Snad každý fanoušek Edmontonu Oilers se ve středu večer tiše ponořil do vzpomínek a hledal v paměti památné zápasy, které zde prožil. A že by jich hala Rexall Place mohla vyprávět desítky. Vyrostlo zde 13 hráčů, kteří jsou v současnosti členy Hokejové síně slávy. Čísla sedmi z nich visí u stropu haly. A především – pětkrát se zde slavil triumf ve Stanley Cupu. Odehrálo se zde přes patnáct stovek zápasů NHL, ten poslední právě ve středu proti Vancouveru. Od nové sezóny se Oilers po 42 letech stěhují do nového stánku.
Byl to večer plný emocí. Začalo to už při kanadské hymně před zápasem, kterou společně zpívala beznadějně vyprodaná hala. Během zápasu pak otec nejslavnějšího hokejisty všech dob Walter Gretzky předal dres svého syna dlouholetému držiteli permanentky. A po zápase, ve kterém zařídil vítězství talentovaný Connor McDavid, se s halou kromě fanoušků loučila více než stovka bývalých hráčů, zaměstnanců klubu a zvláštních hostů.
Jako poslední přišel samozřejmě ten nejslavnější hráč nejen historie Oilers – Wayne Gretzky. A viditelně dojatá legenda, která klub dovedla ke čtyřem z pěti Stanley Cupů, se dočkala obrovských ovací. „Přál bych si, abychom my všichni zase mohli hrát za tenhle tým, ale to už bohužel není možné,“ pozdravil nadšené publikum muž, jehož bronzová socha v životní velikosti stojí před halou. Před halou, kvůli které se v roce 1978 rozhodl hrát právě za Oilers.
„Měl jsem na výběr mezi Edmontonem a Winnipegem a radil jsem se s agentem. Ten mi řekl, že Edmonton právě postavil novou moderní halu a má větší šanci dostat se do NHL. Tak jsem se rozhodl pro Edmonton,“ prozradil Gretzky. A vybavují se mu první vzpomínky v dresu Olejářů. „Byl jsem pořádně nervózní. A první gól jsem dal Winnipegu, brankář Markus Mattsson. To si pamatuju, jako by to bylo včera. Tehdy jsem ještě nenosil na dresu číslo 99, ale myslím, že jsem měl šestadvacítku. A na křídlech jsem měl Petera Driscolla a ‚kovboje‘ Fletta,“ usmíval se Gretzky.
„Kouč Sather nechtěl, abych byl pod velkým tlakem médií, tak mi dres s číslem 99 rozmluvil. Jenže po zápase byl tak nadšený, že chtěl, abych to číslo přece jen oblékal. Ale při mém prvním gólu za Olejáře jsem ještě devětadevadesátkou nebyl,“ upřesnil. Mezi nejlepší Gretzkého vzpomínky v Edmontonu pak patří jeho osmnáctiny, které mu klub vystrojil na ledě s velkým dortem, celou rodinou a dlouholetým kontraktem. A pak samozřejmě také první Stanley Cup v květnu 1984.
Loučení se starou halou tak pro něj bylo dost emotivní. Ale chápe, že vývoj jde dál. „Vzpomínky jen tak nevymažete. V minulosti už skončily i jiné slavné haly – Maple Leaf Gardens i Montreal Forum. Historii, která se zde odehrála, nezměníte. Ale je správné posunout se dál,“ říká Gretzky.
„Všichni jsme tu toho spoustu zažili a fanoušci v téhle hale byli pokaždé fantastičtí. Je to pro nás všechny trochu hořkosladký večer,“ dodal zástupce generace po Gretzkém Ryan Smyth, jenž nosil kapitánské céčko Oilers.
Největší úspěchy ovšem klub zažíval v 80. letech, kdy zde vedle Gretzkého hrávali Mark Messier, Jari Kurri, nebo Grant Fuhr. „Pro mě osobně jsou to silné momenty, protože z Edmontonu pocházím a byl jsem u toho, když halu stavěli. Jako kluk jsem pak sledoval na ledě hráče jako Gordie Howe nebo Bobby Hull ještě když se tu hrála WHA,“ vzpomínal Messier.
„Já přišel, když mi bylo dvacet. A najednou jsem měl hrát před 17ti tisíci lidmi. Byl jsem pořádně nervózní…,“ přidal se Kurri. „Tehdy nás bylo v tréninkovém kempu asi sedmdesát a pořád mi někdo něco prováděl. A já si říkal: Ježíši, tak tohle budou mí spoluhráči,“ smál se finský internacionál. Z nyní už bývalé haly Oilers rád vzpomíná na mimořádně kvalitní led. „Byl tak rychlý… Každou třetinu byl tak připravený, že jste na něm mohli létat. To byl velký rozdíl oproti jiným halám,“ vysekl Kurri poklonu zaměstnancům klubu.
To Grant Fuhr si nejvíc vybavuje jinou část haly. „Kancelář Glena Slathera na ochozu. Strávil jsem opravdu hodně času chozením nahoru a dolů po těchto schodech,“ smál se bývalý brankář. „Pokaždé bylo nepříjemné, když jste tam musel jít. On byl šéf a vás při každé cestě napadalo: Co jsem zase provedl? A každý vás při té cestě nahoru ještě viděl.“
Jeho pozdější nástupce v brance Oilers Jussi Markkanen byl v roce 2006 posledním brankářem Oilers, který dokázal v zápase play off vychytat čisté konto. Bylo to v šestém finále Stanley Cupu proti Carolině. Sedmý rozhodující duel však Edmonton prohrál a od té doby se tým do play off vůbec neprobojoval. „Pamatuju si, jak byli fanoušci hluční. Slyšeli jsme je i z šatny pořádně nahlas. Bylo to, jako by v hale bylo celé město. Na ledě jsme se skoro vůbec neslyšeli. Byli tehdy jako náš hráč navíc. Ta atmosféra byla neuvěřitelná! Moje srdce tenkrát bilo rychleji než normálně.“
Bude vás zajímat:
- VIDEO: Z toho naskakuje husí kůže. Takhle zpívají kanadskou hymnu fanoušci Oilers
- Oilers se loučí s Rexall Place. Hráči slibují proti Vancouveru maximální nasazení
- VIDEO: Loučení s Rexall Place
Fanoušci Edmontonu byli vždy velmi nadšení. Kurri vzpomíná, jak ti nejodvázanější v roce 1984 přelezli přes plexiskla, aby mohli oslavovat čerstvý triumf ve Stanley Cupu společně s hráči na ledě. „Ale neměli jsme z nich obavy, byli jsme všichni mladí,“ směje se při vzpomínce Kurri. A vzápětí trochu zvážní. „Máme spousty skvělých vzpomínek a loučení s halou je trochu smutné. Ale život jde dál. Montreal má nový stánek, Boston a Chicago také. I ten nový pro Edmonton bude úžasný,“ myslí si.
Hokejová hala v Edmontonu vyrostla v roce 1974 jako Northlands Coliseum a stála tehdy 17,3 milionu dolarů. Později se přejmenovala na Edmonton Coliseum, Skyreach Centre až na Rexall Place. Od roku 1979 se zde hrála NHL a kromě sedmi finále Stanley Cupu se zde dvakrát odehrál i Kanadský pohár. Od nové sezóny se klub nastěhuje do stánku Rogers Place za 605 milionu dolarů, kam se vejde 18.641 sedadel.
Foto: Icon Sportswire
