- Reklama -

Má Neuvirtha učit, ale Irbe za něho i zaskakuje

- Reklama -

Arturs Irbe se po deseti letech znovu objevil v plné zbroji na střídačce některého týmu NHL. Přání, které v skrytu duše hýčkají všichni náhradní brankáři – aby se dostal i na led – mu však na mysl nepřišlo. Právě naopak, přál svému kolegovi Jhonasi Enrothovi zdárné přežití všech výpadů soupeře.
Stalo se v úterním utkání mezi Buffalem a San Jose. Lotyšský veterán, majitel dvou zlatých medailí ze světových šampionátů, musel na chvíli opustit svoji roli trenéra gólmanů a zkusit se nasoukat do výstroje. Jeho svěřenec Michal Neuvirth se totiž v první třetině zranil a nebyl v takovém stavu, aby se mohl vrátit do akce v případě, že by měl nějaké problémy také Enroth.
Krizovou situaci umocnil ještě fakt, že v Buffalu řádila sněhová bouře, takže se nedalo předpokládat, že by mohl být rychle k dispozici někdo z místních amatérů.
„Samozřejmě jsem Jhonnymu nepřál, aby se zranil nebo něco podobného, ale kdybych musel jít chytat, užil bych si to. Jednou brankář, navždy brankář,“ pousměje se 47letý muž.
Na nohou náhradní Enrothovy betony. Lapačku s vyrážečkou zřejmě zdědil po Ryanu Millerovi. Dres měl ovšem zcela podle pravidel, i se jmenovkou na zádech.
„Nebyla to zrovna komfortní výstroj, ale musel jsem se nějak chránit. Chvíli to trvalo, než jsem se do ní nasoukal. Mnohem déle než obvykle, je to přece jen sedm let, co jsem naposledy chytal. Na začátku třetí třetiny jsem ale byl už připravený,“ prozradil reportérům.


V NHL se Irbe naposledy představil v dubnu 2004 v dresu Caroliny. Během následné výluky nechytal, další dvě sezóny potom ještě strávil v Evropě. Jeho posledním působištěm byla slovenská Nitra. Případný 569. start v NHL by pro něho měl nevšední nádech, vždyť u Sharks začínal svoji zámořskou kariéru.
Neuvirthův zdravotní stav je nejistý, ale Sabres mají čas do pátku, aby situaci řešili. Arturs Irbe bude zápas s NY Rangers už zase sledovat ve společenském obleku.
Foto/Photo by: Bridget Samuels

- Reklama -
Pavel Krupička
Narozen v roce 1973, hokej sleduji od poloviny 80. let. K NHL jsem se propracoval později, ale nakonec se mi z koníčka stala zaměstnáním - píšu o ní už třináct let. Sleduji hlavně Čechy bez ohledu na klubovou příslušnost, díky Dominiku Haškovi mi přirostly blíže k srdci Buffalo a Detroit. Největším hokejovým zážitkem pro mě stále zůstává Nagano a následné oslavy olympijského zlata.

Související

- Reklama -

Poslední

- Reklama -

Neuniklo vám?

- Reklama -