý ví, že Gordie patří mezi legendy, ale nejsem si jist, zda si mladší generace fanoušků pořádně uvědomují, jak dobrý vlastně Gordie Howe byl. Neříkám, že je jedním z nejlepších hráčů všech dob, tvrdím, že je tím absolutně nejlepším.“
„Obrovský respekt k němu ovšem chovají všude. Když třeba v roce 2013 navštívil zápas mezi Canucks a Sharks a jeho tvář se objevila na kostce nad ledem, hala naprosto explodovala nadšením. Všichni diváci i hráči obou týmů projevili číslu 9 obrovské ovace vestoje, které nebraly konce,“ vzpomíná Orr.
„Gordie byl tichý a skromný muž, ale u nikoho jsem neviděl takovou touhu vítězit. Pokud jste měli tu možnost vidět ho hrát, víte, jak těžké je popsat, jak dokázal dominovat. Když jsem přišel do ligy, byli tam samí silní chlapi. A Gordie dokázal ty nejlepší hráče světa jednou rukou odtlačit a druhou rukou ještě kontrolovat puk a přihrávat. Když se rozhodl, že si pokryje puk, neměli jste šanci mu jej vzít,“ popisuje Orr silné stránky čísla devět.
„Dokázal hrát kolem mantinelů a byl v tom extratřída, uměl obejít hráče. Když jste se mu postavili, srazil vás k zemi. Pokud jste jej napadali, dokázal puk chladnokrevně přihrát spoluhráči. Jak jste ho mohli bránit, když tohle všechno uměl?,“ pokládá Orr řečnickou otázku. „Dokázal se o sebe postarat a taky se neváhal zastat spoluhráčů. Pochybuji, že ještě někdy uvidíme v jednom týmu hrát profesionální hokej otce a jeho dva syny,“ obdivuje Orr Howeovu dlouhověkost.
„Když jsem ukončil kariéru, Gordie pořád ještě hrál, a to natolik dobře, že stále sbíral skoro bod na zápas. Poprvé si zahrál All-Star Game v roce, kdy jsem se narodil. V roce 1980 se pak Utkání hvězd konalo v Detroitu a Gordie se tak vrátil tam, kde to všechno ve čtyřicátých letech začalo. Fanoušci šíleli. Hráči byli postupně představováni – Larry Robinson, Darryl Sittler, Guy Lafleur. Pak přišla řada na Gordieho. Hlasatel ani nemusel vyslovit jeho jméno, každý věděl, kdo má číslo devět. Lidé v Joe Louis Areně byli na nohou a zůstali stát dávno po tom, co Gordie vjel na led. Lidé skandovali Gordie, Gordie! a on nevěděl, co má dělat. Nikdy nebyl rád středem pozornosti. Teprve po dlouhých minutách burácení mohla být odehrána hymna a utkání mohlo začít,“ vzpomíná Orr.
„Jeho úspěchy jsou ohromující a nelze je porovnávat s ostatními. Nemůžete říci, že hrál podobně jako ten nebo tamten, protože z celkového pohledu nikdo nikdy nehrál způsobem, jakým hrál Gordie Howe. Nikdo nedokázal tak skloubit sílu, šikovnost, odhodlání a dlouhověkost, jako právě on. Nikdo si nezískal takový respekt a obdiv. A nikdo také nezvládal hvězdné postavení s takovou grácií, skromností a laskavostí,“ tvrdí přesvědčivě Orr.
„Od ostatních jej odlišovala jeho vášeň pro hru. Už když jsem ho potkal poprvé, věděl jsem, že je výjimečný. Navždy bude jedním z mých hrdinů a podle mého názoru vždycky zůstane tím nejlepším hokejistou, jaký kdy hrál,“ uzavírá své vzpomínání na kamaráda Bobby Orr.