Dnes uběhlo 44 let od chvíle, kdy Flyers měnili historii

19. května uběhlo přesně 44 let od chvíle, kdy Letci z Philadelphie poprvé pozvedli nad hlavu stříbrný křapáč. Stali se prvním expanzním týmem, který vyhrál Stanley Cup. Podle způsobu, jakým k vítězství došli, dostali přezdívku Broad Street Bullies (Rváči z Broad Street).
V roce 1967 uvedl slavnostně majitel Ed Snider nový tým NHL. Společně s Flyers vstoupil do sezony 1967-1968 také St. Louis Blues, Minnesota North Stars (později Dallas Stars), Pittsburg Penguins, California Seals a Los Angeles Kings. Jako první volbu v rozšiřovacím draftu si tehdy vybrali Bernieho Parenta, nadějného francouzského Kanaďana, jehož si Boston nechránil. Ten se později stal důležitou postavou obou play-off, která Philadelphia končila na stupni nejvyšším. Dodnes Parent drží klubové rekordy v počtu nul v základní části a počtu výher v jedné sezoně.
Členové týmu tzv. Broad Street Bullies jsou dodnes ve Philadelphii uznávaní.

V prvních dvou představeních Philadephie v play-off, kdy dvakrát skončila na St. Louis, byli hráči Flyers naprosto zdecimováni tvrdou a nečistou hrou soupeře. „Došlo nám, že pokud chceme být konkurenceschopní, musíme být tvrdší, větší a silnější. Nechtěli jsme opět dopustit, abychom z ledu odcházeli zmlácení,“ vzpomínal Ed Snider v dokumentu Broad Street Bullies. Vedení Letců se rozhodlo, že už se nikdy nenechá zastrašit a přizpůsobilo tomu svoji filozofii. Proto v draftu 1969 zvolili říznou dvojici Dave Schultz (dosud rekordman NHL v počtu trestných minut v jedné sezoně – 472!) a Don Saleski. Ještě v dřívějších kolech však zvolili hráče pro svůj pozdější úspěch naprosto klíčového – Bobbyho Clarka.
Klíčový muž Broad Street Bullies
Bobby Clarke byl považovaný za velice talentovaného a brutálního hokejistu. Drtivá většina klubů o něj ale neměla zájem kvůli jeho nemoci – těžké cukrovce. Letci se rozhodli mu dát šanci a rozhodně nikdy nelitovali. Předzápasová dieta pozdějšího kapitána Flyers se sestávala z dvou plechovek Coca-Coly oslazenými dalšími třemi lžícemi cukru. O přestávkách pil doslazený pomerančový džus a dokonce měl na střídačce připravené čokoládové tyčinky, aby jej během zápasu jeho nemoc nepostihla.
Flyers vyrostli, zdrsněli, najednou se jich bála celá liga. Dave „kladivo“ Schultz mlátil soupeře jako maniak. Bobby Clarke a další mu sekundovali, Philadelphia tak povýšila zastrašování na svoji hlavní taktiku.
Ta jim v sezoně 1973-1974 konečně přinesla úspěch. Flyers ovládli v základní části Západní divizi a postupně se „promlátili“ přes Atlantu Flames a New York Rangers až do finále proti Bostonu, ve kterém tehdy nastupovali Bobby Orr a Phil Esposito.
Rozhodující šesté utkání finále se hrálo 19. května 1974 v domácí hale Letců zvané Spectrum. Nabídlo pouze jedinou branku, když Rick MacLeish překonal už v první třetině Gillese Gilberta v brance Bruins. Parent si připsal 30 úspěšných zákroků a získal také Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovacích bojů. Rváči z Broad Street svůj úspěch hned v následující sezoně zopakovali. Doposud jsou to jediné dva Stanley Cupy, které Philadelphie ve své historii získala.